Tím víc překvapila zpráva, že japonské ženy trpí takzvaným syndromem trvalého sexuálního vzrušení. Tato pozoruhodná nemoc se vyznačuje opakovanými orgasmy, které vyvolávají roztodivné okolnosti.

Představte si, že jedna dáma pocítí orgasmus, kdykoliv jde na toaletu. Jiná Japonka se začne svíjet v orgastických křečích, jakmile jí někdo vrazí do lokte. Jízda ve věčně přeplněných dopravních prostředcích se tak pro ni stává téměř nemožnou.

Už při nastupování do vlaku musí být neuvěřitelně rozrušená. Vůbec nejhůř je na tom úřednice, které stačí na sexuální odrovnání vibrace jejího mobilního telefonu.

Rekord je 300 vyvrcholení za den

Rekordmankou je pak žena, která pocítila 300 vyvrcholení za den. Pokud občas prožije něco takového i v noci, je to pomalu na invalidní důchod. Není divu, že syndrom trvalého sexuálního vzrušení může prý vést až k těžkým depresím nebo dokonce k sebevraždě.

Když jsem si tyto poplašné zprávy přečetl, skoro jsem dostal chuť jet se na všechny ty neuvěřitelné věci podívat přímo do Japonska. Teprve později jsem se dověděl, že syndrom trvalého sexuálního vzrušení objevila americká výzkumnice Sandra Leiblumová. Nepopsala tuto sexuální kuriozitu v odborném tisku, ale v populárním ženském magazínu. A tam se to orgasmy jenom hemží.

Jsou i kurzy orgasmu

I když donedávna řešily Američanky spíš opačný problém: nedostatek orgasmu. Proto se v zemi pořádaly kurzy orgasmu, víkendové orgastické pobyty a dokonce i déletrvající finančně nákladná školení. Teď, když už je celý národ proškolen, přichází úplně opačný problém. Zanedlouho můžeme čekat inzeráty na sexuální odvykací léčbu.

Průměrně sexuálně gramotný našinec jistě pochopí, že to všechno asi nejsou nemoci sexuální, ale spíš psychiatrické. Celé to orgastické šílenství je vlastně hysterie.

Se syndromem trvalého sexuálního vzrušení to zřejmě bude podobné jako s mýtickou nymfomanií, tedy nadměrnou ženskou smyslností.

Přestože jí autoři odborných publikací a slovníkových hesel věnovali nejednu stránku, víme dnes velmi dobře, že takové onemocnění vlastně vůbec neexistuje. O nymfomanii psal už slavný řecký filozof Aristoteles (384-322 př. n. l.). Jeho léčba byla prostá: "Do dělohy je v těchto případech možno vstřikovat injekce ječné vody s malým množstvím šťávy z bolehlavu. Avšak pokud je to možné, je lepší řešit situaci manželstvím." Zlatá slova!