Biologickému determinismu, který dlouhá desetiletí tvrdil, že naše pohlaví rozhoduje o tom, jak funguje a jak je utvářen náš mozek, zvoní hrana.

Jednu z posledních studií na toto téma představili ani ne před rokem v magazínu Proceedings of the National Academy of Sciences Zohar Berman a Dafna Joelová z Telavivské univerzity s německými kolegy z Institutu Maxa Plancka a švýcarské Univerzity města Curych.

Analyzovali mozkové skeny 1400 mužů a žen – sledovali podíl šedé a světlé mozkové hmoty, sílu propojení jednotlivých částí i jejich velikost. Zjistili, že rozdíly mezi mozky žen a mužů sice existují, ale jsou menší než rozdíly v rámci stejného pohlaví.

Společné znaky v útvaru naprosto převažují. Navíc skeny potvrdily, že „specifické“ vlastnosti pro jedno pohlaví se vyskytují i v mozcích opačného pohlaví. Výzkumníci měli k dispozici snímky z magnetické rezonance ze čtyř různých lékařských pracovišť. Po proměření mozků si sestavili pracovní tabulky s charakteristickými rysy převažujícími u ženských, respektive mužských mozků, a pak jednotlivé skeny podle převažujících kritérií zařazovali.

Třídění potvrdilo hypotézu, že rozdíl mezi mozkem podle biologického pohlaví není významný. Do skupin s výrazně specifickými rysy, ať už ženskými, či mužskými, se totiž „vešlo“ nejvýše osm procent zkoumaných mozků, ať pocházely z kteréhokoli ze čtyř pracovišť, zatímco ty „nevyhraněné“, s rysy z obou opačných konců škály převažovaly – byla jich čtvrtina až polovina.

Rozdíly existují

„Rozdíly samozřejmě jsou, ale mozek nelze charakterizovat buď jako mužský, nebo ženský. Rozdíly jsou ne podle pohlaví, ale od průměru. Naše mozky jsou mozaikou,“ uvedla Joelová.

„Sex pochopitelně mozek ovlivňuje, ale nakolik a jak, to záleží na mnoha dalších faktorech. Vliv může být v různých podmínkách i protichůdný. Proto je běžné, že v některých aspektech můžete být v souladu s biologickým pohlavím například velmi maskulinní, ale v jiných aspektech výrazně femininní,“ vysvětlila.

Podle autorů by výsledky jejich zkoumání stejně jako další nové poznatky měla obecně chápat nejen medicína, ale především společnost jako impulz k pohledu na pohlaví v mnohem širším kontextu. „O tom, kdo opravdu jsme, nerozhoduje to, co máme v kalhotách či pod sukní,“ dodala Joelová.

Telavivská studie navazovala na práci Tracey Jonesové s krysami, která vyšla v časopisu Journal of Neuroscience. Ta zjistila, že u těchto hlodavců se v mozku mohou změnit typicky samičí charakteristiky v samčí za pouhých 15 minut, jsou-li zvířata vystavena stresu.

My Fair Lady

Z filmu My Fair Lady

FOTO: Profimedia.cz

Jiná situace, která u samiček vyvolala samčí stav mozku, ale mohla u samců vyvolat jiné změny. Chov krys v optimálních podmínkách vedl u samiček k jistým charakteristikám na dendritech, výběžcích neuronů, vedoucích nervové vzruchy do hipokampu – dendrity se jevily husté. Stejná oblast u samců ale vykazovala tytéž charakteristiky po čtvrthodině stresu – jejich nervová vlákna u hipokampu v takovém stavu odpovídala uspořádání u samiček žijících v pohodě. U samiček naopak stres vyvolal řídnutí dendritů, jak vypadají u nestresovaných samečků.

„Už jen krátké vystavení zvířat stresu zcela převrátilo mozková pohlavní specifika,“ uvedla Jonesová. To se ale týkalo horních konců vláken vedoucích k mozku. Na spodní části dendritů se ale stres projevil jinak. Tyto části nervových vláken jsou u obou pohlaví, žijí-li „v pohodě“, identické. V situaci stresu se samičí dendrity na spodním konci nijak nezmění, zatímco samčí se změní – jsou náhle hustší.

Joelová svou studií přinesla další důkazy pro nyní již převažující názor, že neexistuje významná závislost mezi biologickým pohlavím jedince a typem jeho mozku, tedy že není „ženský“ a „mužský“ mozek, ale že v našich hlavách je v tomto smyslu mix. Jedinců s vyhraněným typem mozku je v populaci výrazná menšina. Podle jiné studie v PNAS, která zkoumala výrazné rozdíly mezi pohlavími z neurologického pohledu, je čistě maskulinních či femininních jedinců méně než jedno procento.

Znepokojivý závěr

Z toho všeho se nabízí, alespoň pro někoho, znepokojivý závěr. Mají-li ženy a muži stejný mozek, respektive máme-li v lebce orgán, který vykazuje jak femininní, tak maskulinní charakteristiky, mohli bychom i jako jedinci být víceméně dvojího genderu.

Pro drtivou většinu lidí platí, že pokud jde o pohlaví, je mezi muži a ženami jasný rozdíl (pomineme-li vzácné výjimky ať už přírodní, nebo v důsledku umělého zásahu): muži mají penis a nemají vagínu, u žen je to obráceně. Všechny ostatní tělesné orgány máme víceméně stejné – ženy mívají širší pánev, muži výraznější ochlupení či širší ramena. Kromě genitálií a jim odpovídajících specifik v nervové soustavě žádný z tělesných znaků není výhradně mužský či ženský.

Jestliže ženy bývají citovější, muži racionálnější, jestliže ženy lépe zvládají více současných činností, ale neorientují se tak dobře v mapě, postrádají ale smysl pro humor a nejsou tak fyzicky výkonné, to vše je z podstatné míry výsledkem kulturních faktorů.

Dokonce v tak prestižním časopise, jakým je americký PNAS, se ještě před rokem objevil článek údajně potvrzující vrozené rozdíly mezi mužským a ženským mozkem.

Neurologové z Pensylvánské univerzity na snímcích mozku dokazovali, že propojení jejich částí, tedy směry nejfrekventovanějších neuronových spojů je „naprogramováno“ podle pohlaví. Zatímco mužské mozky ukazovaly nejintenzívnější spoje mezi předními a zadními oblastmi mozku s výrazně menším podílem propojení mezi levou a pravou hemisférou, u žen tomu bylo naopak.

„Tyto mapy ukazují jasné rozdíly v architektuře lidského mozku, které umožňují vysvětlit na neurologickém základě odlišné schopnosti pohlaví, proč v některých činnostech dominují muži a v jiných ženy,“ napsal autor studie Ragini Verma.

Roli hraje výchova

Oblékáme-li už ta nejmenší nemluvňata do modré, respektive růžové, chválíme-li malé chlapečky, když tlučou dřívkem do lavičky, ale vybízíme holčičky, aby se neumazaly od písku, utváříme jejich budoucí preference. Tak můžeme vychovat dívku, která bude jako kluk, nebo naopak „zženštilého“ mladíka.

„Propracovanější“ neuronové spoje v mozku jsou výsledkem stejných vlivů. Nutíme chlapce, aby byli výkonní ve sportu, a proto se u nich během let vytvoří odpovídající neuronové konexe. Jednáme s dívkami jemněji, a proto budou později emotivnější. V tom je příčina převažujících neuronových vedení – ne v tom, jakého je jedinec z biologického pohledu pohlaví.

Těch skutečně vrozených rozdílů ve stavbě a fungování mozku je zanedbatelné minimum. Genetik Robert Plomin z londýnského Psychiatrického institutu zjistil, že se jedná o méně než tři procenta takto genderově diferencovaných spojů.

„Porovnáte-li pak oba grafy, ukazující verbální schopnosti chlapců a dívek, budete potřebovat velice dobře ořezanou tužku, aby byl vidět rozdíl,“ řekl. „Bohužel nejen široká veřejnost, ale i řada odborníků zdůrazňuje tyto miniaturní rozdíly a opomíjí tu obrovskou shodu, která prokazuje faktickou stejnost našich mozků.“

Profesoru Higginsovi by dnešní věda odpověděla jasně. Ženy jsou jako muži, co se mozku a jeho fungování týká, ale vychováváme je, aby byly jiné.