Každému páru se jednou za čas stane, že jeden z nich má na intimnosti chuť a druhý ne. Ovšem skutečný problém nastává, když jeden z partnerů sex výrazně odmítá a druhý jej výrazně vyžaduje. Pro oba dva je tato situace stresující.

Partner s větší sexuální touhou pociťuje napětí a může být velmi nervózní až agresivní vůči druhému. A ten, kdo sex zase tolik nepotřebuje a je do něj nucen, si v sobě může vypěstovat k sexu až odpor.

Jak z tohoto začarovaného kruhu ven?

Podle psychologů je k tomu zapotřebí určitá dávka tolerantnosti, ale také schopnost spolu komunikovat. Bohužel komunikace vázne u většiny lidí, již mají nějaký partnerský problém.

Jedním z řešení může být naučit se sexuálnímu vyjednávání, které je vedeno v respektu jednoho vůči druhému. Ovšem aby toto vyjednávání bylo něco platné, je důležité se nejprve společně dohodnout, že problém opravdu oba touží vyřešit a že se dokáží shodnout alespoň na něčem, co by uspokojovalo oba dva.

Psycholožka Kateřina Hollá radí se změřit na tyto hlavní témata při vyjednávání

1. Motivací k sexu nemusí být vždy jen touha se milovat.

Partnerka odmítající sex často hovoří o tom, že „TO“ přeci pro manžela ráda „UDĚLÁ“. Partner tuto situaci vnímá, jako že mu žena „podržela“ – poskytla mu sexuální uspokojení. V čem je tedy problém?

Poskytnout manželovi sex („podržet mu“) není totéž, co vědomé rozhodnutí se s manželem milovat, které je vedené mimosexuální motivací. Mimosexuální motivací může být například to, že máte svého muže ráda. Takové milování pak zahrnuje i všechny ostatní intimnosti (povídání, mazlení, líbání, hlazení…), které dávají vašemu partnerovi pocit, že je opravdu milován, ne že je pouze „udělán“, aby se zbavil biologicky podmíněného napětí. Takové chování vyjadřuje respekt jak k partnerovi tak k aktu lásky.

2. Vyhovění vždy neboli Jak často a jak?

Kompromis musí zahrnovat též dohodu o frekvenci. Není možné, aby partner s nižší sexuální touhou „vyhovoval“ druhému partnerovi vždy. I v tomto ohledu je zapotřebí, aby byly síly vyvážené. Jestliže méně sexuálně „chtivý“ partner je ochoten svoji aktivitu zvýšit kvůli svému muži/ženě, je vhodné, aby i druhý partner, řekněme více „chtivý“, byl ochoten přistoupit k nějaké změně. Například by mohl z četnosti svých potřeb do určité míry slevit. Přebytečné sexuální napětí lze vybít například masturbací, sportem či jinou – sublimační – aktivitou.

Sexuální styk nemusí vždy nutně být genito-genitální. Někdy je dobré si uvědomit, že když se žena na styk necítí, ale ráda se se svým partnerem mazlí, může ona jeho uspokojit například orálně či manuálně. Je mnoho variant jak intimitu prožívat, a je potřeba se o tom domluvit. Ne vždy je zapotřebí, aby oba dosáhli orgasmu, ne vždy je zapotřebí, aby se „udělalo“ všechno. Ne vždy je nutné, aby to bylo „jako naposled“.

3. Jak si navzájem vyhovět?

Dalším prostorem pro vyjednávání je způsob milostného aktu. Jestliže sexuální vyjednávání dospěje do této fáze, obecně je možno říci, že sexualita páru není výrazně narušena. V tom se ale může skrývat riziko. Sexuální praktiky, které jednomu z partnerů nevyhovují a je do nich dlouhodobě tlačen, mohou vést k jeho nechuti se milovat.

Jelikož je způsobů milování tolik, kolik je lidí na světě, dává to velký prostor k nalezení kompromisu i ve způsobu sexuálního aktu. Nejenom kompromis (hledání jakési střední cesty), ale i vyjednávání dohody (tvořivé hledání nové cesty) je pro sexualitu páru přínosné.

Zdroj: www.sexualne.cz

Každé řešení za to stojí

Pokud nedokážete problém řešit sami, nebojte se vyhledat odborníka. Záleží-li vám na vašem vztahu, nepodceňujte danou situaci a udělejte pro to maximum.

Neřešením problému, totiž dáváte zelenou nejen k nevěře, ale i k úplnému zániku vztahu. Samozřejmě, můžete vedle sebe i několik let žít bez sexu a intimností, ovšem jen málokdy budete moci hovořit o harmonickém vztahu. Sex k životu prostě patří a bez něj ohrožujete nejen své zdraví, ale i celkovou duševní pohodu.