Muži altruisté, muži lidumilové, muži dobrodinci – chovají-li se tak v přítomnosti dam, chtějí na ně udělat dojem. Jako příklad si stačí vzít domácí práce: když muži pomoc sami nabídnou, nelze vyloučit, že tím cosi sledují.

Staří dobří akademici, píše Davidson, tráví dny a noci všemožnými studiemi, které po spatření světla světa způsobí, že nejedno oko zapláče. Výsledky bádání z Oxfordské univerzity a Univerzity Sheffielda Hallama, publikované v British Journal of Psychology, asi překvapí málokoho. Mužské chování, zvláště pokud jde o sexuální přitažlivost, je často instinktivní.

Nejlepším „výzkumem” je realita

Studie zkoumala, jak ženy i muži reagují a jednají v rámci speciálně naprogramované počítačové hry. Jak dodává Max Davidson, a s tím nelze než souhlasit, mohli si ušetřit svůj čas a peníze. Stačí několik minut pozorovat dialog mezi mužem a ženou ve vlaku, restauraci či kanceláři a dospějeme ke stejným závěrům.

Bez postranních úmyslů by se mile choval snad jen svatý František z Assisi neboli výjimka potvrzující pravidlo. Muži jsou navíc od přírody méně svědomití. Většina má až zahanbujícím způsobem postranní úmysly tak očividné, že vlastně vůbec postranní nejsou, píše Davidson.

Až příště spatříte ženu s těžkým zavazadlem, které neznámý pán nabídne pomoc, nedívejte se na kufr, ale na tu ženu. Z ní se rázem stává vděčné publikum tohoto malého aktu rytířství.

Muži jsou jako pávi

Podle vědců je to takové „paví” chování – muž udělá dobrý skutek, ale zároveň se snaží, aby si toho žena všimla a ocenila to. Není však potřeba vymýšlet si jména pro něco, čemu většina lidí podvědomě rozumí. Člověk, jak Davidson správně podotýká, nemusí být milionář, vítěz Wimbledonu nebo prezident, aby ženy přitahoval.

Je třeba ukázat, že je slušným jedincem, který se umí chovat. Dobrý a normální člověk není „extremistický samaritán”, který sám sebe postřelí do nohy, jen aby se o něm mluvilo, ale ten, kdo dle svých možností přispívá kupříkladu na africké sirotky, aniž by měl potřebu to komukoli sdělovat.

Typické chlapské uvažování ale vypadá takto: když pustí v dopravním prostředku sednout ženu (ideálně tu nejatraktivnější), má nutkání ohlédnout se ještě přes rameno, zda to bylo oceněno. Nebo aspoň zaznamenáno.

Pomoc má být automatická, žádné taktizování

V průběhu života člověk pochopí, že lze hodně získat jednoduchými laskavými skutky, jako je mytí nádobí, venčení... Nejsou to laciná gesta a vděk za ně není nic směšného – ženy opravdu nejsou naivní. Důležité je, že partner sice chce udělat dojem, ale zároveň i radost, nepřetvařuje se a je to upřímné.

Jedná se o prastaré rituály, vedoucí ke vzájemným kompromisům. Ohleduplný muž bývá citlivější k potřebám druhých. Musí to ale být přirozené, pak má muž i větší šanci na úspěch, než pokud, s nadsázkou řečeno, nacvičuje herecký výkon před zrcadlem.

K tomu však nepotřebujeme provádět roztodivné výzkumy a pak se jimi řídit, završuje Davidson svůj článek. Bohatě postačí, když se rozhlédneme kolem sebe a setrváme v realitě.