Určitou úlevu pak může spatřovat ve svém vlastním přiznání. Tíha lži může být pro něj natolik nesnesitelná, že ani žádné jiné řešení nevidí.

"Přiznání má tak určitě svůj význam, jenže připadá v úvahu jen u velmi zralých a psychicky vyrovnaných partnerů, kteří jsou schopni skutečnost přijmout a odpustit," vysvětluje psychoterapeutka Jianny Adamová a dodává:

"Předně nevěrník musí začít sám u sebe. Utřídit si myšlenky, pocity, nalézt pravé příčiny svých činů a následně sám sobě odpustit. Protože odpuštění je ten nejlepší hnací motor a zároveň medicína urychlující hojení."

Pokud už jedinec uvažuje o přiznání, pak si musí uvědomit, že přijmout pravdu nezvládne každý a rozhodně nepůjde o žádný krátkodobý proces, který ještě ten den skončí odpuštěním. Podvedený obvykle prožívá velké množství emocí - od zloby, nenávisti, přes vinu, strach, ke studu až smutku. A bude vyžadovat čas pro utřídění myšlenek a schopnosti odpuštění.

Nevěrníka pak čekají otázky ve stylu, s kým přesně podváděl, co ho k tomu vedlo ...a odpovědi ve stylu pomatení smyslů rozhodně nebudou stačit. Asi nejlepší by v takových případech bylo říct pravdu, jenže to, co je pro jednoho snesitelné, může u druhého vyvolat doslova hysterii. Řešení celkové situace pak může být o to složitější.

Někdy je tedy lepší o svém pochybení mlčet a snažit se situaci řešit prací na zlepšování vztahu. Tak aby nebyl důvod k žádnému dalšímu pochybení.