Ať už se nám vztah našich vlastních rodičů líbí nebo ne, tak jako tak se jeho zásadní aspekty promítnou jednou i do našeho vlastního partnerského života.

A to někdy jak v dobrém, tak bohužel i špatném slova smyslu, uvádí server Women´s Health Magazine.

Hlava rodiny

V moderních rodinách se oba rodiče snaží dělit povinnosti i vedení rodiny tak, aby se na všem důležitém podíleli společně. Vedle toho ale najdeme i „klasické” uspořádání, kde stále pevnou rukou vládne otec, jemuž se nikdy neodmlouvá a který má vždy pravdu.

Ať už se to někomu líbí nebo ne, i tak si po vzoru svého otce bude žena vybírat svého potenciálního partnera. Podvědomě bude pokukovat po „ráznějších” typech, pokud byl takový i její otec.

Na koho je spoleh

Někdy rodiče nedokážou (případně nechtějí) vyřešit nějaký problém, a tak automaticky nechávají na dítěti (od určitého věku), aby se samo rozhodlo, co je nebo není správné. Pokud takové situace nastávají častěji, budou se chtě nechtě promítat i do budoucího života potomka.

Ten bude do partnerského svazku hledat někoho, kdo potřebuje být tzv. zachráněn. Někoho, kdo si není jistý svým rozhodnutím, a potěší ho, když mu někdo řekne, jak mají být věci správně.

Vzájemné vztahy 

Podobná situace platí i ve vztazích mezi rodiči a dětmi. V rodinách, kde panuje mezi všemi členy souhra, pohodová nálada a otevřenost, jsou i uvolněné vztahy. Lidé pak nemají problémy se vzájemnou komunikací, jak s blízkými členy rodiny, tak se širším okolím.

Vedle toho, pokud už v prvopočátku nové rodiny nefungují vzájemné vztahy, rodiče se neumí s dítětem pobavit o problémech, pomazlit, může mít i dospělý potomek v budoucnu větší problém se vzájemnou intimitou a komunikací s novým partnerem.

Kritika

Vzájemná úcta rodičů vůči sobě je také důležitým faktorem, který se promítá do soukromého života potomků. Nejlepší variantou samozřejmě je, pokud jsou rodiče vůči sobě upřímní, váží si jeden druhého a umí přijímat vzájemnou kritiku.

Takové situace ale nepanují bohužel ve všech rodinách. Naopak může nastat chvíle, kdy je manžel tzv. podpantoflák a jeho žena se po něm takzvaně „vozí”. V takovém stavu záleží na tom, čí postoj bude dítě chápat jako ten správný.

Bude-li soucítit s ubližovaným otcem, může se v budoucnu takový potomek bát i sebeméně kritizovat svého nového partnera ze strachu, že mu moc ublíží. Postaví-li se naopak na stranu matky, která je podle něj v právu, je pravděpodobné, že ve svém vlastním vztahu bude takový malý „generál” také.