Radim Uzel: Proč více mužů žije s jednou ženou
Zákonné spojení jednoho muže s jednou ženou představuje spíš výjimku než pravidlo. Jde o kulturní a společenskou manipulaci s lidskou sexualitou. Jejím smyslem je zajistit majetek, rodičovské investice a vytvořit společenskou alianci.
První, kdo v Evropě uzákonil monogamní manželství jako povinné, byli Židé. Udělali to roku 1000 v Mohuči, na svém synodu, tedy na shromáždění církevních zástupců. Zákon přijali pouze pro Židy ve střední Evropě a na zkušební dobu 1000 let.
V roce 2000 však nikdo tento experiment nevyhodnotil. Když se známý sexuolog Petr Weiss pozeptal na tento fakt na židovské obci, dozvěděl se, že zkušební doba byla prodloužena o dalších 1000 let. Málokdo také ví, že povinnou manželskou věrnost u křesťanů uzákonili svatí otcové až na Tridentském koncilu v roce 1563.
Polygamie, soužití muže nebo ženy se dvěma nebo více partnery, je dodnes na světě obvyklejší, než by se na první pohled zdálo. My se s ním nejčastěji setkáváme u muslimů. Prorok Mohamed doporučuje maximálně čtyři manželky. Sám měl od Alláha povolenou výjimku: devět manželek. Muž se k nim podle islámského práva musí chovat se stejnou pozorností. Žádnou nesmí zvýhodňovat před ostatními.
Existuje i mnohomužství: polyandrie. Praktikuje ji necelé jedno procento lidí na světě. Nevedou k ní důvody sexuální, ale ekonomické. Vzniká tam, kde muž zvládne podporovat manželku jen omezeně. Nejznámější je v Tibetu. Lidé se tam musí vyrovnat s tvrdými podmínkami. Hlavně kvůli nedostatku úrodné zemědělské půdy.
Dva až tři bratři se tam proto žení s jednou ženou. Všechny své děti vychovávají společně. Někdy začíná takové manželství monogamně a další manželé do něj vstoupí až dodatečně. Pěstují pak takzvaný rotační způsob sexuálních styků.
Nejsou povoleny rozvody a manželství bývají neodvolatelně celoživotní. Pokud je společná manželka neplodná, smí si muži přibrat do manželství další ženu, často její mladší sestru. Všechny děti jsou legitimní a v žádné domácnosti nechybí mužský vzor.
Systém zajišťuje, že nedojde k nárůstu populace nad únosnou míru. Má to ale i negativní důsledky: až 31 procent tibetských žen zůstane neprovdaných a bezdětných. Někdy se stává, že skupina manželů žije se skupinou manželek. Taková skupinová manželství vedou podle sociologů k rozšíření sociální sítě příbuzenských vazeb.
Následkem je užší spolupráce většího počtu lidí. To se jeví jako velice příznivá skutečnost zejména v situaci, kdy se zhorší ekonomické podmínky.
Že bychom se při nejbližší krizi dočkali podobného modelu i u nás?
