Pracovat pod takovým vedením přitom není vůbec jednoduché, dost často to vede k psychickým i závažným zdravotním problémům.

„Je-li zaměstnanec soustavně vystaven takovému jednání, může tato zkušenost dlouhodobě negativně ovlivnit jeho psychický stav. Časté jsou poruchy koncentrace, strach ze selhání a ztráta sebejistoty. Dalšími projevy mohou být trvalé bolesti hlavy, poruchy spánku, chronická únava, deprese, potíže s trávením nebo žaludeční problémy. Obvyklým vyústěním těchto problémů je dobrovolné ukončení pracovního poměru u dosavadního zaměstnavatele a pravidelná sezení v ordinaci psychoterapeuta nebo psychiatra," popisuje zkušenosti svých klientů Alice Kubíčková z advokátní kanceláře LP Legal.

Šikana na pracovišti může být příčinou toho, že jsou lidé v depresi a cítí se vyhořelí. „Tuto situaci dost často pak řeší nadměrným pitím alkoholu a užíváním léků, přičemž oboje přispívá k dalšímu prohlubování depresí. Tím však vzniká jakýsi začarovaný kruh,“ varuje klinický psycholog PhDr. Radek Ptáček, Ph.D.

Proč se tak někteří šéfové chovají?

Podle odborníků je to většinou dáno osobnostní poruchou agresora, např. žárlivostí, že podřízený je v něčem lepší než on sám, tudíž je zapotřebí jej před ostatními znevážit jiným způsobem apod.

Někdy je to dáno i frustrací vedoucího, jemuž se z nějakého důvodu nedaří a vinu za své neúspěchy potřebuje delegovat na někoho jiného.

Právní zástupci se pak často setkávají s případy, kdy hlavním důvodem šikany je snaha donutit zaměstnance k dobrovolnému rozvázání pracovního poměru dohodou nebo k podání výpovědi. Dít se tak může i po vlastním podání výpovědi ze strany zaměstnance s cílem znepříjemnit mu zbývající dobu trvání pracovního poměru.

Dalším důvodem je snaha nátlakově podepsat dohodu o rozvázání pracovního poměru a odejít takzvaně "na hodinu".

Nejčastější způsoby chování, jež obvykle vedou k bossingu

Na bossing může upozornit hned několik vzorců chování šéfů. Podceňovat takové příznaky se opravdu nevyplácí, jelikož dlouhodobé setrvání v takovém zaměstnání může mít doslova fatální následky. Jak v pracovním, tak soukromém životě, a to i do budoucnosti.

Nerovné zacházení - jedním z hlavních znaků bossingu je nevhodné chování s prvky nerovného zacházení ze strany nadřízeného. Mohou se s ním setkat muži i ženy všech věkových kategorií. Důvody nerovného zacházení ze strany nadřízených jsou různé, může jít o osobní antipatie, pohlaví, vzdělání, věk, sexuální orientaci, náboženské vyznání či vlastní přesvědčení nebo konkrétní názory jednotlivých zaměstnanců.

Zadávání nesplnitelných pracovních úkolů - dalším způsobem může být přesvědčování oběti o její neschopnosti, což se v praxi projevuje stanovováním nereálných termínů či úmyslným zadáváním nesplnitelných úkolů často přesahujících kompetence a schopnosti dotčených. Strategie však může nabírat i opačnou podobu – zadávání úkolů podřadných.

Nepřiměřené kritické hodnocení - hranice mezi ostrou, leč konstruktivní kritikou a nepřiměřeným kritickým hodnocením je často velmi tenká. Bezdůvodná či vystupňovaná kritika nadřízených, stížnosti, šíření pomluv v tomto ohledu mohou motivaci zaměstnance snadno snížit a daného zaměstnance velmi psychicky rozhodit, a skutečně nemusí jít ani o citlivější povahy.

Ignorace a bagatelizace problémů ze strany nadřízeného - někdy může mít šéf jen špatnou náladu, ale pokud dochází systematicky, opakovaně a dlouhodobě k přehlížení vašich problémů a vše, co uděláte, podléhá kritice, není něco v pořádku.

„Důsledkem může být vyřazení z pracovních aktivit či dokonce fyzická izolace – např. přidělení pracovního místa do samostatné místnosti na konci chodby, s čímž často souvisí i rozvoj psychických problémů šikanovaného zaměstnance,” doplňuje advokátka Alice Kubíčková.

Ponižování před ostatními zaměstnanci - špinavé prádlo by se nemělo nikdy prát na veřejnosti. Toto přísloví neplatí pouze pro rodinné vztahy, ale též pro pracovní záležitosti. Pokud na vás šéf ostentativně křičí před ostatními kolegy, nebo v jejich blízkosti trousí urážlivé poznámky na vaši adresu, měli byste popřemýšlet, nakolik se toto chování ještě slučuje s pravidly slušného chování a případně zda se již nejedná o cílenou šikanu vůči vaší osobě.

Sexuální obtěžování zaměstnance - nepříjemné otázky na soukromý život, sexuálně podbarvená konverzace, okukování či blízký tělesný kontakt mohou být už pouhou špičkou ledovce dokazující zastrašující a nepřátelské chování ze strany zaměstnavatele v této citlivé otázce. Největší hrozbou je kumulativní charakter tohoto jednání – méně vážné formy obtěžování často přecházejí ve formy závažnější.

Jak se proti tomuto chování bránit?

Jakmile se jedinec stane obětí bossingu, obrana je v ten okamžik velmi složitá. Vzhledem k tomu, že se jedná o šikanování ze strany šéfa, málokdy se lze bránit jinak, než právní cestou. Při přímé konfrontaci se obvykle za oběť nikdo z jiných kolegů nepostaví a samotné týrání se může ještě přiostřit.

K tomu, aby se zaměstnanec mohl účinně bránit, je nezbytné, aby měl k dispozici důkazy sloužící ke snadnějšímu prokazování tvrzených skutečností, neboť právě na zaměstnanci bude, aby prokázal, jakým jednáním byl šikanován. Mezi takové důkazy mohou patřit výpovědi svědků, kolegů nebo alespoň soupis situací či urážek, které by mohly být proti zaměstnanci či zaměstnavateli použity v případě, že žádný z kolegů není ochoten svědeckou výpověď poskytnout, dále pak mailová komunikace či interní nařízení adresovaná zaměstnanci za účelem plnění nesmyslných nebo dehonestujících činností a úkolů.

Nejlepším řešením je vyhledat odbornou pomoc. „Šikanovaný zaměstnanec může o tomto chování informovat příslušný inspektorát práce. Ten je povinen se podnětem zabývat a popřípadě provést na daném pracovišti kontrolu. Pokud dojde k závěru, že chování zaměstnavatele vykazuje nežádoucí znaky, uloží zaměstnavateli pokutu. Brání-li se takto zaměstnanec proti zaměstnavateli, zákon mu poskytuje ochranu s tím, že nesmí být za své počínání nijak znevýhodňován či postihován. Bohužel jde spíše o literu zákona, než o postup běžný v praxi," doplňuje Kubíčková.

Možnou alternativou obrany je i podání žaloby na ochranu osobnosti dle občanského zákoníku.

„Nicméně v tomto případě se přikláníme k názoru, že žaloba na ochranu osobnosti představuje možnou alternativu v případech bossingu na základě diskriminačních kritérií, kterými jsou například pohlaví, věk, rasa, etnický původ, sexuální orientace, víra, zdravotní postižení atd. Pomocí žaloby je možné kromě upuštění od diskriminace a odstranění následků požadovat i přiměřené zadostiučinění majetkové i nemajetkové újmy," dodává Kubíčková.