Samozřejmě přeháním! Naše sladká holčička, nad níž se každý rozplývá, náš hyperaktivní, hypermudrující potomek, pcha! Kde se to v té holce bere? Jsou jí sotva tři a půl roku, ale psychologii má v malíku. Umlátí mě, proslulého mluvku a argumentátora, nášupem takového výčtu příčin svého kritice podrobeného chování, že nestačím zírat.

Jaký si to uděláš, takový to máš! Jsem myšák zahnaný v bludišti do dočista slepé uličky... Asi jsme to s přístupem na každou otázku, co nejexaktnější odpověď malinko přehnali. Už při dni otevřených dveří paní vychovatelka (říká se jim dnes v mateřince vychovatelka nebo učitelka?) poněkud neuspěla s mazlivým dotazem jaké zvířátko je to na obrázku, páč ji Alžběta s výrazně vztyčeným ukazovákem nakonec musila opravit, že zviřátko "rozhodně" není dinosaurus, ale triceratops!!

O pár minut později vzala rozhozenou vychovatelku zkušeně za ruku se starostlivým dotazem na stav jejích červených krvinek. Tak nevím, je-li to dobře? Dmu se sice pýchou, ačkoliv si nejsem vědom nějak extrémně zvláštních zásluh na jejím přemýšlivém přístupu ku světu, na stranu druhou, má to své velmi únavné vedlejší efekty značně nezvladatelný temperament a emoční přepínání v situacích, které si tolik emočního vypětí rozhodně nezaslouží.

Méně diplomaticky by se asi dalo říci, že naše dcera je poněkud hůře zvladatelná, ba rozmazlená, když to tak chcete. Špatně snáší autoritu a protivzdor, při němž ve finále nemá daleko k hysterickému breku, který tu a tam přejde až k mdlobám. (Až na ty mdloby mi to někoho, sakra, připomíná...)

Baťůžek je v předvečer onoho slavného dne každopádně přichystán, obsahujíc všechny náležitosti bačkůrky, pláštěnku a tak dále, nevím přesně, manželka ho chystala. Dcera se těší, je extrémně družná a komunikativní, čiliže její natěšení je pochopitelné.

My jsme nadšeni o malinko méně, děsíc se, kterak dopadne korelace vševědoucího minidiktátora a klasické mateřské školy, v níž se dost možná od dob našeho vlastního docházení nezměnilo téměř zhola nic, vyjma oslovení zaměstnankyň. Čeká nás dobrodružné pondělí, plné těch nejčernějších obav, snad nikdo neskončí na JIPce :o)