Jedna z největších chyb žen, která často stojí i za pozdějším rozpadem vztahu, je, když se z milenky „přetransformují” na matku vychovatelku. Ze vztahu se vytratí romantika, touha i radost a to vše nahradí potřeba zacházet s mužem jako s dítětem, které potřebuje neustálý dohled.

Ženy mají v povaze určité vychovatelské předpoklady, především kvůli mateřství, do milostného vztahu ale nepatří. Někdy se však stane, že ženská potřeba někoho organizovat a činit rozhodnutí (možná z pocitu vlastního ohrožení) za druhé přeroste do takové míry, že zničí i vztah dvou dospělých lidí.

Jak odborníci uvádějí, chování, kdy ženy začínají své partnery řídit a převychovávat, má dokonce i své příznaky, podle kterých se dá rozeznat blížící se nebezpečí. Internetový server časopisu Eligible přinesl základní přehled zabijáků vztahů a některé rady, jak se jich vyvarovat.

Hlavní dohled

Jedním z hlavních náznaků, že v milostném vztahu začíná být něco špatně, je přebírání kontroly nad vším. Žena hlídá, co si muž obléká, kdy a co jí, organizuje mu pracovní schůzky atd.

Skvrna na dokonalém stylu

Podobná situace nastává, když žena začne mít pocit, že chování a vzezření muže je vlastně její vizitkou a důkazem toho, jaká je jako partnerka. V tu chvíli začíná regulovat mužovo chování na veřejnosti, vystupování, případně i vzhled, aby vše ladilo k její „dokonalosti”.

Předpoklad nedokonalosti 

Ve chvíli, kdy „hrozí” riziko, že partner může (i náhodou) něco důležitého zapomenout či přehlédnout, tak mu žena raději už dopředu řídí seznam věcí, které se nesmí opomíjet.

Utvrzení ve vlastní pravdě

Často se projevuje tvrzením „já ti to říkala”. Jde o velmi striktní výraz ženiny nadřazenosti a zároveň o druh utvrzení sebe sama, jak je dokonalá. Dala by se k tomu připojit i situace, kdy žena sice partnera ocení, ale i tak mu navrhne o „něco lepší” způsob, jak příště zdolat konkrétní úkol ještě lépe.

Dá se takovému stavu předcházet?

I když určité povahové rysy, kvůli kterým mají některé ženy více předpokladů k tomu řídit ostatním život, už jsou vrozené, i tak se při troše snahy dá taková partnerka alespoň trochu „usměrnit”.

Hlavní rozhodnutí je ale samozřejmě na ní. Je třeba si v první řadě uvědomit, že partner je stejná dospělá osoba jako ona, a tudíž je schopen rozhodovat sám za sebe. Žena to musí jednoduše přejít, a to i s rizikem, že někdy se něco nepovede tak, jak by očekávala.

Důležité je také partnerova rozhodnutí respektovat. Lze k tomu mít určité připomínky, to je ale tak vše. Nadměrná kritika, případně určité shazování partnerových rozhodnutí je jistým směrem k ukončení vztahu.

Hlavní smysl celého vztahu ale tkví v tom, být spokojena s tím, koho si žena vybrala. Pokud má už od začátku vztahu pocit, že musí muže po svém boku nějak převychovat, je možná místo kritizování reálné uvažovat o tom, zda je to ten pravý pro život.