Hlavní obsah
Příznaky syndromu se obvykle objevují postupně a pozvolna. Mají projevy fyzické a psychické. Častým fyzickým projevem bývá únava. Foto: Profimedia.cz

Varující příznaky syndromu vyhoření

Ti lidé moc nechápou, co se s nimi děje. Jsou smrtelně unavení a bez chuti do života. Jejich emotivní reakce bývají často nepřiměřené a to, co je kdysi těšilo, je už dnes jenom vyčerpává. Mají problémy se spaním a se spoustou dalších věcí. Sežehnul je totiž syndrom vyhoření.

Příznaky syndromu se obvykle objevují postupně a pozvolna. Mají projevy fyzické a psychické. Častým fyzickým projevem bývá únava. Foto: Profimedia.cz
Varující příznaky syndromu vyhoření

Tuto diagnózu jim obvykle stanoví psycholog nebo psychiatr. Její příčinou bývá velký výdej energie a emocí, ale malá odezva nebo návratnost. Ať už se to týká výdělku, ocenění, nebo vůbec kladných emocí, které zažívají, případně které jim vysílá okolí.

Podstatnou roli přitom hraje i tlak stresu. Negativní zážitky pak u těchto lidí převažují nad pozitivními. Je to podobné jako s kontem v bance. Pokud z něj vybíráte víc, než na něj vkládáte, nutně se po určité době ocitnete v minusu.

Varující příznaky

Příznaky syndromu se obvykle objevují postupně a pozvolna. Mají projevy fyzické a psychické.

„Častým fyzickým projevem bývá už zmíněná únava,“ říká psychiatr MUDr. Radkin Honzák, CSc. „Pro postižené lidí není třeba vůbec snadné, aby se ráno přinutili vstát z postele a věnovali se svým běžným aktivitám. Mívají také problémy se spánkem, trápí je bolesti hlavy, zad a žaludku, případně i zažívací potíže. Někdy se zadýchávají i při malé námaze.

Varovat nás může zejména jeden z prvních projevů syndromu vyhoření, a to je postupně klesající pracovní tempo, větší počet chyb a slábnoucí kvalita práce.

Z psychologického hlediska pak postižení zbytečně reagují:

  • podrážděně nebo vztekle, a to i na malé, případně neutrální podněty;
  • chovají se rovněž konfliktněji, než je u nich zvykem a stávají se podezíravějšími;
  • mívají také pocit nedostatečného ocenění a ženy pak větší sklon k plačtivosti;
  • někteří sahají po alkoholu nebo návykových látkách jako po dopingu, jiní se třeba přejídají.

Podle doktora Honzáka bývají často skleslí, sklíčení až depresivní. Objevuje se u nich pocit bezmoci, prázdnoty a toho, že pro ně nic nemá smysl. Stahují se víc do sebe, omezují kontakty s jinými lidmi a od reality někdy utíkají do své fantazie.“

Tyto a další příznaky se u postižených lidí objevují v různých kombinacích a intenzitě.

Sám si určil diagnózu a vyléčil se

Syndrom vyhoření poprvé systematicky popsal Herbert Freundenberger, židovský psycholog a psychoanalytik německého původu. Jako mladík utekl na otcův pas do Ameriky poté, co se popral o své kolo se členy Hitlerjugend.

Protloukal se v New Yorku, jak se dalo, nakonec vystudoval při práci dvě vysoké školy. Byl uznávaným odborníkem, navíc zadarmo pomáhal narkomanům, bezdomovcům a problémovým lidem v Harlemu. Běžně pracoval 14 až 16 hodin denně, a to dlouhou řadu let.

„Když se zhroutil a týden nedokázal vstát z postele, neobrátil se na psychoterapeuta,“ vypráví psychiatr Honzák. „To my psycholidi zásadně neděláme, protože víme, co je to za svoloč. Opustil práci a koupil si magnetofon. Nahrával do něj, co by říkal psychoterapeutovi, a pak si to sám analyzoval. To teď byla jeho práce.“ Vznikla kniha Vyhoření, vysoká cena za úspěch a jak s ním zacházet. Pomohla mu pochopit a pak i zvládnout jeho problémy.

Rizikové profese

Víme, že syndrom vyhoření ohrožuje ve vyšší míře lidi, kteří musí podávat co nejlepší výkony a ocitají se přitom pod tlakem neustálých stresů. Svou práci musí navíc zvládat v podmínkách, které vůbec nejsou jednoduché.

Rizikové jsou hlavně obory, kde musí jednat s jinými lidmi, zvládat vypjaté situace, ale také silné lidské emoce. A to všechno za peníze, které často neodpovídají jejich nasazení. Vedle lékařů a zdravotních sester jsou to třeba záchranáři, hasiči, policisté, učitelé, novináři apod.

Ještě větší riziko však představuje to, jak člověk vnímá a prožívá své problémy. K syndromu vyhoření mají totiž větší sklon určité typy lidí. Ti ambiciózní, podobně jako perfekcionisté nebo lidé obětaví, empatičtí a senzitivní. Ohrožení jsou rovněž srdcaři, kteří do své práce vkládají velký kus sebe sama, ale i další lidé.

Mívají ještě jeden společný rys. Dlouhou dobu zapomínají na své vlastní zájmy, rodinu, přátele nebo koníčky, které jim pomáhají, aby si odpočinuli a znovu nabili své životní baterie.

Další ohrožený druh: matky na mateřské

Mezi ohrožený druh však patří také matky na mateřské dovolené. Někdy podlehnou pocitu, že musí perfektně zvládnout hned několik rolí. Tedy nejen roli matky, psycholožky a vychovatelky svých dětí, ale také roli skvělé kuchařky, milenky, manažerky celé domácnosti a člověka, který si musí vědět rady pokaždé, když pán tvorstva není doma, ale často i tehdy, když doma je. To bývá samozřejmě trochu bláznivé a nereálné. Pokud žena od partnera dlouhodobě nedostává podporu, ocenění či příznivou odezvu, je vystavena riziku vyhoření.

Další velmi častý problém je to, že se ženy na mateřské ocitnou v jakési izolaci nebo ghettu matek ve stejné situaci. Byly zvyklé na svou práci, peníze, kamarádky i okruh známých, a teď jsou odkázané na sociální sítě nebo náhodná setkání třeba na dětském hřišti. Aby se vymanily z této izolace, snaží se co nejdřív vrátit do práce.

Velice snadno se pak ocitnou v kolotoči, který není snadný zvládnout. I když jim společnost založená na výkonu sugeruje, že to musí dokázat, jinak s nimi není něco v pořádku. Snadno se pak může stát, že se u takové ženy začnou po delší době objevovat příznaky syndromu vyhoření.

Vztahy a zase vztahy

Špatné vztahy v rodině nebo na pracovišti, to jsou další možné rizikové faktory, zvlášť když se přidají k těm už zmíněným.

Záludné je rovněž prožité trauma nebo starost o stárnoucí a nemohoucí rodiče. Pokud to obětavý člověk přežene s péčí o ně, může to skončit těžkým syndromem vyhoření.

Jak nemoc léčit

Postiženým lidem mohou pomoci psychiatři, kteří jim předepíší léky na akutní potíže, a psychologové, kteří je nenásilně přivedou k tomu, že by měli změnit svůj způsob života. Musí sami pochopit, že je nutné, aby dávali častěji nohu z plynu pracovního nasazení a pracovali rozumnější počet hodin. Ale také víc odpočívali, věnovali se častěji své rodině, přátelům a svým koníčkům.

Zkrátka aby se víc věnovali věcem, které je těší a dodávají jim znovu chuť do práce a do života. Takhle řečeno to vypadá jednoduše, ale v reálném životě to vůbec není snadné, pokud třeba nechtějí přijít o práci.

Vyhněte se mu

Spoustu praktických rad a informací o tomto zdravotním problému najdete v knize Jak žít a vyhnout se syndromu vyhoření, kterou napsal MUDr. Radkin Honzák. Značnou část věnuje také léčbě a prevenci toho, jak se syndromu vyhnout, i když budete hodně pracovat.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků