„Skok s odvážným odrazem a šipkou do vody sice vypadá efektně, pokud se ale jedná o vodní nádrž neznámou, může takové gesto končit nebezpečným poraněním páteře. Mnoho mladých chlapců – vozíčkářů by o tom mohlo vyprávět: jak byl bazén příliš mělký, jak se pod hladinou jinak hlubokého rybníka skrýval kámen nebo zbytek kdysi rostoucího stromu,“ říká doktor Luděk Prokop z neurochirurgického oddělení pražské Nemocnice Na Homolce.

Natažené ruce dopředu nezachrání

Při skoku do vody lidé předpokládají, že je případně zachrání dopředu natažené ruce. Ovšem ve skutečnosti je to často tak, že ruce neudrží prudce padající váhu těla a úderem hlavy o dno dojde k poškození krčních obratlů s okamžitým ochrnutím spojeným často i s následným utonutím.

Touhu předvést elegantní skok do vody ovšem někdy mívají i zralí muži.

Pan František měl štěstí

Panu Františkovi bylo už kolem padesátky, když se rozhodl ukázat svým známým, jak se dá do bazénu s ani ne metrovou hloubkou skočit za pomoci akrobacie. Rozběhl se s tím, že po skoku stihne dát před sebe ruce, udělá stojku a pak kotoul. Nestihl to a náraz hlavou do tvrdého dna je poslední moment, který si pamatuje.

„Utrpěl tříštivé zlomeniny prvního a druhého krčního obratle, takže jsme provedli stabilizaci horní a střední krční páteře vnitřním fixátorem, který se po tři čtvrtě roce odstranil,“ vysvětluje doktor Prokop.

Pan František o vlásek unikl smrti – nezranil si míchu. Proto dnes žije jako před úrazem a stěžuje si pouze na omezenou možnost otáčení hlavy.

Ohrožení pro celý organismus

Poranění páteře představují ohrožení pro celý organismus. „Páteř je nosný pilíř lidského těla. Vývojem se na něm vytvořily dvě křiviny v oblasti krční a bederní. Tyto úseky jsou nejpohyblivější a nejzatěžovanější. Proto bývají také nejčastějším místem úrazů,“ vysvětluje doktor. Jiří Chrobok z neurochirurgického oddělení Nemocnice Na Homolce.

„Páteř má ovšem kromě mechanické také funkci ochrannou – v páteřním kanále chrání míchu a z ní vystupující nervové kořeny.

Mícha je nejdůležitější spojnicí mezi mozkem a periferií. Prostřednictvím nervových drah probíhajících v míše jsou přenášeny vzruchy z celého těla do mozku a naopak z něj převáděny pokyny ke kosternímu svalstvu,“ říká doktor Chrobok.

Mícha nemá schopnost regenerace

Při úrazech páteře mohou být v lepším případě poškozeny pouze obratle, v horším případě také mícha. Ta bohužel nemá schopnost regenerace, takže při úplném přerušení její funkce již nelze činnost obnovit.

Udává se, že u 40% poranění krční páteře a u 20% postižení hrudní či bederní páteře bývá současně poškozena i mícha. Porušení míchy je buď:

  • funkční, což je zhruba v 90 procentech případů a znamená, že je zachována její anatomická kontinuita, ale je zastavena její funkce, 
  • anatomické, kdy dojde k jejímu úplnému rozdrcení či roztržení. Poranění krční páteře, jež si způsobují muži při skocích do vody, patří k těm nejnebezpečnějším, protože v úrovni čtvrtého krčního obratle vychází z míchy brániční nerv, jehož prostřednictvím je řízeno břišní dýchání. Lidé, kteří si vážně poraní míchu v této oblasti, přestanou dýchat v důsledku ochrnutí jak mezižeberních svalů, tak i bránice.

Proto je může zachránit jen okamžitá lékařská pomoc spojená s umělou plicní ventilací, poskytnutá do pěti minut, jinak zemřou udušením.

Jak se páteř léčí

Při poranění páteře je vždy potřeba provést rentgen a CT vyšetření, které ukáže rozsah zranění a lékaři podle toho určí další léčebný postup. „Pokud nejsou úrazy páteře spojeny s její aktuální či potenciální instabilitou, dominuje léčba konzervativní, kdy se pacienti léčí klidovým režimem, speciální gymnastikou zádového svalstva a pomocí na míru vytvořených fixačních korzetů,“ vypočítává doktor Chrobok.

Skoky do vody jsou nebezpečné

Skoky do vody jsou nebezpečné.

FOTO: ČTK

Chirurgická léčba se provádí u 20–30 % úrazů páteře bez míšního poranění a u většiny všech poranění páteře s míšní lézí. Neurochirurg operativní léčbu preferuje tehdy, když se jedná o nestabilní či potenciálně nestabilní poranění, kdy by i po relativně úspěšné konzervativní léčbě mohlo po 2–5 letech dojít k deformitě páteře.

Operaci upřednostňují také i někteří pacienti, kteří si přejí rychlejší rekonvalescenci a hodlají se dříve vrátit do práce. Pokud jejich zdravotní stav dovoluje podstoupit možná rizika chirurgického zásahu, lékaři jej provedou.

V ČR je šestnáct páteřních center

Rehabilitace vlastní páteře začíná až po zhojení poraněných částí obratlových těl a odstranění zevní fixace – límce či ortézy. Nemocnému je pak třeba zvolna mobilizovat páteř. „Celý proces trvá od operace zhruba tři až šest měsíců, než může člověk znovu obnovit svůj běžný životní režim,“ vysvětluje doktor Prokop.

Při poraněních míchy jsou následky závažnější a chirurgická léčba probíhá v páteřních centrech, kterých je v ČR 16. Odtud jsou nemocní překládáni po dvou až třech týdnech na některou ze čtyř spinálních jednotek+ (FN Motol, Liberec, Brno, Ostrava).