Hlavní obsah

Pouto sester je pevné, ale i složité

Právo, Zuzana Musálková

Vztahy sourozenců patří k těm nejsilnějším, které v životě máme. Manželství nebo přátelství se dají začít znovu s někým novým. Sourozence nikým nahradit nemůžeme.

Foto: Profimedia.cz

Budování sourozeneckých pout není snadné a sestry se navíc během života musí naučit, jak překonávat jeden typický rys jejich vztahu - rivalitu.

Článek

Konkrétně sesterské pouto bylo léta na okraji zájmů odborníků. „Dlouho bylo badateli opomíjeno, ale nyní si myslí, že patří k těm nejdůležitějším v životě,“ upozorňuje Luisa Dillnerová, doktorka psychologie a spisovatelka.

Pozor na rivalitu

Budování sourozeneckých pout není snadné a sestry se navíc během života musí naučit, jak překonávat jeden typický rys jejich vztahu – rivalitu.

„Mladší sestra může v rodinném prostředí vnímat tu starší jako rivalku. Při nástupu puberty se ze staršího sourozence stává obdivovaný průvodce do světa dospívajících, ale když začnou pozornost kluků získávat obě, mohou se opět vzájemně brát jako nevítaná konkurence,“ shrnuje americký psycholog Robert Williams.

Zajímavé je, že na rozdíl od bratrů se sestry cítí být emocionálně blíže ke svým sourozencům a mají k nim i silnější vztah.

„Sestry se také velmi často vzájemně podporují, pokud přijdou traumatické situace, poskytují si emoční, sociální a psychologickou oporu. A výzkumy ukazují, že nezáleží na tom, jestli bydlí blízko nebo daleko od sebe,“ upozorňuje Luisa Dillnerová.

Jenže jak už to bývá, oč hlubší a niternější vztah k sobě dva mají, o to hlubší a bolestivější mohou být rány, které si navzájem zasadí.

Láska se špetkou nenávisti

„Jsou situace, kdy mezi sestrami existuje maximální podpora. Setkal jsem se s lékařkou, která pochází z velmi problematické rodiny, a říkala mi, že své starší sestře vděčí za to, že vystudovala,“ uvádí brněnský psycholog Tomáš Novák.

„Vztah mezi sestrami bych nazval „lásnen“ – je v něm láska, ale i špetka nenávisti a kritičnosti. Například ty starší mívají až překvapivě často psychosomatické potíže v situaci, kdy nemají stálého partnera a jejich mladší sestra se vdá a má dítě,“ upozorňuje na příklady ze své praxe.

Potvrzuje to i případ Kláry, jejíž o jedenáct let mladší sestra si našla celkem brzy partnera, se kterým založila šťastnou rodinu. I Klára prožívala hluboké vztahy, ale ty ztroskotaly a ona zůstala sama s dítětem.

„Svou sestru miluji, navzájem se velmi silně podporujeme a snad nikdy jsme si neřekly křivé slovo ani se ve zlém nepohádaly. Přesto dodnes, a to je mi padesát, musím občas bojovat se smutnou závistí, když vidím, jak moje mladší sestra stabilně kotví ve vztahu a užívá naplno života, který jsem já nikdy nepoznala. Přitom jsme si i přes těch jedenáct let věkového rozdílu vnějškově podobné skoro jako vejce vejci. A narodily jsme se jedněm rodičům.“

Právě rodiče velmi ovlivňují dynamiku sourozeneckého vztahu, a to i v životě dospělých potomků. Různé studie ukazují, že šedesát až sedmdesát pět procent rodičů má oblíbené dítě. „I když je mají rádi stejně, některé je jim bližší,“ upozorňuje psycholog.

„Moje sestra byla od narození takové sluníčko. Usměvavá, čilá, mazlivá. I když mě naše maminka určitě miluje stejně jako ji, jejich vztah byl vždycky tak nějak jednodušší – prostě si spolu rozumí na první dobrou a případné konflikty s matkou sestra odjakživa suverénně zvládala řešit i žehlit bez následků. Já ani náhodou,“ dodává k tomu Klára.

Jak pomohou rodiče?

Celoživotnímu dobrému vztahu mohou na jeho počátku rodiče samozřejmě uškodit, ale také velmi pomoci. Odborníci vesměs radí, aby sourozencům pomáhali najít společné zájmy, činnosti, které obě děti baví, aby rády společně trávily čas.

Důležité je také všemožně je podporovat při vytváření emocionálních pout a v přijetí vzájemné jinakosti. Rodiče by se měli snažit vybudovat mezi nimi skutečné přátelství a hladce je provádět konfliktními situacemi a spory.

Už proto, aby se sestry dobře natrénovaly na ostatní vztahy v dospělosti. Jedná se o takovou laboratoř mezilidských vztahů, kde se děti učí vyjednávat, kooperovat a připravují se na dospělé soužití s kamarády, později i kolegy v práci a partnery.

Šest rad pro život

Je zřejmé, že vztah sester mohou provázet komplikace už od počátku. A děti asi těžko vědí, jak na určité podněty a překážky rozumně reagovat.

Dá se situace vylepšit v dospělosti? Profesorka Degges-Whiteová sestavila tabulku několika základních rad.

  • Mějte na mysli, že vy i vaše sestra máte rozdílné vztahy s vašimi rodiči. A nejen to, vaši rodiče byli rozdílní lidé, když každá z vás přišla na svět.
  • Pokud se vaše sestra snaží být ve všem lepší než vy i v dospělosti, očividně měla omezený repertoár strategií, jak se zapojit. Uvědomte si, že je dobré modifikovat i naše vlastní interakce tak, abychom se oprostili od soutěživosti.
  • I vaše soutěžení může být stále motivováno pocity, které jste zažily v dětství, jako je strach a pocit vlastní nedostatečnosti. Někteří sourozenci se kvůli tomu chovají rivalsky i během dospělosti. Pokud se to děje ve vaší rodině, snažte se tok hovorů směřovat kupředu a jiným směrem, místo abyste pořád reagovaly a odpovídaly. Jak vám rodiče jistě říkali, „na hádku musejí být dva“. Pokud je na vás sestřino hašteření moc, prostě se nezapojujte.
  • Jestli se vy nebo vaše sestra nemůžete přenést přes minulost, mohla by pomoci konverzace tváří v tvář a od srdce. Možná můžete sdílet i pocity o tom, jak a v čem jste se cítila vůči sourozenci méněcenná.
  • Smutnou pravdou je, že se dětská rivalita často změní v dospělosti na závist. Pokud je vůči vám někdo závistivý, uvědomte si, že to hodně říká o jeho vlastním nedostatku sebevědomí a pohledu na vlastní úspěchy. Pokud se váš sourozenec snaží shazovat váš úspěch, můžete snížit tenzi tím, že přiznáte, že vy jste pro změnu zdaleka nedosáhla všeho, čeho dosáhl váš sourozenec.
  • Pokud všechno selže, omezte čas s rivalským sourozencem a jednoduše nechte jeho komentáře kolem vás proplout, pokud se s ním musíte vidět. Často je nejlepší cestou, jak se vyhnout sporu, vůbec se do něj nezaplétat.

Může se vám hodit na Seznamu:

Anketa

Máte hezký vztah se svou sestrou?
Ano, jsme na sebe hodně napojeny
18,9 %
Ano, ale občas to zaskřípe
9,8 %
Ano, ale až v dospělosti
6,6 %
Už ne. V dětství to ale bylo jiné
11,5 %
Ne, je mezi námi příliš velká rivalita
34,4 %
Ne, nestýkáme se spolu
18,8 %
Celkem hlasovalo 122 čtenářů.

Reklama

Související témata:

Související články

Výběr článků

Načítám