U mužů i žen začíná být stále populárnější filozofie singles, tedy toho, že žijí samostatně a bez dětí. Někdy mají své vlastní byty, jindy se na nějakou dobu sestěhují do společné domácnosti, ale jejich vztah není moc pevný. Bývá v něm příliš mnoho nejistoty a lability, což působí nepříznivé i na soužití partnerů, včetně toho intimního.

Ještě před několika roky jsem byl přesvědčený, že přirozenost člověka a jeho biologická výbava musí nad podobnými výstřelky zvítězit. Všichni živočichové na planetě se snaží přežit. Bojují o potravu a množí se. Tak se po tisíciletí choval i člověk.

Jenže už před lety mě upozorňoval pan profesor Ivo Možný, náš významný sociolog, že mezi mladými úspěšnými ženami sílí filozofie, která dává přednost kariéře, užívání si příjemných věcí a životu bez dětí.

Počet žen, které dávají přednost kariéře před rozením dětí, začíná růst.

Považoval jsem tento trend za přechodný, módní jev. Nevěřil jsem, že by mohl zvítězit nad mateřským instinktem žen. Podle všeho jsem se mýlil. Počet žen, které dávají přednost kariéře před rozením dětí, začíná růst. Více žen má také jenom jedináčka. I proto bude porodnost v ČR dlouhodobě klesat. Populace naší republiky bude kvůli tomu stárnout a postupně ubývat.

To jsou samozřejmě trendy typické pro většinu průmyslově vyspělých společností. Podobně jako to, že stále více maminek otěhotní a porodí dítě po pětatřicátém roce věku. To s sebou přináší vyšší riziko nejrůznějších komplikací. S otěhotněním, s těhotenstvím i s porodem. Povážlivý počet dětí se také rodí ženám, které nejsou vdané. Porodnice to alespoň uvádějí ve svých statistikách.

Vysoká rozvodovost a rozchodovost

Dalším rysem, který se stal typický pro moderní partnerské vztahy, je vysoká rozvodovost, a u nesezdaných párů pak vysoká „rozchodovost“. Ostatně i v našich ordinacích řešíme stále častěji problémy partnerů, kteří se rozešli, a minimálně jeden z nich se s tím nedokázal vyrovnat a zkomplikovalo mu to další sexuální život.

Stále častějším jevem, který svědčí o určité lidské nevyzrálosti, bývají nemilosrdné soudní bitky o dítě, přesněji řečeno o péči o něj. Planou při nich vášně. Velice často mám pocit, že je dítě to poslední, co rodiče doopravdy zajímá. Jejich střet se obvykle stane tvrdou bitvou o dominanci, rvačkou o to, kdo bude mít navrch a kdo tomu druhému víc znepříjemní život.

Častým výsledkem soudní bitvy je střídavá péče o dítě. Ta však život dětí daleko častěji narušuje, než aby mu pomáhala. Shoduje se na tom většina psychologů a manželských poradců.

Je to konečně logické. Dítě potřebuje pohodu, své jistoty a citovou stabilitu rodiny. Ovšem tyhle věci mu střídavá péče obvykle nedá. Aby fungovala, musí rodiče spolupracovat, domlouvat se a mít přitom stále na mysli potřeby dítěte. Jenže tohle žádným rozsudkem soudu nezařídíte. Rozvod tyto schopnosti rodičů navíc vážně naruší.

Nešťastné a frustrované děti pak obvykle pendlují mezi oběma znepřátelenými tábory jak nudle v bandě. Existují i výjimky, kdy se rodiče dokážou domluvit a dodržovat dohodnutá pravidla hry. Ale bývá to spíš vzácnost.

Stále méně partnerského sexu

Nejistota a následná labilita vztahů je pro současnost typická. Stejně jako stírání rozdílů mezi mužskou a ženskou rolí. Ovlivňuje to intimní život partnerů. V populaci se například dlouhodobě snižuje zájem o partnerský sex a klesá jeho obliba. Ukazují to naše i zahraniční statistiky. Extrémní je tento jev například v Japonsku. Čtvrtina třicetiletých mužů a žen jsou panici nebo panny.

Zároveň klesá frekvence pohlavních styků v těch partnerských vztazích, které fungují. Vidíme to i v naší sexuologické praxi. Sex se stává méně častý. Navíc celých 48 % mužů, kteří žijí v páru s ženou, velice pravidelně onanuje. I to napovídá, že četnost styků není taková, jaká by prospěla vztahu.

Pokud však pohlavní aktivita klesne pod určitou úroveň, my obvykle uvádíme jeden pohlavní styk týdně, přispívá to k odcizení partnerů, které se pak jen obtížně napravuje. Následky pak řešíme ve svých ambulancích.

Dřív jsme jako častý důvod sníženého zájmu o sex uváděli stres, přepracovanost nebo špatnou fyzickou kondici kvůli sedavému způsobu života. Dnes je zjevné, že důležitou roli hrají i další důvody. Sex je nepochybně určitou formou velmi intimního sblížení. Pokud je však vztah muže a ženy příliš nejistý a labilní, nebude to určitě nic, co by toto intimní sblížení posilovalo.

Klesající porodnost

Co mi ale připadá nejzásadnější, to jsou rostoucí projevy nedůvěry mezi partnery. Vyplývají z rozvolněných a nejistých vztahů, v jakých spolu páry žijí. Vliv mají i další věci. Díky internetu je dnes snazší se s někým seznámit nebo se dopustit nevěry.

Podstatné je podle mě i to, že současná společnost zpochybňuje tradiční roli muže v páru jako živitele a určité autority. Ženy hecuje ke kariéře a větší dominanci. Na to ale není většina z nich biologicky vybavená. Jejich přirozená role je jiná: zachování rodu. Jak se k ní ale stoupající počet žen staví, to vidíme, jak už bylo řečeno, na klesající porodnosti.

Naše společnost není v tomto trendu samozřejmě jediná. I v dalších industriálních společnostech rodí ženy stále méně dětí. Je to nepochybně důsledek určitého úpadku a dekadence.

Zvířata chovaná v zajetí, která nemusí bojovat o potravu a o přežití v soutěži s ostatními druhy, se množí mnohem méně často a méně ochotněji než ta samá zvířata, která žijí volně v přírodě. Tam si nemohou dovolit, aby zpohodlněla, zlenivěla nebo ztučněla. Tam musí o přežití a zachování rodu tvrdě bojovat. Proto se čiperně množí a mají tolik mláďat, kolik jen dokážou uživit. Těmto přirozeným instinktům se však současní lidé stále více vzdalují.