Hlavní obsah
Tereza Pergnerová Foto: archív TV Nova

Tereza Pergnerová o pokoře, smrti a svatbě v obýváku

Její životní příběh zná asi každý: raketový vzestup teenagerovské moderátorky novácké hitparády Terezy Pergnerové, které svět ležel u nohou, a stejně raketový pád na heroinové dno. Zvedla se z něho před 14 lety a začala psát docela nový příběh. Usmířený. Pokorný.

Tereza Pergnerová Foto: archív TV Nova
Tereza Pergnerová o pokoře, smrti a svatbě v obýváku

Televizní diváci vás teď každý týden viděli v Misi nový domov, dojemné reality show, v níž lidé, s nimiž se osud nemazlil, dostávají šanci na nový začátek. Jak se vám to moderovalo?

Poštěstilo se mi, že při své práci zažívám reálný život, netrávím ho ve studiu vytvářením něčeho. Na druhé straně jsou ty příběhy tak nabité emocemi, že to je víc vyčerpávající, než jsem si dokázala představit.

V čem je Mise jiná než reality show, které jste dřív moderovala?

Tady se snažíme vzbuzovat dobré pocity, laskavost, radost, necílíme na hádky a vzájemnou nevraživost, jako to bylo třeba ve VyVolených. Taky v ní nejde o peníze a soupeření o ně. Fantastickou součástí je i účast známých osobností, z nichž každá svým způsobem plní přání těm, jimž připravujeme nový domov.

Nezapomenu na Richarda Krajča, který uspořádal osobní koncert pro holčičku na vozíku. A vím, že zhasnutím kamery jeho angažmá neskončilo. Milan Peroutka se měl po internetu spojit s malým chlapcem mimo Prahu. Pořád se to přerušovalo, nedařilo se. Milan nelenil, rozjel se za ním a naučil ho pracovat s YouTubem.

Skvělý byl i moderní pětibojař David Svoboda. Vojta Kotek si přinesl rybářské náčiní po dědečkovi, který krátce předtím zemřel. S prarodiči, kteří v pořadu vystupovali a měli stejnou zálibu, probíral podrobně obsah té tašky po dědečkovi a prožili u toho úžasný den. Na památku jim několik věcí dal. Pro tu rodinu to byl nezapomenutelný zážitek.

V pořadu Mise nový domov pomáhala spolu s architektem Tomášem Marešem a jeho týmem vybudovat domov lidem, krutě zkoušeným osudem.

Foto: archív TV Nova

Stejně tak byla skvělá wimbledonská vítězka Jana Novotná, která už bohužel mezi námi není. Sehnali jsme ji večer někde u Brna a vysvětlili jí, že rodina, které pomáháme k novému domovu, se zajímá o tenis, zda by jim nenatočila nějakou zdravici. Ochotně to ještě během noci udělala a k tomu zabalila a poslala dárky. Po vysílání se jim ještě ozvala, že si s nimi přijde zahrát. Plno věcí se děje i mimo kameru, ale mají obrovský smysl. I pro nás, kteří ten pořad vytváříme.

Jaký formát reality show je moderátorsky výživnější: ten dravý, založený na snaze zvítězit nad druhými, nebo tenhle laskavý?

V dobách, kdy jsem moderovala VyVolené, jsem byla na správném místě. Teď mi je třiačtyřicet a dívám se na věci jinak. Je mi dobře v Misi. VyVolené bych už dělat nechtěla, ani bych to už asi neuměla. Prostě jsem zestárla. Stejně tak bych si přišla směšná, kdybych měla zase moderovat hitparádu.

Byla jste v dobách Esa, kdy vás všichni znali, šťastná?

Byla jsem mladá, spontánní, měla jsem pocit, že to je super. O to hlubší byl pak pád.

Co ho způsobilo?

Neschopnost se vyvíjet. Začala jsem si sama se sebou nerozumět. Po těch čtyřech letech jsem se zacyklila a chtěla jsem z toho vyskočit. A naskočila jsem do blbého vlaku.

Jak to začalo?

Šla jsem k zubaři. Vytrhli mi zub a hrozně mě to bolelo. Můj tehdejší partner mi poradil, co dělat, abych se té bolesti zbavila.... Docela blbá, obyčejná story.

Sedmnáctiletá Tereza s otcem Eduardem Pergnerem, renomovaným textařem (pod pseudonymem Boris Janíček) a scenáristou (mj. Discopříběh 1, 2), a maminkou Janou.

Foto: archív Právo

Co vás z toho dostalo?

Náraz na úplné dno. A že mi moje maminka řekla, že už ji to nezajímá. Samovi byly tři roky a ona ho měla v péči. Pochopila, že její láska musí změnit podobu, abych to přežila.

Jak dalece se o něho v jeho sedmnácti v téhle souvislosti třesete?

Vůbec ne. Uvědomuju si, že by ho můj strach skličoval. Hustila jsem do něho všechno o drogách v té nejošklivější formě, má v tom jasno. Dál už bych ho jen trápila.

Když přišel na svět, ustál kvůli mně otřesné abstinenční příznaky. Malinké bezbranné stvoření, kterému nebylo dobře. To se nedá z hlavy vymazat. Takže kdyby se s ním cokoli špatného dělo, musím mu to vrátit a taky to ustát.

Když teď vidím krásného urostlého kluka s přímým pohledem a úžasným smyslem pro humor, tak není den, kdy bych neděkovala za to, jak teď věci jsou.

Byl někdy problém, že ho nevychovává biologický otec?

Když jsem se vrátila z léčebny, soudně jsem ho vybojovala zpátky. Neměli jsme tehdy žádného tatínka, který by s námi tvořil rodinu. Samuel ví, kdo je jeho otec, i když není uvedený v rodném listě, dokonce si na něho před lety vzal telefonní číslo.

Od jeho čtyř a půl roku jsem s Jirkou a Sam mu brzy začal říkat tati. Začalo to docela legračně: chodil do školky, kde měly děti maminky i tatínky, jeho jsem tam pořád vodila jen já. Když ho tam jednou Jirka odvedl, vyběhl od šatny na schody, a aby to všichni slyšeli, zavolal: „Tatíí, ahoj!"

Její nejbližší: partner Jiří Chlebeček, dcera Natálka a syn Samuel.

Foto: Tereza Pergnerová

Jsem svému muži vděčná, že mu dal kus sebe a přijal ho za vlastního. Žádné rozdíly mezi ním a Natálkou nikdy nedělal.

Se Samem mám velmi přímý vztah, byl, na rozdíl od desetileté Natálky, součástí mého těžkého období. Hodně jsem u něho vyhrála tím, že jsem přiznala svoje selhání a uměla jsem se za ně omluvit.

Nebojíte se, že kdyby mezi vámi došlo k nějaké roztržce, může vám to všechno vmést do tváře?

Může se stát všechno. Jsem na to připravená: budu jen pokorně mlčet. On ale dobře ví, jak se na ty věci dívám a že nemůžu nic z toho vrátit zpátky. Něco jsem mohla odčinit, ale minulost nezměním.

Eso jste začala moderovat v osmnácti. Jak se dnes i z profesního hlediska na sebe díváte?

Bláznivá Tereza s obrovskou chutí do života. Pořád něco z toho ve mně je, ale hodně odpadlo. Byla jsem hozena do divoké vody. Myslím, že pořad odpovídal devadesátým létům, kdy od nápadu k realizaci to bylo jako lusknutí prsty. Teď by to nešlo, všude jsou dramaturgové, schvalovací komise. Začínala jsem jako elév v rádiu Golem. To už je hodně dávno. Původně jsem chtěla být herečka.

Asi ve dvanácti jsem měla tu čest pracovat s panem Lukavským. Vystupovala jsem s Kühnovým dětským sborem, oni za doprovodu filharmonie zpívali, já do toho recitovala. Profesor Lukavský mě učil táhnout tón k filharmonickému doprovodu. Byl to nezapomenutelný zážitek.

Zlé období: v roce 2002 stála za velké pozornosti médií před soudem za držení a prodej drog. Obžaloby byla zproštěna a podstoupila úspěšnou léčbu.

Foto: ČTK

Zrealizovala jste někdy svoji hereckou touhu?

Asi rok jsem hrála v Ordinaci v růžové zahradě. Marcelu Rosickou, alkoholičku, feťačku, matku malého chlapečka, která se právě vrátila z vězení. Byla vychytralá a zneužívala všechny kolem sebe. Když to po čase vypadalo, že se napraví, zemřela. Upila se. Herecky dost výživné.

Co s vámi dělají období, kdy nemoderujete, ale jste žena v domácnosti?

Nijak mě to nefrustruje. Potřebuju v tom mít rovnováhu, nepatřím k lidem, co neustále opečovávají svou kariéru. Já chci hlavně opečovávat ty, co mám doma. Teď zase nastoupím k plotně a těším se na to. Závislostí na showbyznysu opravdu netrpím. Jsem už dál.

Bydlíme v Rakovníku a divím se, že jsem z Prahy nevypadla dřív. Dokonce plánuju, že bychom se přesunuli ještě dál a do ještě menšího místa.

Jak trávíte Vánoce?

Pocházím z tradiční rodiny, kde jsme slavili tradiční Vánoce, a to jsem si přenesla i do svého života -  zvlášť když mám děti. Vánoční stres se mě vůbec netýká. Starost s dárky si nedělám, protože děti samy projeví, co by si přály. Okna se nemusejí blýskat a žádné cukroví nepeču.

Daleko důležitější je v klidu si sednout s těmi, koho máme rádi, dát si najevo lásku a úctu. Vždyť zítra může být všechno úplně jinak. Jsme prostě rádi, že jsme spolu. Hýčkáme si to. Rodiče i prarodiče už s námi nejsou, takže u vánočního stolu bude můj muž a obě děti.

Bezbariérové úpravy domu se tak dočkala i paní Kučerová s dcerou Viki, která je po autonehodě, způsobené jejím otcem, upoutaná na invalidní vozík.

Foto: archív TV Nova

Vy jste vdaná?

Ne.... Ale počkejte, jsem vdaná!! Oddala nás doma v obýváku naše dcera asi před půldruhým rokem. Proboha, ta by mi dala!

Jak to probíhalo?

Byl to překrásný obřad. Bez prstýnků, krátký. Natálka je velmi spontánní. Prostě jsme si před ní slíbili lásku a věrnost v dobrém i zlém. Vůbec jsme si z toho ale nedělali legraci, mysleli jsme to naprosto vážně.

Co váš manžel dělá?

Vůbec nechce, abych o tom mluvila. Můžu prý říkat, jak ho miluju, ale víc ne.

Prozraďte aspoň, jak jste se seznámili.

Znala jsem ho dlouho jako kamaráda mého staršího bratra. Platonicky jsem ho coby malá holka milovala. Měl pak svoji rodinu, já svoje životní peripetie a až po mnoha letech se mi splnil sen. Jsme spolu jedenáct let a nesmírně si našeho vztahu vážím.

To neznamená, že jsme si neprošli krizemi. Jednou to dokonce vypadalo, že se naše rodina rozpadne, ale ustáli jsme to. Pár měsíců jsme spolu nebydleli. Nakonec krize náš vztah posílila. Jsme daleko velkorysejší, tolerantnější. Jsem pyšná, že se nám to povedlo.

V roce 2005 moderovala první českou reality show VyVolení. Pořad lámal divácké rekordy a vítěz Vladko Dobrovodský si odnesl 11 miliónů korun.

Foto: ČTK

Je váš muž kritický k vašim moderátorským výkonům?

Vůbec ne! Líbí se mu všechno, co dělám.

V čem se mu tedy budete líbit v novém roce?

Čeká mě krásný projekt se spisovatelem Josefem Formánkem a zpěvákem Richardem Müllerem. Chystáme společné představení.

Není těžké uhodnout, co vás tři spojuje: boj se závislostí.

Prvoplánově to tak vypadá, o tom to ale nebude.

O čem tedy?

O neutuchající lásce k životu a neutuchající touze to sdělovat. Každý samozřejmě přijedeme se svým příběhem. Richard se vyjádří svými písněmi, pan Formánek bude čerpat ze svých knih, já se do toho nějak napasuju. Budeme vyprávět o svých chybách, pádech a odvaze zase vstát, o laskavosti, o dobru, o světle ze smrti.....

Co tím myslíte?

Byla jsem u toho, když umírala maminka a babička, a odnesla jsem si z toho úplně odlišné prožitky. U maminky jsem viděla zápas: celý život byla zvyklá překonávat překážky a smrt uchopila jako překážku, kterou musí překonat. Neodešla v klidu a ve smíření, ale v zápasu.

Babička odcházela v 98 letech se světlem, o kterém chci mluvit. S pokorou a usmířením vydýchávala zbytky života, přišlo mi to až krásné. Chtěla bych žít tak, abych takhle mohla odcházet.

Foto téměř pro pamětníky: počátek 90. let a hvězdy hitparády Eso, holandská popová skupina Twenty 4 Seven.

Foto: archív Právo

Byla jste někdy v blízkosti smrti?

Ano, ale nebyla jsem v té době ve stavu si uvědomit, jak tenká je hranice mezi životem a smrtí. I to svědčí o tom, jak špatně a riskantně se k sobě člověk se závislostí chová, neváží si života.

Působíte teď dojmem člověka, který je sám se sebou spokojený.

I když se v současnosti nikam nevyvíjím, stagnuju, jsem spokojená - osobně, pracovně. Jsem ale připravená na to, že se mi nemusí takhle dařit pořád.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků