Exhibicionistické chování se objevuje téměř vždy u mužů. Veřejné obnažování pohlavních orgánů žen je tedy velmi vzácné. Ženy u této deviace spíše hrají roli  nechtěné a často velmi šokované pozorovatelky.

Pro své odhalování i sebeukájení si exhibicionisté vyhlížejí spíše osamělá místa v parcích, odlehlých ulicích či v průchodech apod. Neznámé ženy tak skutečně vždy překvapí. A o to těmto lidem obvykle jde. Vzrušuje je vlastní obnažování, ale i pohledy udivených žen. Tak jako o tom vypráví Zbyněk v knize Otroci sexu od Jana Januly.

"Má představení trvala přibližně minutu dvě, velkou roli hrál moment překvapení - vynořit se náhle metr před ženskou a rychle ho vytáhnout mě fakt bavilo. Málokterá žena zařvala a ani jedna nevolala "pomoc", apod. Většinou zůstaly bez hnutí stát a koukaly na můj penis. Podle mého se jim to líbilo."

Jak si lidé obvykle představují exhibicionistu. Ve skutečnosti nemusí mít tolik známý plášť, ale být zcela normálně oblečen.

Jak si lidé obvykle představují exhibicionistu. Ve skutečnosti nemusí mít tolik známý plášť, ale být zcela normálně oblečen.

FOTO: fotobanka Profimedia

Exhibicionistům tohoto rázu vůbec nejde o pohlavní styk jako takový. Jejich zájmem je pouze obnažování či sebeukájení před neznámým objektem. Sex s druhým pohlavím jim obvykle nic neříká. Mnozí při něm mají problémy s erekcí.

Bránit se těmto lidem lze velmi snadno. Stačí je oslovit, případně vyzvat, aby ještě jednou ukázali svou mužnost, a exhibicionisté obvykle utíkají nebo alespoň přestanou obtěžovat.

"Jednou se mi stalo, že se mého penisu jedna dívka nejen nelekla, ale nečekaně mi na něj sáhla. Já se lekl, až mi změkl - doslova! Pak jsem v panice zdrhl," dodává v knize Zbyněk.

Nicméně existují formy exhibicionismu, které mohou být projevy i jiných, mnohem nebezpečnějších sexuálních úchylek. Např. expozéři genitálu, u nichž je odhalování pouhou náhražkou jiných sexuálních agresivních aktivit. Touží po ponížení ženy a po slovní agresi u nich může dojít i k fyzickému či sexuálnímu napadení. Proto je někdy lepší exhibicionistu bez zájmu obejít a následně vše oznámit na Policii.

Jako exhibicionismus jsou klasifikovány různé druhy chování
Flashing - U žen jde o odhalení prsou vyhrnutím trička či podprsenky. Muži pak odhalují svůj penis či masturbují před neznámým publikem. K sexuálnímu vzrušení jim stačí pohled kolemjdoucí ženy či dívky.
Anasyrma - zvedání sukně, pod níž není spodní prádlo za účelem odhalení genitálií.
Mooning - ukazování hýždí stáhnutím kalhot a spodního prádla. I přes vtipné jednání má za cíl sexuální vzrušení.
Martymachlia je parafilie, při které je vzrušená osoba zapojená do sexuálního aktu díky tomu, že je pozorována někým jiným.

Někdo se rád dívá

Velmi podobného ražení jsou i voyeuři - tzv. čumilové. Existují desítky forem této deviace, a jak říká Jan Junula, kdo o sobě může s čistým svědomím prohlásit, že nikdy nepozoroval nahou ženu či muže?

Každý voyeur si již v pubertě či velmi brzy po ní vytváří svá vlastní pravidla, jež je dokáží vzrušit a sexuálně uspokojit. Někomu vyhovuje tajně pozorovat milenecké páry, jiným stačí pohled na obnaženou ženu ... V každém případě vynalézavost těchto lidí nezná mezí. Pro své uspokojení jsou ochotni udělat skutečně mnohé.

"Každý ví, že na Petřín se milenci nechodí jenom líbat. Těch co se nemají kde milovat, je stále dost. Stačí ve tmě naslouchat a pak z blízkosti anonymně pozorovat. Já si vždy nejdřív stáhl tepláky, pak skrytě masturboval a čekal, až muž začne ejakulovat. V ten moment jsem na ně posvítil baterkou a ejakuloval taky. Líbilo se mi, jak se u toho lekli," svěřuje se dvacetiletý David.

Zcela jiné pravidlo měl třicetiletý Jakub, který cestou do práce ve vlaku velice rád sledoval vyvrtanou dírkou z umývárny ženy, jež se svlékaly na sousedním záchodě. Poté co mu to bylo znemožněno, zhroutil se mu svět. Než objevil výhodu svého bytu ve třináctém poschodí na panelákovém sídlišti. Šmíruje z něj doteď pomocí dalekohledu své nic netušící sousedy.

Podle sexuologů voyeuři mohou žít ve vcelku spokojeném partnerském svazku. O jejich touhách obvykle partneři neví, nicméně jestli je něco prozrazuje, pak to, že spíše než samotný sexuální akt upřednostňují masturbaci.

Voyer

Voyer

FOTO: fotobanka Profimedia

Velká síla doteku

Frotéři k sebeuspokojení potřebují dotyk s lidským tělem, přesto se snaží působit v naprosté anonymitě. Tito lidé vyhledávají kontakt s lidmi v přeplněných dopravních prostředcích, ve frontách, na stadiónech a v podstatě všude, kde se svých vyhlídnutých obětí mohou nepozorovaně dotýkat.

Podobně jsou na tom i tzv. tušéři, kteří se snaží skrytě otírat přímo o intimní partie svých obětí. Také vyhledávají masy lidí tak, aby u nich nedošlo k odhalení.

"Stalo se mi to jednou v přeplněném metru. Bylo léto a já měla na sobě krátkou sukni, když jsem těsně při vjezdu do stanice ucítila, jak mi zezadu někdo strká mezi nohy ruku," okamžitě jsem se otočila a pohlédla do očí asi čtyřicetiletého muže, který okamžitě uhnul pohledem a dal se na útěk. Stála jsem tam s vytřeštěnýma očima a nezmohla se vůbec na nic," vypráví svůj zážitek třicetiletá Ivana.

Některým deviantům jejich vlastní chování morálně vadí a snaží se s ním sami bojovat. Což potvrzuje i dvaadvacetiletý Milan.

"Sexuálně mě mé frotérství vzrušovalo, ale lidsky nesmírně štvalo. Jakmile jsem zjistil, jakou úchylkou trpím, snažil jsem se dělat vše, abych s tím vším definitivně skončil. Vyhledal jsem kvůli tomu i pomoc sexuologa."

Co na to říká právo?

Podle serveru epravo.cz lze podle platného trestního zákona exhibicionistické chování kvalifikovat jako trestný čin výtržnictví v souladu s § 202 trestního zákona. Podle tohoto ustanovení je trestný ten, kdo se dopustí veřejně nebo na místě veřejně přístupném hrubé neslušnosti nebo výtržnictví zejména tím, že napadne jiného, hanobí historickou nebo kulturní památku, hrob nebo jiné pietní místo anebo hrubým způsobem ruší shromáždění nebo obřad občanů, a tak může být sankcionován odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem. Dále pak podle § 231 lze čin kvalifikovat jako omezování svobody, ale i jako přestupek proti veřejnému pořádku § 47 přestupkového zákona.

Přesto by se dle některých právníků nemělo pohlížet na exhibicionismus jako na neškodný delikt malé nebezpečnosti pro společnost. Přeci jen exhibicionismus může zanechat na oběti významné psychologické následky obdobné následkům u obětí sexuálního zneužití, což potvrzují i některé výzkumy.

Zdroj: Jan Janula: Otroci sexu, Nakladatelství Brána, Praha 2010