„Co se týče souboje sex versus láska, chtějí muži i ženy oboje,” vysvětluje rodinný poradce a profesor Minnesotské univerzity William Doherty. Sexuální chemie je ale podle něj pro muže prvotním impulsem pro navázání vztahu, zatímco pro ženy je to vzájemná blízkost.

Rozdíl mezi pohlavími se zřetelně projevil také v tom, když muži a ženy psali o rodině. Muži častěji používali slova jako otec, táta a syn, zatímco ženy matka, maminka a dcera. Ve svých příspěvcích přitom podle NYT téměř nikdo nepsal o sobě, ale o členech své nebo partnerovy rodiny.

Deník uznal, že příběhy čtenářů sice nepředstavují reprezentativní průzkum, i tak ale podle něj na podobný vzorec ukazuje několik odborných studií. Rodiče v nich uvádějí, že mají bližší vztah k dítěti stejného pohlaví, a to dokonce ještě předtím, než přijde na svět. Mají tendenci trávit s dětmi stejného pohlaví více času i přát si dítě stejného pohlaví. A děti zase vzhlížejí k rodiči stejného pohlaví jako ke vzoru pro své budoucí vztahy.

Ostrá hranice mezi ženským a mužským chováním se značně stírá

Další průzkumy také ukázaly, že ženy mluví o svých pocitech více než muži a že rodiče používají širší emoční slovník v případě dívek. Klukům říkají, aby nebrečeli. Chlapcům se radí, aby uměli ukázat hněv, dívkám se říká opak.

Tento vzorec se podle deníku ukázal i v tom, že se muži ve svých příspěvcích projevovali aktivně slovy jako "bomba", "boj", "dát pěstí", ženy popisovaly city slovy jako "rozhořčení", "naštvaná" nebo "zraněná" a mnohem častěji používaly slovo "cítit". Muži sice nepsali o odlišných emocích, ale zmiňovali je méně.

Emeritní profesor Kalifornské univerzity Robin Lakoff ale soudí, že někdejší ostrá čára mezi mužským a ženským chováním se v dnešní době stírá, ať už v rovině emoční, vztahové či dalších.

„Ještě v 50. letech mohli muži dávat najevo hněv, soupeření a nepřátelství a mohli klít. Ženy mohly dávat najevo strach, smutek a lásku a mohly plakat. V dnešní době, řekněme, panují ohledně genderových rolí a stereotypů zmatky," uzavřel Lakoff.