Článek
"Všeobecně rozšířený názor, že antibiotika si poradí s každou nemocí, bude potřeba co nejrychleji přehodnotit," varuje doktor Patrice Courvalin z francouzského Pasteurova institutu.
Přestože Alexander Fleming svůj objev publikoval už v roce 1928, s masovou výrobou a léčbou antibiotiky se začalo až ve čtyřicátých letech minulého století. Dlouho se zdálo, že představují jakýsi všelék. "Jako všechny živé organismy, i bakterie se vyvíjejí, a odolnost vůči antibiotikům je pouze jedním z aspektů tohoto vývoje," upřesnil Patrice Courvalin.
Bakterie se "otužují"
Některé bakterie mají odolnost vůči antibiotikům přímo zakódovanou. V tom případě se hovoří o jejich "přirozené odolnosti". Častější je však odolnost získaná právě častým stykem s antibiotiky. Děje se tak v zásadě dvěma způsoby. V prvním případě se v kultuře bakterií objeví jedna zmutovaná, která potom své vlastnosti předá dalším odnožím.
V tomto případě se hovoří o "vertikálním" šíření. Častější je však šíření "horizontální", kdy si imunitu předávají bakterie mezi sebou. Tato varianta je také nebezpečnější, protože jedna bakterie se tak může stát odolnou vůči celé škále antibiotik.
Masové užívání antibiotik ve vyspělých zemích, a to jak v medicíně, tak například v zemědělství, tomuto vývoji jen napomáhá. Ještě horší je situace v rozvojových zemích, kde jsou antibiotika většinou volně v prodeji a pacienti s nimi zacházejí podle vlastního uvážení. Nedodržení předepsaných dávek, svévolné přerušení léčby, či naopak užívání dávek příliš vysokých, zde bývají na denním pořádku, a mutacím bakterií se tak vytvářejí ideální podmínky k "otužování".