Článek
Co vše se v čajovně, kterou vlastní třicetiletý David Daly, nesmí? Tak předně klást lokty na stůl. Cinknout při míchání čaje lžičkou o šálek. Napadnout slovně Její Veličenstvo královnu Alžbětu II. Vysrknout čaj ze lžičky a pohrávat si s kostkou cukru. A kdo nevypne mobilní telefon, nebo si do čaje namočí sušenku, bude rovnou vyveden.
"Chci návštěvníkům nabídnout takovou úroveň, jakou měl čaj o páté v hotelu Ritz," vysvětluje David Daly. "Jde o to, respektovat umění popíjet čaj a moji hosté to tak chápou. Jen jeden se snažil nenápadně telefonovat a když jsem vešel do místnosti, strčil mobil rychle pod stůl. Jiného hosta stačilo nenápadně očima upozornit, že si zapomněl lžičku v šálku."
Čajová etiketa je v současné době dodržována mnohem přísněji ve Spojených státech, než v Británii, která je po Irsku největším konzumentem čaje na jednoho obyvatele.
Zamíchat cukr je umění
Američtí odborníci dokonce doporučují používat pro konzumaci tohoto nápoje používat výraz "pít čaj" místo "dát si čaj", neboť to zní příliš vulgárně. Hubička u konvice na stole musí vždy směřovat k hostitelce a mezi jednotlivými loky je nutné šálek postavit na stůl. Nikdy nesmí být během konverzace držen ve vzduchu. Do čaje se nefouká a šálek se nikdy nebere do dlaní. A zamíchat v něm cukr, to už je úplné umění: "Nemíchejte čaj nikdy krouživým pohybem, který může vyluzovat zvuk. Jemně pootočte lžičkou z pozice na šesté hodině ke dvanácté, a to třikrát za sebou," předpisuje etiketa.
S tím vším David Daly vřele souhlasí, jen v jednom případě se od zámořských odborníků liší, a to v pozici malíčku při zdvihání šálku k ústům. Podle něj jde u zdviženého malíčku totiž o pozůstatek z dob, kdy šálky neměly ouška, a tudíž o přežitek, který dnes nemá své opodstatnění.