Hlavní obsah
Silný pocit nezaslouženého úspěchu zažívají zejména ženy. Foto: Profimedia.cz

Syndrom podvodníka přepadne v průběhu života téměř každého

Mnoho lidí s vysokými ambicemi a dobrou pracovní etikou skrývá malé tajemství. I když je to zvláštní, uvnitř se cítí jako podvodníci, kteří si úspěch nezaslouží. A budeme-li k sobě upřímní, dokážeme si i docela dobře představit, jak se cítí. Syndrom podvodníka totiž zažije někdy během života většina z nás.

Silný pocit nezaslouženého úspěchu zažívají zejména ženy. Foto: Profimedia.cz
Syndrom podvodníka přepadne v průběhu života téměř každého

Máme úspěch, ale nedokážeme ho vnitřně prožít. Navzdory získanému titulu, povýšení v práci, zvýšenému platu nebo prestižnímu ocenění se často cítíme jako hochštapleři.

„Vše přičítáme souhře náhod, štěstí, dobrému načasování, pomoci zvenčí, a dokonce i kouzlu či chybě v počítači,“ uvádí odbornice na syndrom podvodníka Valerie Youngová.

„Cítíme se, jako by nás měl každou chvíli vyhazovač chytnout za flígr s tím, že tam, kde jsme, nemáme co dělat, a vyhodit nás. Proto se stále ohlížíme přes rameno,“ vysvětluje americká komunikační expertka Lou Solomonová, jež na základě vlastních zkušeností pomáhá jiným.

Bez ohledu na jedničky

Tohoto paradoxního jevu si na konci sedmdesátých let minulého století všimly americké vědkyně Pauline Clanceová a Suzanne Imesová. Řada jejich studentek podléhala dojmu, že si nezaslouží místo na své univerzitě a že byly přijaty kvůli nějakému záhadnému omylu. A to i navzdory faktu, že neměly problémy se zvládáním studia, často byly i premiantkami.

Stavy nejistoty dalece přesahovaly hranice zdravých a realistických pochybností. Ty nám pomáhají uvědomit si, že zkoušku nezvládneme, pokud se na ni nebudeme učit. Nebo že nemáme na pracovní pozici, protože bychom museli u pohovoru lhát. A také že bychom neměli skákat ze skokanského můstku, když stojíme teprve čtvrtý den na lyžích…

I když si vědkyně všimly syndromu podvodníka nejprve u studentek, netýká se jen žen. Jsou k němu ale náchylnější. „Dílčí selhání si spíš vysvětlují jako důsledek svých nedostatečných schopností. Muži tíhnou k přesvědčení, že za jejich chyby mohou vnější okolnosti,“ říká Valerie Youngová.

„Sedmdesát procent populace zažije symptomy, jež se asociují se syndromem podvodníka. Říkám jim fantastická čtyřka,“ předestírá Solomonová.

Jsou to úzkosti, potřeba perfekcionismu, pochybování o sobě a strach z neúspěchu.

Malý podvodník v nás

S takovými nepříjemnými emocemi se potýkal například i nejznámější fyzik Albert Einstein nebo filmová hvězda Sigourney Weaverová. Jak je možné, že se objevují i u lidí s vrcholovými kariérami?

„Syndrom má kořeny v raném dětství. Děti silně vnímají fakt, že se od svých rodičů velmi liší,“ vysvětluje švýcarský filozof a autor Alain de Botton.

„Nedokážou pochopit, že jejich matka byla v dětství stejná jako ony. Nebyla schopna řídit auto, vysvětlit opraváři, co dělat, rozhodovat o tom, kdy kdo půjde do postele.“ V těchto chvílích se dětem zdá rozdíl nepřekonatelný.

„První roky života se potýkáme s pocitem, že kompetentní lidé nejsou stejní jako my. Vidíme se zevnitř a ostatní zvenku.“ A v jistých situacích máme tendence přenést si tento vzorec posuzování nás samých do dospělosti. V časech nejistoty pak vidíme ostatní jako bezchybné. Neuvědomujeme si, že ostatní také silně vnímají své nedostatky a pochybují o sobě.

Silný pocit nezaslouženého úspěchu prožívají podle Lou Solomonové lidé, kteří měli problematické dětství, například s nějakou formou zneužívání, měli zuřivého rodiče nebo často museli snášet silnou a iracionální kritiku či neustálé obviňování z neschopnosti, a to bez ohledu na realitu.

„Na druhou stranu jsem pracovala i s lidmi, kteří prožili šťastné dětství, jenže si vybrali kariéru, ke které patří neustálá kritika,“ dodává Lou Solomonová. Jde třeba o vystavující umělce nebo spisovatele.

„Lidé se syndromem podvodníka jsou také často přitahováni k zaměstnání s velkou mírou stresu jako mouchy ke světlu,“ tvrdí Solomonová s tím, že při sebemenší chybě prožívají strašná muka. Úleva přijde jen na chvíli po dokončení celého úkolu nebo projektu, ale pak bolestivý cyklus začne nanovo.

Jak z toho ven? Ve svém vnitřním monologu bychom měli najít hlas, který nás o našem hochštaplerství přesvědčuje, a začít s ním pracovat.

Jak je to ve vztahu

Pocit nezaslouženého štěstí nebo úspěchu nepatří ale jen ke kariéře, dostává se i do osobního života. Princip je pořád stejný, prostě jsme hluboce přesvědčeni o tom, že partner brzo odhalí naše skutečné já a nebude s ním chtít být.

„Jedna z věcí, na které závisí zdravý vztah, je pocit vlastní hodnoty. Kvůli pocitu, že jsme hochštapleři ve svém vlastním vztahu, můžeme nechtěně vyvolat konflikty. Neustále totiž předpokládáme, že jsme odsuzováni, posuzováni a odmítáni,“ vyjmenovává vztahová konzultantka Darlene Lancerová a upozorňuje, že i podvědomým obviňováním můžeme odradit a odehnat lidi, kteří by nám chtěli být blízcí.

„Také si nakonec můžeme vybrat vztah s někým, kdo nás potřebuje a je na nás závislý nebo nás nějakým způsobem zneužívá. Někoho, kdo je v naší mysli pod naši úroveň. Tak si můžeme namlouvat, že nás neopustí.“

Jak se vyrovnat s takovými pocity podle psycholožky Alžběty Štefancové
Všímejte si svých myšlenek. Jestliže se při úspěchu objeví nějaké negativní, zkuste si říct STOP! Můžete si i představit značku Stop.
Přestaňte se srovnávat.
Pokud se vám něco podaří, oslavte to. Ocenění berte vážně. Všímejte si, jakým způsobem jste sami sobě umožnili úspěch.
Zapište si své úspěchy. Každý večer si poznamenejte tři malé úspěchy dne. Nebo si sestavte seznam dvaceti malých úspěchů za nějaké období. Např. na zkoušce jste dostali jednoduché otázky, ale to jen proto, že jste se dostatečně učili, takže se vám zdály jednoduché.
Navštivte psychologa nebo si o tom s někým promluvte. Někdy je lepší podívat se na minulé úspěchy očima někoho jiného a prozkoumat s ním, co vše jste museli udělat vy sami. Druhý člověk, ideálně odborník, vám pomůže nastavit zrcadlo, které tak snadno nepřijme odpověď Bylo to jen štěstí. Psycholog vám pomůže odhalit vaše vnitřní zdroje.

Pět typů lidí se syndromem podvodníka

  • Perfekcionista. Usiluje o dokonalý výsledek nehledě na své duševní a fyzické zdraví. Honí se za nedosažitelnými cíli.
  • Supermuž/superžena. Většinou jsou závislí na práci. Cítí se neadekvátní vůči svým kolegům a snaží sami sebe dotlačit do co největší dokonalosti.
  • Přirozený génius. Je perfekcionista a chce zvládat komplexní a těžké úkoly na první pokus. Stydí se, když ho práce stojí námahu a dílčí věci mu nejdou snadno.
  • Sólista. Má potíže požádat o pomoc a spolupracovat. Cítí se méně kompetentní než ostatní, má pocit, že absolutní samostatností musí prokázat svou produktivitu.
  • Expert. Nikdy se ve srovnání s ostatními necítí dost dobrý, i když je velmi vzdělaný. Zejména ve chvílích, kdy jsou kolegové odborníky na oblast, kterou nestudoval.
yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků