Obtížné jest utécti před tunou hyperpodstatných informací o tom, která párty celebrit se jak vydařila, kdo koho omakával, kdo si přespříliš přihnul, kdo komu zahnul...

Ten moc štíhlý, ten moc tlustý. Nežijete-li na samotě u lesa. Náš polovirtuální svět národních, momentálních celebrit. Ať se snažím sebevíc, nedaří se téhle smršti pro život nezbytných fakt unikat. Zadrhnu očima ráno na pultíku letňanské trafiky, při koupi těch podělaných cigaret, v práci na hromadě bulvárů v kuchyňce, u rodičů provlhlé na záchodě pod umyvadlem. Při nejlepší vůli nejsem schopen nedozvědět se, kdo je šik a kdo mimo (ježiš, ten zestárl, asi chlastá, co?...).

Půl roku hvězdu nevidíte a - ejhle, žijóva, ten je ale vyžranej, ten se nám voplácal. Má se dobře jo, jo. A najednou, vžžžum, krutá rána pro rýpala - jsem sám oplácaným, aniž bych si povšiml, jak jsem k tomu přišel a čím to začalo. Sám sobě bulíkuji, že deset kg navíc není žádná třetí světová, ne? Ještě před rokem, dvěma jsem byl úplný Michal David 1984, až na džísku a klávesy. Ať jsem zdlábl cokoliv a vypil sebekaloričtější alkohol, vážil jsem +- stejně. Akurátní váha nadoživotí. Ej, ašíbka, pane nadváho. Stačil rok na vesnici, nevím, snad méně hektičtější život než ve Stověžaté, více domácí kuchyně, stále méně pohybu, spokojenost, rutina, prd, prd a mám +10kg ani jsem nemrkl. Sádlíčko se mi nakupilo všade, kam se vešlo. Kdybych měl alespoň pivní pupek, to chlápci mívají, ale rozplizlo se to jaksi rovnoměrně, je mi trapně, když bezpečnostní pásy v autě modelují dálnici skrze dva naducané kopce na mém břichu. Kde se tam ty pneumatiky při zavazování tkaniček berou, sakra? Blbých deset kilčo, ne? Jasně, jde to stále horko těžko zamaskovat plandavým trikem ("...ty a tlusťoch, prosim tě, dej pokoj"...!), ale funím jak golem v péřové bundě na Sahaře. Nějakou dietoložku na mě, módní věc, tyhly diety, vyházet všechno z lednice, zobat zrní, nějaký ten cvik k tomu, zajít do fitneska...

Jenže já jím tak normálně! Dobře, možná není pro vydatný oběd ideální půlnoční hodina, či že by těch šest piv týdně? To jsem dopadl... Manželka už rok denně cvičí u DVD jógu a pilates, už by mě možná udělala v páce. Prý: přidej se. Když jsem tak líný, tak líný a stydím se za tu celuložku. Nebudu žrát, zavazuji se. Tím ničemu nepomůžeš, kontruje. Jak to dělají ty maminy, co i po druhém dítěti mají 50kg? Mě by pustili na molo už asi jen ve Španělsku. Prý pomalejší metabolismus, říká známá zdravotnice. Tak to bude. Hele ten je ale vyžranej... Dobře zkusím neobědvat o půlnoci, nějakou dietku, cvičeníčko, jenže..., mě ten žvanec tak chutná... To víte, pomalejší metabolismus, co jeden nadělá, ech...