I tofu se totiž dá připravit tak chutně, aby dokázalo, že v kuchyni nejen asijských zemí má své místo. Není jen zdrojem bílkovin, ale také skvělou ingrediencí, kterou lze využít na desítky způsobů do sladkých, kořeněných i pikantních jídel; je možné s ní pracovat za syrova, ale i smažit, opékat, dusit nebo použít v omáčkách.

Tofu se vyrábí srážením sojového mléka, obvykle za pomoci výtažku z mořské vody nigari. Sójové mléko se zase vyrábí ze sóji namáčením, drcením, vařením a následným přecezením. Ve skutečnosti tak samozřejmě mlékem není, tohoto označení se mu dostalo pro bílou barvu a fakt, že je třeba ve veganské kuchyni náhražkou mléka. Tofu obsahuje množství lehce stravitelných bílkovin a skutečně jen minimum tuku. Navíc neobsahuje cholesterol a je zdrojem vitamínů skupiny B a vitamínu E, dále pak v něm nechybí vápník, hořčík a železo.

Tofu není v kuchyni žádnou novinkou – známé je ovšem hlavně v čínské, kde se usadilo již ve 2. století před naším letopočtem. O pár století později se objevilo také v Japonsku a posléze dalších asijských zemích, jako Koreji, Thajsku nebo Vietnamu. V Evropě nováčkem naopak je. Tofu si zde začalo získávat pozornost a oblibu až v polovině minulého století díky rozšiřujícímu se zájmu místních o vegetariánství, veganství a zdravé stravování. Ani dnes ale zdaleka nepatří mezi nejoblíbenější potravinu většiny obyvatel evropských zemí…

Za několik desítek let přítomnosti tofu na evropském kontinentu se mu podařilo získat příznivce i odpůrce a vydobýt si své, byť omezené, místo v regálech supermarketů. Díky vysokému obsahu bílkovin je tofu ceněno vegetariány jako náhražka masa; jeho milovníci ale oceňují i ochucené varianty s různými přísadami. Samo o sobě je tofu totiž téměř bez chuti a vůně, což z něj činí zajímavou a čím dál více oblíbenou přísadu. I v českých obchodech tak docela snadno najdete tofu s bylinkami, mořskými řasami nebo zeleninou; známé je i tofu uzené a marinované, či různé pomazánky nebo karbanátky z tofu. Velkou výhodou tofu je, že ochotně přejímá chuť ostatních přísad a je tak často chutnou alternativou masa v různých omáčkách. Měkké tofu, které konzistencí připomíná tvaroh nebo pudink, lze pro změnu přidat do dezertů nebo polévek.

Zajímavou kombinací chutí jsou například tofu plátky s mrkví, sojovou omáčkou a zakysanou smetanou. Za přílohu lze zvolit třeba opečené brambory nebo hranolky. Pikantní alternativou masa jsou zase opečené tofu kostky v mouce, vejci, medu a sezamu v kombinaci s omáčkou, v níž nesmí chybět cibule, česnek, sojová omáčka, rajčatový protlak a bílé víno. Vhodnou přílohou jsou opět brambory, které nepřebijí výraznou chuť omáčky. A do třetice za zkoušku a ochutnání stojí grilované tofu s brambory, což je oblíbený rychlý oběd například v Číně.

Tofu ale nemusí být jen součástí hlavního jídla. Může vás překvapit třeba v podobě předkrmu, kdy je syrové tofu pokrájené na kostičky a ochucené nastrouhaným čerstvým zázvorem. Ani v dezertech nezklame: na Filipínách prý například stojí za ochutnání taho, které mj. tvoří čerstvé měkké tofu, hnědý cukr a vanilkový sirup.