Jejich styl života je na jednu stranu záviděníhodný. Můžou si zdánlivě dělat, co chtějí. Většinou mají vlastní byty, auta. Pečují o svůj vzhled, utrácejí za kvalitní oblečení i za péči o tělo. Dobře vypadají, nikdo by jim jejich věk nehádal. A jsou dost nezávislé.

Jaké jsou
Jsou úspěšné v práci, obvykle mají vlastní byt či auto.
Dbají na to, jak vypadají a jak vystupují.
Práci a kariéru považují mnohdy za nejdůležitější hodnoty svého života.
Společenské akce tráví obklopeny spoustou kamarádů a známých, přicházejí ale samy nebo pokaždé v doprovodu jiného partnera.
Jsou dlouho fixovány na rodiče či sourozence, kteří jim částečně „suplují“ partnera.

Jsou v tom naprosto nechtěně

„Byly jsme zkrátka zařazeny do skupiny, ani jsme se nenadály. Aniž by se nás na to někdo ptal. Jsme popisovány jako exotická zvířata a málokdo se stará o to, jak se skutečně cítíme a že jsme se, alespoň mnohé z nás, v této čeledi vyskytly naprosto nechtěně,“ říká pětatřicetiletá Katka.

Na ředitelský post se vypracovala postupně. Učila se jazyky, jezdila na stáže do zahraničí, studovala a profilovala si odbornost. Teď vede poměrně velký tým lidí a opravdu dobře vydělává.

Tyto výhody však vyvažuje minimálně desetihodinovou pracovní dobou. „Někdy je to i patnáct hodin,“ říká a dodává: „A také pořád visím na služebním telefonu.“ Chtěla slušně bydlet, vzala si hypotéku, ale když onemocní, nikoho nezajímá, zda má na zaplacení. Na všechno je sama, na kladné i záporné stránky takového stylu života.

V noci sní o velké rodině

Přiznává, že si někdy přeje mít dost volného času na láskyplné vztahy. Sní o rodině s mužem, který má stejné priority. „Měl by však mít pochopení pro spoustu omezení vyplývajících z mého náročného zaměstnání a ochotu domluvit se,“ upozorňuje Katka.
Ženy, jako je ona, nemají problém se seznamováním. Jsou sebevědomé a imponující. Po nějaké době však partnerům to, čím je zpočátku upoutaly, začne vadit. Není výjimkou, že své okouzlující a chytré polovičky vymění za jednodušší dívky, které pro ně mají nejen víc času, ale i obdivu.

Tajila, že chce mít děti

Když si vyřizovaly hypotéku nebo leasing na auto, neměly s bankou potíže. Věří se jim, bez ohledu na to, že nejde o muže. Pohlaví jsou si rovna, jde-li o úvěr, ovšem až dojde na otázku, kdy mít dítě, je po rovnosti.

„A také po lásce,“ dodává devětadvacetiletá Julie a pokračuje: „Měla jsem dva tzv. vážné vztahy. Bylo to úžasné do té doby, než jsem se zmínila o tom, že chci mít děti. Oba vycouvali, tak jsem se poučila a dávala si příště pozor, jenže to zase nebavilo mě. Nechtěla jsem žít ve vztahu, kde nemůžu říct, co si přeju a kam směřuju, takže jsem se pro změnu rozešla s partnerem já. Bude mi třicet a bojím se, že mi ujede vlak. Když se s někým seznámím, mám chuť rovnou se ho zeptat, jestli uvažuje o rodině. To samozřejmě neudělám a trápím se, což vztah poznamenává od samého začátku. Je to prostě začarovaný kruh.“

Rodiči se nerodíme, rodiči se stáváme.

Touha po miminku bývá veliká

FOTO: fotobanka Profimedia

Nepomohla ani mezinárodní seznamka

Nic naplat, život singles je v konečném důsledku výhodnější pro muže, kteří můžou mít děti i v padesáti. To potvrzuje máma čtyřicetileté Petry, honosící se mimo jiné i titulem MBA. Petra po vysoké pokračovala ve studiu, které ji stálo hodně peněz i úsilí, probíhalo v angličtině.

Vyplatilo se, sehnala práci v nadnárodní společnosti. Pravidelně cestovala za oceán a realizovala se. Čas běžel, Petra neměla kdy ho pořádně vnímat. Opojení z úspěšné kariéry trvalo několik let.

„Uvědomila jsem si, že je hodně smutná a cítí se osamocená,“ vzpomíná její matka a pokračuje: „Připustila to, jen co jsem si dodala odvahu se s ní o tom bavit. Tvrdila, že nepotkala nikoho, s kým by chtěla žít nebo kdo by chtěl ji. Navrhla jsem, ať si dá inzerát na mezinárodní seznamce. Dokonce jsem jí domluvila jednoho renomovaného fotografa. Na fotkách vypadala úžasně, vůbec ne na tehdejších sedmatřicet, ale nic z toho nebylo. Sice pár vztahů navázala, ale ani jeden nezajiskřil. Tak se pomalu smiřuju s tím, že nebudu mít vnoučata,“ dodává Petřina maminka.

Proč žijí samy
Zatím nepotkaly toho pravého (63 %)
Se svým stavem jsou spokojené (44 %)
Člověk, o kterého mají zájem, je už zadaný (34 %)
Nevydařený předešlý vztah (26 %)
Nejsou na vztah připravené (15 %)
V současné době se jim vztah nehodí (14 %)
Nejsou si jisty svou sexuální orientací (3 %)

Kde to začíná

Petra vyrůstala v rodině, kde se úspěch považoval za jednoznačný životní cíl. Odmalička ji vychovávali k soutěživosti. Musela být vždy nejlepší. Za samé jedničky dostávala pochvaly. Měla spousty mimoškolních aktivit, v nichž ji táta s mámou podporovali. Přispěli jí také na čelákovické studium MBA, byla to i jejich ctižádost.
Nejsou jediní. Mnoho dětí má podobnou výchovu.

Rodiče pro ně hledají školky s výukou jazyků a pak specializované základky včetně spousty kroužků a kurzů. Dívenky si takto zvykají na nadstandard, který později nechtějí opouštět. Dokážou si ho udržet díky svým schopnostem a přirozeně hledají partnera, s nímž ho budou rozvíjet. Nechce se jim slevovat, a aniž by si to uvědomily, mají na otce svých potenciálních dětí hodně vysoké nároky.

Bohužel, mnohé zjistí, že jejich schopnost podílet se na nadstandardu není vhodná devíza pro založení rodiny. Porazí je totiž dívky méně vzdělané, s mnohem menšími příjmy, zato lépe připravené pro praktický život v páru.

Děláš kariéru, nemáš kdy na vztah

Petra je podle definice psychologů workoholička předurčená k životu single. „Takzvaní workoholici, lidé pracující v zahraničních firmách nebo vůbec v sektorech, kde jsou na ně kladeny vysoké časové nároky, musí být zákonitě spíš singles, protože nemají platformu pro rozvíjení a udržování trvalého vztahu,“ uvádí kupříkladu PhDr. Jitka Douchová a dodává: „Je to ovšem otázka vlastního hodnotového systému, který si každý z nás postaví. Jestliže mám jako hodnotu hlavně kariéru, je logické, že najednou nemám prostor pro vztah.“

Co na to říct? Pro Petru a jí podobné dívky bylo odmalička samozřejmostí, že musí být úspěšné. A je to v pořádku, jinak by nedokázaly vyhovět nárokům svých zaměstnavatelů v době, kdy je tlak společnosti na úspěšnost tak tvrdý.

paní u počítače

V práci bývají singles velmi úspěšné

FOTO: fotobanka Profimedia

Jsou dívky, které si uvědomují, že už dosáhly v práci všeho, po čem toužily. Jsou připravené finančně i psychicky svým potomkům zajistit bezstarostný život. Ovšem musí se také obrnit trpělivostí, nebo v případě, že ta už dochází vzhledem k tikající biologické bombě, přehodit výhybku.

Samy nebo v páru, všude je něco

V první řadě je třeba si přiznat, že život singles není žádná pohroma. Ve velkých městech žije víc než polovina jednočlenných domácností. Ve vyspělých zemích zůstává mnoho žen singles. Spousta z nich si svobodu a nezávislost nemůže vynachválit a to je také přístup. Zvyknout si na to, že mám něco, co zase nemají jiné vrstevnice. Podobně odpověděla na začátku minulého století jedna samostatná dáma sedmadvacetileté dívce na dotaz, zda kvůli svatbě opustit povolání učitelky.

„Věděla, Týninko, když se vdá, nikdy už nebude mít, co má teď. Bude ale mít, co doteď neměla.“

Ženich pro mou dceru

Týninka, neboli Kristina, byla babička Pavly Horské, autorky knihy s názvem Naše prababičky feministky. Právě těmto ženám, bojujícím za možnost vzdělávat se i v jiných vědách než jen v pedagogice, vděčí spousta žen za to, že dnes předčí muže anebo se jim vyrovnají vzděláním, postavením i výdělky.

Jestliže se tedy dnešním rodičům podařilo vychovat dceru, která je single, neměli by ji otravovat dotazy, kdy už si někoho najde, protože ve většině případů se ocitla v situaci, kterou dost těžko ovlivní.

Ohleduplné je proto nedávat najevo zklamání z toho, že nejsou vnoučata. Když své ratolesti hnali za úspěchem, je třeba se smířit s důsledky. Není od věci pokusit se dcerám partnera dohodit přes své známé. Promyslet vhodnou formu akce nazvané „ženich pro mou dceru“ může být docela zábavné a odvede to od zbytečného přemítání nad absencí vnoučat. Ideální jsou k tomu třídní srazy či setkání abiturientů.

Několik rad pro sólistky

Stojí za úvahu jet na dovolenou sama, ne s kamarádkou. Aspoň na týden. Muž, který by se někde rád s jednou z nich seznámil, dvojici neosloví.

Jestliže je touha po dítěti najednou priorita číslo jedna, slevit z vysokých nároků na muže. To se lehko říká, ale jiná cesta není. Spolehnout se na počáteční chemii a moc dlouho nečekat, má-li dotyčný charakter a schopnost postarat se o rodinu v době ženiny mateřské.

V týdnu se toho dá stihnout málo, zbývají víkendy. Pohodlný život svádí relaxovat sama. Lepší je nevyhledávat samotu a snažit se chodit mezi lidi.

I když to láká uvařit si doma a obědvat u televize, moudřejší je jít do restaurace a říkat si: Není to služební oběd.

Chodit do divadla a na koncerty - čtyřikrát se nic nestane a po páté tam bude někdo také sám.

Naučit se flirtovat, i když na to není zdánlivě čas. Ve společnosti, kde jsou si muži a ženy skoro rovni, je to pro ženy velmi důležité, obzvláště jsou-li na vyšších příčkách kariérního žebříčku než muži.

Jak se seznámit?

Třeba poradí tato webovka: www.zbynekmlcoch.cz/info/bez_partnera/index.php
Další informace: www.zbynekmlcoch.cz/info/bez_partnera/singles_ocima_psychologa_ charakteristika_a_smysleni_osamelych_.html

První čtyři české doktorky
V roce 1901 absolvovala na pražské české univerzitě s titulem PhDr. Marie Zdeňka Baborová. Studovala přírodní vědy.
Následovala ji matematička Marie Fabiánová.
Třetí českou doktorkou se stala lékařka Anna Honzáková.
Čtvrtou byla dcera T. G. Masaryka Alice. Promovala v roce 1903, když obhájila disertaci z anglických dějin.