Článek
Americký psycholog profesor Lewis Terman však mezi nimi viděl ještě jeden zásadní rozdíl. Domníval se, že optimisté žijí déle. Jeho domněnku potvrdil výzkum, který do té doby neměl obdoby. Trval celých sedmdesát let (1921-91). Terman, a později jeho následovníci, při něm sledovali 1500 nadprůměrně inteligentních lidí. Výsledky otiskl odborný časopis Psychological Science. U nás se o nich dočetli čtenáři knihy Heidelore Klugeové Optimisté žijí déle.
Termanova zjištění se netýkala jen délky života, ale také jeho kvality. Lidé, kteří přiznávali pesimistické postoje, byli více nemocní. Častěji se jim také stávaly různé úrazy a nehody. Doma, v práci i na cestách. Snáz upadali i do nejrůznějších závislostí, včetně kouření a pití alkoholu. To zřejmě souviselo s tím, že se hůř vyrovnávali se stresem a s dalšími zátěžemi. Víc prožívali úzkosti a další negativní emoce. Ke stáru jim také hrozilo vyšší riziko demence.
Výbuchy emocí
Pacienta po nehodě přivezou rovnou na operační sál: "Jste na něco alergický?" ptá se ho alergolog. Pacient se rozhlédne po ustaraných tvářích doktorů, ve kterých jako by zahlédl vlastní smrt, a řekne: "Ano jsem. Na vážné ksichty."
Pesimistou nebo optimistou se člověk nerodí, ale stává. Určující bývá příklad rodičů a výchova, spolu se zážitky a životními zkušenostmi.
Na lidskou psychiku působí celá řada věcí - důležitý je pro ni například dostatek světla a rituálů, tedy pevného režimu dne. Hlavním předpokladem duševní rovnováhy je však dostatek pozitivních emocí. Nejdůležitější jsou ty, které člověku přináší práce, rodina a přátelé nebo koníčky. Pokud jich dlouhodobě nemá dost, začne být frustrovaný. Hůř pak snáší stres a dřív nebo později se u něj dostaví příznaky přepracovanosti a citového vyčerpání: únava, nervozita, podrážděnost, nepřiměřené výbuchy emocí. Nejednou se objeví i nemoc. Zůstat pak optimistou může být jen nesplnitelné přání.
Vztek zužuje cévy
"Tak co, máte to na novém místě lepší?" ptá se lékař své bývalé sestřičky. Stále dobře naladěná sestra se zasměje: "Lepší ne, ale častěji."
Dobrá nálada a zejména smích uvolňují cévy a zlepšují průtok krve. Zjistili to vědci z amerického Baltimoru. Naopak zlost nebo vztek cévy zužují a navíc zvyšují pravděpodobnost vzniku krevní sraženiny.
Smutek, frustrace a napětí zase mohou vyvolat nedostatečné prokrvení srdce u 40 až 70 procent pacientů. Kardiolog doc. MUDr. Petr Niederle z pražské Nemocnice Na Homolce dodává, že po záchvatu vzteku se riziko infarktu v následujících dvou hodinách zvyšuje víc než dvojnásobně.
Starším lidem trpícím pesimismem hrozí třikrát větší pravděpodobnost mozkové mrtvice než lidem, kteří se dokáží z života radovat a neztrácejí naději. To je závěr výzkumu, který vědci z univerzity v americkém Texasu dělali s 2500 lidí starších 65 let celých šest let.
Doktor James Blumethal z Medical Centre v Severní Karolíně označil depresi dokonce za rizikový faktor pro vznik kardiovaskulárních chorob. Přiřadil ji tedy ke kouření, nadváze, stresu a dalším rizikům. Pokud jde o povahové vlastnosti, které podle kardiologů ohrožují srdce, je to nedůvěřivost, zlostné reakce a nepřátelské postoje vůči okolí.
Větší šance při léčbě rakoviny
Pocity a postoje pacienta hrají roli i při léčbě obávané rakoviny. Nejde jen o to, že stres a podobně negativní emoce snižují aktivitu bílých krvinek. Nebo o to, že vysoká hladina stresového hormonu kortizolu dokáže oslabit imunitu až o 50 %. Jde hlavně o to, že frustrovaný člověk se rychleji vyčerpá. Psychicky i fyzicky.
Není náhodou, že před pár lety vznikl nový obor, psychoonkologie. Nevyrábí ale laciný optimismus. "Psychoonkologové hledají spolu s pacienty takové postoje, které jim pomáhají zvládat krizovou situaci a poprat se s ní," říká PhDr. Miloš Kajuk, klinický psycholog z Prahy.
U léčby zhoubných nádorů sice nemůžeme jednoznačně tvrdit, že se optimista uzdraví a pesimista zemře. Někdy to může být naopak. Ale člověk, který neztratí naději a dokáže mít dobrou náladu nebo radost z nejrůznějších věcí, nezanedbatelně zvyšuje svou šanci na vyléčení. Optimista navíc lépe spolupracuje s lékaři a bývá aktivní i v přístupu k léčbě, což obvykle zlepšuje její efektivitu. Lépe se vyrovnává také se zátěží. A onkologická léčba představuje mimořádnou zátěž.
Opiáty dobré nálady
Když se smějeme, když máme dobrou náladu nebo když nás zaplaví jiné příjemné pocity, uvolňují se v mozku endorfiny. Tyto přenašeče mozkových vzruchů (neurotransmitery) tlumí bolest, zlepšují imunitu, působí proti nemocím srdce i cév a snižují napětí centrální nervové soustavy. Díky nim lépe zvládáme i stres. Účinek endorfinů se podobá působení opiátů, například morfinu. Proto se o nich mluví jako o vnitřních, endogenních opiátech. Vznikají přirozeně uvnitř lidského organismu.
Záludnost endorfinů spočívá však v tom, že je stimulují také potraviny bohaté na tuky. Typickým příkladem je třeba čokoláda. Ta navíc obsahuje fenyletylamin, který mírní pocity strachu, úzkosti i napětí (zvýšené hladiny fenyletylaminu mají například milenci). A jako většina potravin bohatých na cukry zvyšuje v mozku hladinu serotoninu, který vyvolává pocit pohody. Zřejmě není náhodou, že právě ženy, které mívají dvakrát větší sklon k depresím než muži, si své špatné pocity nejednou kompenzují čokoládou.
Šťastná dřina
Správné hladiny endogenních opiátů nám nepomáhá udržet jen smích, dobrá nálada a pozitivní myšlení, ale také dostatečný a pravidelný pohyb. Sportovci důvěrně znají ty velice příjemné pocity pohody, které endorfiny a spol. vyvolávají. Jsou také důvodem zdánlivě paradoxního jevu, proč jim po skončení kariéry sportovní dřina schází. ,
"Dobrý pocit z 20minutového cvičení nebo svižné chůze bývá spíš výsledkem prokysličení a prokrvení organismu nežli tvorby endorfinů," zdůrazňuje psycholog Miloš Kajuk. "Ty obvykle stimuluje intenzivnější a hlavně vytrvalostní fyzická námaha, jako jízda na kole, delší běh a podobně."
