Za krizi ve vztahu totiž nikdy nemůže jen jeden. „Vztah je o dvou, nikoliv o jedné osobě. Tudíž pokud je například partner nevěrný, obvykle k tomu měl nějaký důvod a něco mu ve vztahu nevyhovovalo. To samé se dá říci o nedostatečné komunikaci jednoho z partnerů, i k tomu často dochází vlivem strachu z odmítnutí či ponížení druhým,“ vysvětluje koučka Lenka Černá ze Školy pro Ženy.

Svůj podíl na krizi tedy nesou oba partneři a je proto velmi důležité, aby tento stav začali řešit společně. Pokud tedy mají zájem o vztah bojovat.

Nejčastější důvody krize

  • dlouhodobá frustrace z nenaplněných vztahových potřeb a očekávání – hned na počátku vztahu by si měli partneři říct, co od vztahu očekávají a jaké jsou jejich potřeby, bez kterých se ve spokojeném vztahu neobejdou
  • problémy v komunikaci – neschopnost řešit vzniklé konflikty konstruktivně. Zametávání problémů pod koberec apod.
  • boj o mocenskou pozici mezi dvěma dominantními jedinci a jejich rozdělování kompetencí
  • problémy v sexu – rozdílnost v sexuálním apetitu vede k tlaku a sex se stává stěžejním tématem
  • nedostatek vzájemnosti, sdílení společných zájmů a okamžiků – každý si žije ve svém světě a časem si jedinci nemají co říct a dochází u nich k postupnému odcizování
  • nevyřešené vztahy s rodinnými příslušníky (zásahy rodičů do života apod.)
  • nevyrovnané vztahy – rozdílnost v kariérním úspěchu, žárlivost jednoho z partnerů či problémy s dětmi

Jedinec, který se cítí ve vztahu delší čas nespokojen, dost často volá o pomoc. „Už takhle dál nemůžu žít, potřebuji změnu.” Ne vždy jsou ale tyto varovné signály vyslyšeny. Partner obvykle prozře, až když dojde k odhalení nevěry nebo když druhý odejde z domu či podá žádost o rozvod. Až poté tedy začíná boj o záchranu vztahu. Přičemž čím kratší dobu trvá nepochopení situace, tím je větší šance na úspěch.

Když krize trvá příliš dlouho

Pokud krize trvá příliš dlouho, vede to k oboustranné únavě a cokoliv v tomto stavu partneři udělají, obvykle nevede k urovnání vztahu, ale ještě k větším konfrontacím. Dochází k patové situaci a ještě větším pocitům beznaděje. Dost často se stává, že až v této bezvýchodné situaci vyhledají pomoc odborníka. Touží po rychlém řešení, které by okamžitě vyřešilo jejich stav, a jim se ulevilo a začali se alespoň trošku cítit lépe. Jenže tak jednoduché to zase není.

„V první řadě je důležité zpomalit a na změnu si vyčlenit delší dobu. Pocit odmítnutí a nepochopení dost často partnery žene k intenzivnější snaze manželství udržet. Řešení hledají u svých přátel, v časopisech či v diskusích na internetu. Jenže tyto snahy obvykle problém ještě prohloubí. Mnohem lepší je udělat pravý opak. Zklidnit se, vše promyslet a zkusit nalézt rozumné řešení,“ radí na svém blogu psycholog John M. Grohol.

Podle něj je poté velmi důležité vyhnout se dalším střetům a zaměřit se na klidné posouzení kladů a záporů partnera. Je dobré si určit jeden problém, který vyvolává největší napětí mezi partnery a ten zkusit řešit podle dopředu stanovených pravidel. A to bez zobecňování ve stylu: „Nikdy se na ničem nemůžeme dohodnout,“ a zároveň bez křížové výměny názorů.

„Setkání by se mělo rozložit do dvou dnů a nikdy by nemělo trvat déle než třicet minut. První den se věnovat názoru jednoho a další den názoru druhého. Vždy si partneři dělají poznámky a zaznamenávají si své pro a proti. Poté je dobré si udělat několik dní pauzu a opět se sejít kvůli řešení problému po několika dnech, a to současně s psychologem či jiným odborníkem. I když nedojde zcela k vyřešení problému, situace mezi partnery se zklidní a oba se ujistí, že ten druhý má zájem na vyřešení problému a je ochotný ke kompromisu,“ vysvětluje psycholog.

Řada konfliktů pramení jen z touhy po úctě a uznání. Proto ke zlepšení stavu obvykle postačí, když si začnou partneři vzájemně naslouchat, neodsuzovat opačné názory a trpělivě hledat řešení.

Manželství a krize středního věku

Střední věk s sebou často nese zmatek v pocitech a v představách o dalším životě. Jedinec srovnává romantické ideály s realitou a cítí obrovskou bezmoc, jelikož rozdíly jsou skutečně diametrální. Navíc jej pojímá i strach ze stárnutí a ztráty partnera. Proto se chová dost často nepředvídatelně. Na jednu stranu je nespokojen s protějškem, na druhou stranu je přímo posedlý jeho kontrolou. Nebo partnera absolutně přehlíží a zajímá se jen o svou sebelítost.

Ve všech případech se nejedná o nic příjemného. Jedinec trpí obrovskou úzkostí a má pocit, že ho může zachránit jedině radikální rozhodnutí, které okamžitě změní jeho dosavadní život. Podle odborníků se ale jedná o zcela přirozené stavy, které se dají velmi dobře zvládnout psychoterapií. Bohužel ne každý si tuto skutečnost je ochoten přiznat a využít pomoci odborníka.

Pokud se jedná o úzkost z nedostatku intimity a partnerského porozumění, pak tím radikálním řešením bývá nevěra. Bohužel dost často se jedná o velmi krátkodobé řešení. Ačkoliv nový impulz s člověkem dělá divy, nic netrvá věčně. Dost často se stává, že po opadnutí prvotní zamilovanosti a okouzlenosti, se úzkost vrací a v mnohem horší intenzitě.

I přes všechny tyto problémy stále existuje šance na zachování manželství. Ze všeho nejdůležitější ale je, aby oba partneři chtěli problém řešit. Chybující partner musí přijmout plnou odpovědnost za své chování a poškozený partner být naopak připraven k odpuštění.

Role dětí

Řada jedinců (především žen) zůstává v neuspokojivém vztahu především kvůli dětem. Snaha o zachování rodiny za každou cenu, ale nikam nevede. A je jedno, zda partneři neshody před dětmi tají, nebo se jich děti nechtěně zúčastňují. Patologické prostředí je jednoduše ve vzduchu.

Podle psychologů je těžké vyhodnotit, jaká situace je pro psychiku dítěte horší, zda hádky, výčitky či dusno a nejistota. Obojí může být velmi traumatizující a z dlouhodobého hlediska to na dítěti tak jako tak zanechá následky. Ze všeho nejhorší je, když se dítě uzavře do sebe a z problémů rodičů začne vinit sebe. Takovému stavu by se mělo předcházet.