Něco v tomhle smyslu jsem se dočetl v Mamince, Betynce nebo podobně mateřském čtivu, velmi podnětném pro otce mých parametrů. Tím spíše, je-li vám zmiňovaný článek přímo podsunut pod nos manželkou s výrazem co ty na to, potrefená huso?!

Pečlivě jsem řádky přeletěl a ouha! Suma sumárum to bylo o mě, tak trochu i dost. Ne že bych tím byl překvapený. Pravda, ve velmi rozumném pojednání se jaksi vůbec neuvažovalo, že by v cílové skupině potrefených měl být o houser, řeč byla automaticky o matkách. O nás matkách.

Přiznávám, za posledních pár let se náměty mých stále vzácnějších hospodských zkazek přetočily od vlajících vlasů při divokých vyjížďkách na svém Harleyi a přehlubokých analýz o politice amerických prezidentů k dojatým komentářům, jaképak pokroky zase udělala ta naše malá filozofka, tolik převyšující své vrstevníky!

Ale teď vážně: na Harleyi jsem nikdy neseděl a ani po tom netoužím, nad politikou kohokoliv už se dávno nečílím, škoda slov, ale ta závěrečná část věty je, chťa nechťa pravda. Tedy vyjma toho převyšování, to je samozřejmě ironie. Nicméně, který rodič by si hrdě nezaplkal nad domnělým úspěchem ve výchově.

Těžko se tomu lze vyhnout, děti vám zabírají v tomhle útlém věku (2.5 a 0.75 roku) většinu času i myšlenek a jeden se ani nenaděje a už o nich mluví. Tím spíše, má-li chlap, v jehož rodině byly od nepaměti skoro samí Josefové, dvě děvčátka. Tahle tématická omezenost pak člověka, asi právem, izoluje od svobodných přátel bez závazků, kteří neřeší pleny a nemoci, ale stále ještě v kolik a kde se večer sejít.

Ne že bych si drze troufal vztahovat tyhle teze obecně na vás, drazí ostatní rodičové, jsou i tací, kteří vezmou batole na 14 dní do kanoe na Amazonku a budiž jim to přáno. Já se ovšem do menší, takové celkem ještě kloudně snesitelné izolace přeci jen uvrhl a o leckteré přátele i více než méně přišel.

Na vině zřejmě budu já, těžko po nich chtít, aby jásali nadšením - kdo děti nemá, nepochopí. Nejsem ale asi úplně klasický vzorek, tuhle mi totiž někdo řekl, že jsem holt jiný než ostatní, což rozhodně neznělo jako lichotka. Lepší zůůůstanou...

Opožděné předsevzetí: pro příště se pokusím mlčet o dětech jako ryba! Ani slovo, ani písmenko, ani ň chvály, dyť ty naše holky jsou děcka jako každá jiná, že, naprosto tuctová, že? Ale jsou naše, čímž se výrazně odlišují od těch vašich, takže buďte pak objektivní. V posledních dnech si říkám, že nějaká leukoplast na Bětčiny neumlkající ústa by se víc a víc šikla, spíš, než jak a zda jí to nadprůměrně pálí!