Při pokusu jelo 44 zdravých nekuřáků v autě se zavřenými okny, vypnutou klimatizací a s regulací větráku na nejnižším stupni. Aby mohli stanovit koncentraci aerosolových částic v prostoru, v němž dýchali, odebrali výzkumníci po každé jízdě vzorek vzduchu ve vzdálenosti 30 cm od úst pasažéra.

Okamžitě po dojezdu absolvoval každý účastník stejnou cestu na kole. Trasy protínaly tři rozdílná belgická města. Kromě metropole Bruselu si badatelé vybrali Louvain-la-Neuve, které se začalo stavět teprve v roce 1969, a Mol nedaleko Antverp, kde žije necelých 35 tisíc obyvatel.

Při každé jízdě sledovali frekvenci a hloubku dýchání, příjem kyslíku a puls účastníků výzkumu. Následně vypočítali objem vdechovaného a vydechovaného vzduchu, objem vdechovaného polétavého prachu a jeho množství nahromaděné v plicích.

Koncentrace částic v Bruselu byla vyšší

Ve srovnání se stabilnější koncentrací aerosolových částic v autech množství polétavého prachu více kolísalo a dosáhlo maxima sto tisíc částic v krychlovém centimetru. Koncentrace aerosolových částic v Bruselu trojnásobně převyšovala údaje ve zbývajících dvou městech.

Cyklisté dýchali častěji a hlouběji než automobilisté a vdechovali a vydechovali 4,9x více aerosolových částic, které se jim následně ve větším množství hromadily v plicích. Uvedená zjištění by se měla brát v úvahu při plánování dopravy ve městech.

Přestože některé studie naznačují, že jízda na kole ve městě může přispět u cyklistů ke vzniku chorob srdce a cév, došli lékaři mnohem častěji a přesvědčivěji k závěru, že pohyb, jako je právě jízda na kole, napomáhá snižovat pravděpodobnost onemocnění včetně kardiovaskulárních onemocnění, a snižuje tak nebezpečí předčasného úmrtí.

Polétavý prach je nebezpečný
Aerosolové částice, někdy označované i jako polétavý prach, vznikají při nejrůznější lidské činnosti, zejména při spalovacích procesech.
Velmi nebezpečné pro lidské zdraví jsou nejmenší částice s průměrem pod 10 mikrometrů (milióntin metru), které vnikají při dýchání až do plic. Stále větší pozornost se věnuje velmi jemným částicím, velkým nanejvýš 2,5 mikrometru, které mají v ovzduší poměrně krátkou životnost, ale jsou mimořádně škodlivé.
Obsahují nebezpečné organické látky, dlouhodobě přetrvávající v prostředí, kupř. polycyklické aromatické uhlovodíky, z nichž některé mají karcinogenní účinky. Vznikají při nedokonalém spalování fosilních paliv a biomasy a ve zvýšené koncentraci jsou obsaženy i ve výfukových plynech dieselových motorů.
Mají v sobě také těžké kovy, z nichž zejména olovo, působící mj. duševní zaostávání u dětí, bývá velmi nebezpečné.