Všechny tyto názvy odrážejí to, jak různě je vnímali lidé v různých dobách. Výraz masturbace může být přeložen jako prznění rukou. To ovšem naznačuje, jak velmi negativní pohled měla v minulosti společnost na tento druh erotické zábavy. Obzvlášť nebezpečnou a pro zdraví škodlivou se pak kdysi jevila onanie žen.

N. Baptista ve své knize „Samohana a její následky“, která vyšla na počátku minulého století, popisuje tragický dopad masturbace žen. „Onanistka se stává bledou a bledé jsou rovněž její rty. Oči jí hluboko zapadají a hyzdí je temné kruhy. Nohy a ruce jí hubnou, prsy má zvadlé, její zrak stejně jako sluch pozbývají bystrosti a v rodidlech pociťuje horkost i dráždivost. Vlas někdy pozbývá své síly a předčasně vypadává. Onanistky trpí také na duchu. Ztrácí veselost, čilost i paměť.“

Jiní autoři zase uváděli, že masturbace způsobuje vysychání míchy, mozku a řadu dalších problémů. Pár let na to přichází slavný psycholog a zakladatel psychoanalýzy Sigmund Freud se svým známým výrokem: „Každý z nás v životě alespoň jednou onanoval. Kdo tvrdí, že ne, onanuje dosud.“

John Harvey Kellog věřil, že corn flakes pomůžou snížit u konzumentů sexuální pud a omezí samohanu na minimum. Lupínky se prodávaly skvěle, ale lidé masturbovali vesele dál.

Odborná a nábožensky zaměřená veřejnost tehdy nepovažovala onanii za prospěšnou pro duševní a fyzické zdraví. Naopak, byla přesvědčená, že je potřeba ji léčit. V dobových lékařských knihách nacházíme mnoho návodů. Americký lékař a propagátor vegetariánství John Harvey Kellog dokonce věřil, že jeho vynález corn flakes pomůže snížit u konzumentů sexuální pud a omezí samohanu na minimum.

Lupínky se prodávaly v nebývalé míře, lidé však masturbovali i nadále. Zklamaný a pobouřený Kellog přišel proto s nápadem potírat ženám klitoris silnou dezinfekcí: fenolem. To se však naštěstí neujalo. Ženy totiž nejevily přílišný zájem nechat si dobrovolně poleptat své intimní partie.

Zlomové okamžiky

První záblesky světla vstoupily do myslí lidí až v roce 1948. Svět se díky studii amerického sexuologa a psychologa Alfreda Kinseye dozvěděl na tehdejší dobu šokující zjištění: šedesát procent Američanek, které ve svém výzkumu sledoval, mělo zkušenosti s masturbací.

Uvedené výsledky umožnily, aby společnost konečně začala toto téma probírat s větší otevřeností a hlavně veřejně. Byly to často bouřlivé diskuse, protože narušily dosavadní konvenční představy a zabývaly se dosud tabuizovaným jevem, ale i dalšími zapovězenými tématy.

Klitoridální orgasmus považoval za druhořadý, až méněcenný.

V období hippies a volné lásky se gynekolog William Masters a psycholožka Virginia Johnsová věnovali intenzivnímu výzkumu lidské sexuality, včetně masturbace. Jedním z objektů jejich bádání byl i klitoris a jeho funkce při orgasmu ženy. Od dob Freuda se klitoridální orgasmus považoval za druhořadý, až méněcenný. Výzkumy Masterse a Johnsonové ho postavily naroveň orgasmu vaginálnímu.

V České republice přiznává masturbační aktivity zhruba polovina žen. Alespoň v anonymních průzkumech sexuálního chování. Většina z nich preferuje právě dráždění klitorisu nebo kombinaci dráždění klitorisu a pochvy. Jenom pět procent českých žen se při masturbaci dráždí pouze v pochvě.

Ovšem i naši muži čile masturbují, a dokonce daleko častěji než ženy. Průzkumy uvádějí, že více než osmdesát procent českých mužů se věnuje s jistou pravidelností tomuto potěšení. Tak opravdu nevím, k jakému závěru by dnes došel zmíněný pan Batista. Na počátku dvacátého století totiž tvrdil: „Nebyl-li onanista příliš bystrého rozumu už od narození, stává se díky samohaně blbcem“.