Ani vyspělé společnosti totiž nevědí, jak aktivity moderních kněžek lásky rozumně regulovat. Například poslanci britského parlamentu se nedávno shodli, že je kontraproduktivní kriminalizovat jejich činnost. Doporučili opustit tuto praxi a sexuálním pracovnicím vymazat z trestního rejstříku záznamy o trestech, které za provozování své živnosti dostaly. Také probírali možnosti, jak omezit to, aby je jejich pasáci zneužívali a nejrůznějším způsobem utiskovali. Svaz anglických prostitutek to potěšilo. Sexuální pracovnice by se tak mohly zbavit cejchu kriminálnic.

Když jsem počátkem devadesátých let studoval v New Yorku zdejší sexuální výchovu, zajímal jsem se o to, jaká preventivní opatření se tam snaží uplatnit ve vztahu k prostitutkám.

Kriminalizace sexuální služby neeliminuje, jenom je vytlačí z veřejného prostoru.

Odpovědný pracovník mě poučil, že prostituce je ve Spojených státech trestná a tyto dámy sedí ve vězení. Moje každodenní zkušenost z ulic velkoměsta však byla opačná. Prostitutky se kolemjdoucím nabízely bezmála na každém rohu. Samozřejmě diskrétně a šeptem, nicméně velmi vemlouvavě.

V kdysi liberálním Švédsku schválili před léty to, že nabízení prostituce, stejně jako její konzumace, budou trestné. Sexuální služby tím neeliminovali, jenom vytlačili z veřejného prostoru.

Před několika lety jsem o tomto problému hovořil se zástupci švédské policie. Příliš spokojeni nebyli. Prostituce se přestěhovala z ulic a nočních klubů do ilegálního prostředí soukromých bytů. Strážci zákona tak o ní měli mnohem horší přehled než před zavedením zmíněné úpravy. Nová situace navíc umožnila pasákům, aby mohli víc zneužívat a utlačovat sexuální pracovnice i pracovníky.

Regulace prostituce není bez problémů

V zemích Commonwealthu mají pozitivní zkušenosti se zavedením beztrestného nabízení sexuálních služeb na Novém Zélandu. U nás legislativci diskutují o návrzích zákonů, které umožní poskytování sexuálních služeb jako legální podnikání. Různé zájmové spolky prostitutek a prostitutů by takové zákonné opatření uvítaly.

Řada států zavedla regulaci prostituce podle určitých předpisů. V Evropě to udělalo zejména Německo, Nizozemsko a Rakousko. Neobešlo se to ale bez problémů. Sex je velice intimní oblastí lidského konání. Jeho provozování se špatně kontroluje a přináší také etické problémy. Třeba v Německu došlo k aféře: úřady práce nabídly několika nezaměstnaným ženám, aby pracovaly ve veřejných domech.

Potíže vznikají také s prověřováním pracovních schopností prostitutek a prostitutů. Ale i s tím, že je ohrožuje celá řada pohlavně přenosných infekcí, na které si navíc mohou oprávněně stěžovat rovněž jejich zákazníci. Oblast chorob z povolání by se tedy měla rozšířit i na tato onemocnění.

Zajistit sexuálním pracovníkům bezpečnost a klid při práci není snadné ani v těchto vyspělých zemích. Pečlivě organizovaná a dozorovaná prostituce navíc obsáhne podle odhadu odborníků sotva třetinu tohoto byznysu. Dohledu unikne i prostituce pro homosexuální muže, samozřejmě také ta pouliční, včetně té, kterou provozují narkomanky a narkomané, aby si vydělali na drogy.

Ideální právní úprava neexistuje

Když tedy někde prosadí registraci prostituce, znamená to, že budou kriminalizovat dvě třetiny sexuálních pracovnic, které nemají šanci se do ní zapojit. Ideální právní úprava nejstaršího řemesla prostě neexistuje. Zlatým standardem se zdá být to, že společnost nebude trestat prostitutku za sexuální služby, které uskutečňuje v intimním vztahu dvou jedinců. Nutná je ovšem účinná prevence, která povede k co nejbezpečnějšímu sexu. Do toho patří i poučení sexuálních pracovnic a pracovníků, pokud jde o různá rizika.

Náš právní systém trestá jen ty, kdo z práce prostitutek těží, a kdo ji organizují. Tedy pasáky a kuplíře. Na tom není potřeba nic měnit. Některé nevládní organizace se snaží pracovat s prostituty a prostitutkami, pomáhat jim, případně je vyvést z tohoto riskantního řemesla do běžného života. Zasluhují si podporu státních institucí.

Každý, kdo zaplatí za sex osobě mladší osmnácti roků, se stává pachatelem trestného činu.

Na základě zkušeností z klinické praxe bych ještě zdůraznil, že věnujeme málo pozornosti pohlavnímu zneužívání dospívající mládeže. Neměli bychom přitom zapomínat na důležitou skutečnost. Každý, kdo zaplatí za sex osobě mladší osmnácti roků, se stává pachatelem trestného činu. Nemůže se vymlouvat, že mu mladistvá osoba sexuální služby sama nabízela. Opakovaně jsem se v médiích setkal s tím, že takového konzumenta označovali za nevinnou oběť zkaženého teenagera.

Ale i když si klient vybere dospělou prostitutku, je jasné, že tu rozhodně nejde o rozkoš bez rizika.