Článek
"Z generace na generaci se traduje rozdělení na slabé a silné pohlaví," řekla Jana Valdrová z Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. "Dozvídáme se, že muži jsou lovci a ženy strážkyně ohně v domácím krbu, ženy nemají buňky na techniku, zato ale ten nepořádek líp vidí, což znamená, že úklid by měl být ženská práce," míní Valdrová.
Profesní názvy
Sexismy tak podle ní ženám a mužům připisují odlišné role a předem omezují jejich životní volby. "S mužským názvem profese si kromě toho řada lidí spojuje vyšší kompetenci," míní Valdrová. Proto se podle ní například mnohé daňové poradkyně na vizitkách raději samy charakterizují jako daňoví poradci, čímž podle ní ovšem nakonec pouze přidávají další prestiž mužům v této profesi.
Příkladem nerovnosti mužů a žen je podle ní i skutečnost, že v jisté nemocnici nazývají mužský protějšek jinde obvyklé hlavní sestry náměstkem pro ošetřovatelskou péči. "Podobné asymetrie mohou plodit i platové rozdíly," posteskla si Valdrová. Lidé by proto podle ní měli důsledně používat rovnoprávné mužské a ženské názvy profesí a funkcí.
"Čeština má nejméně čtvrtstoletí zpoždění za polemikami o jazykové korektnosti ve světě," konstatovala Valdrová. Vědkyně před třemi lety sama uspořádala průzkum s pěti stovkami respondentů. Jeho účastníci a účastnice si například pod pojmem kuchař obvykle představili šéfkuchaře v interhotelu nebo přinejmenším pána s vysokou bílou čepicí; kuchařku však často pouze jako zpocenou paní nad hrnci s kolínky ve školní jídelně.
Nová slova
Kromě různých ženských podob názvů profesí feministky chtějí češtinu rozšířit například o termín hostka. Slovo pro ženskou variantu hosta však kromě nich zatím pouze výjimečně používají televizní moderátorky a moderátoři. "Zda se stane součástí jazykového systému, to se nedá odhadnout, protože zní trochu komicky, ale není vlastně žádný závažný důvod, proč by se nemohlo uchytit," řekla Světla Čmejrková z Ústavu pro jazyk český Akademie věd.
"Zásada je, že na slovo, které se dostane do oběhu, si nakonec veřejnost zvykne," míní Valdrová. "O vývoji jazyka rozhodnou uživatelé a uživatelky. Podle našich dosavadních anket považuje více než 80 procent mluvčích češtiny dosavadní stav za vyhovující, pouze pětina dotázaných si určitou asymetrii uvědomuje," prohlásila Čmejrková.
Úřední dokumenty
Podle Čmejrkové se v budoucnosti větší rozlišení mužských a ženských názvů projeví zejména v úředních dokumentech; již nyní se častěji objevuje v různých formulářích a dotaznících. "V pracovních dokumentech by měla být genderová korektnost brána v úvahu," míní.
Na snahu zavádět rozlišení výrazů pro muže a ženy v různých povoláních feministky nerezignovaly a snaží se je odlišovat i někteří muži s podobnými názory. Důsledným bojovníkem za feministickou terminologii je například Zdeněk Sloboda, odborník na sexualitu, homosexualitu a média ze Sociologického ústavu Akademie věd.
V propagačních materiálech vědecké instituce se občas tituluje jako "členka" a k hlubšímu zamýšlení nad rozdělením rolí mužů a žen ve společnosti vede i své studenty. V některých přednáškách proto o sobě i jiných mužích mluví také v ženském rodě. "Potom se studenty a také studentkami reflektujeme, jak to cítí jak muži, tak ženy, a proč," řekl Sloboda.
