Rooney Mara: Neměřím svoje postavení podle toho, co si myslí ostatní

„Pracovně jsme se setkali už v roce 2013 v romantické sci-fi Ona, ale byli jsme jen kamarádi. Hlubší vztah se mezi námi rozvinul až při Máří Magdaléně, kde jsme s Joaquinem v roli Ježíše Krista hráli pořád spolu. Díky tomu jsme se lépe poznali a zamilovali se do sebe. Žijeme velice poklidně, držíme se spíš v ústraní. Při práci se pohybujeme mezi lidmi pořád, a tak se snažíme užít si každou společnou chvíli o samotě,“ prozrazuje dvaatřicetiletá Rooney Mara.

A o čem Máří Magdaléna je? Je to životopisné drama o jedné z nejzáhadnějších ženských postav naší civilizace. Narovnává obraz očité svědkyně umučení a vzkříšení Ježíše Krista, z níž dějiny udělaly prostitutku. Na Oscara nominovaný režisér Garth Davis se rozhodl z ní tuhle mytickou slupku sejmout a natočil dojemný a působivý příběh ženy, jež se provinila jen tím, že se narodila do špatné doby.

„Většina filmů je v podstatě jen o Ježíšovi, konečně máme jeden i o Máří Magdaléně,“ říká její představitelka. „Obsahuje všechno, co známe z biblických snímků, ale sledujeme ho jejíma očima. Když pak zjistíme, odkud pochází a kým skutečně je, podaří se nám vidět příběh v jiném světle.“

Američanka pocházející z Bedfordu ve státě New York se během několika let zařadila mezi herečky, o kterých dnes mluví celý Hollywood. Znalci ji označují za Gretu Garbo mladé generace. Její obličej - vystouplé lícní kosti, porcelánová pleť a chladné, inteligentní oči - podle režisérů připomíná tváře z němých filmů a je pro natáčení jako stvořený.

„Já si tak úchvatná vůbec nepřipadám. Spíš si myslím, že lidé do mě nevidí, že je pro ně těžké se ve mně vyznat. Je to tím, jak se tvářím. Jsem špatná lhářka, takže i když nechci dávat najevo, že se mi něco nelíbí, obličej mi zkamení. Pak se mohu zdát záhadná a fascinující, ale je to ode mě jen póza,“ vysvětluje Rooney Mara.

Stejně reaguje na svůj rychlý vzestup. „V Hollywoodu se pořád objevují nové zajímavé herečky. Já ale neměřím svoje postavení podle toho, co si myslí ostatní. I když jsem natočila několik filmů s úžasnými režiséry, jako je David Fincher a Steven Soderbergh, Terrence Malick či Garth Davis, kteří mě považují za zjev hodný obdivu, já se tak nevnímám,“ konstatuje Rooney, jinak absolventka soukromé Newyorské univerzity, kde vystudovala psychologii a mezinárodní sociální politiku se zaměřením na neziskové organizace.

„Běžná vysoká mě neuspokojovala. Tady mě tehdy zaujal kurz psaní o Africe. Dětští vojáci mě pak inspirovali k cestě na tento kontinent, kam jsem se přihlásila jako dobrovolnice. Pomáhala jsem v sirotčinci, v největším slumu v keňské Kibeře poblíž Nairobi. Tamní poměry mě šokovaly, cítila jsem strašnou beznaděj. Byla to ale neuvěřitelná zkušenost,“ vypráví herečka, která pak na základě těchto prožitků ještě v průběhu studia založila neziskovou organizaci Faces of Kibera.

„Vím, že nemohu věci úplně změnit, mohu ale zajistit aspoň některým z těch dětí lepší budoucnost. Doma ve mně vypěstovali hluboké sociální cítění, nutí mě to pomáhat jiným,“ prozrazuje Rooney, která vyrůstala se třemi sourozenci ve velké irsko-italské rodině.

A proč si vybrala zrovna herectví? „S maminkou a starší sestrou Kate jsme se často dívaly na staré filmy, Jih proti Severu s Clarkem Gablem a Vivien Leighovou jsme znaly nazpaměť. Pak začala hrát Kate a mně nedalo nezkusit to. Netušila jsem, jestli něco dokážu, ale začalo mě to bavit.“

V roce 2007 se přestěhovala do Los Angeles, kde nějaký čas žila se sestrou, se kterou si vyměňovaly zkušenosti z filmového prostředí. V roce 2010 se při natáčení filmu The Social Network setkala s režisérem Davidem Fincherem, který si ji rok poté vybral pro hlavní postavu thrilleru Muži, kteří nenávidí ženy. Věděl, že je odhodlaná pro roli udělat cokoliv. Naučila se jezdit na skateboardu, zvládla základy kickboxu. Ve Stockholmu zase pilovala přízvuk, chodila do školy pro autistické děti a do centra pro sexuálně zneužité ženy. Obarvení vlasů nebo piercing i na bradavkách pak už byly maličkosti.

Za ztvárnění Lisbeth Salanderové, výstřední, ale výkonné detektivky s hackerskými schopnostmi, si pak zaslouženě odnesla svou první oscarovou nominaci.

„Lisbeth mi byla velice blízká,“ vzpomíná Mara. „Sama jsem totiž byla taky složitější dítě. Dám příklad. Ještě mi nebyly ani čtyři roky, když jsem se měla rozhodnout pro kostým na Halloween. Vymyslela jsem si, že půjdu za ochrnutou Klárku z dětských knížek o švýcarské holčičce Heidi. A protože Klárka byla upoutaná na invalidní vozík, musela mě maminka ten večer na podobném vozíku strkat.“

Zajímavá byla pro ni i role Emily v psychologické krimi Stevena Soderbergha Vedlejší účinky. „Mladá žena, utápějící se v příšerných depresích, může, ale také nemusí být tou, za kterou se vydává. Chladnokrevně v ní vraždím, jdu i do erotických scén. Lidské tělo podle mě není nic, za co by se měl člověk stydět.“

Po dalších filmech a drsných postavách hackerky, vražedkyně, lesbičky v romantické Carol či pohádkové princezny ve fantasy Pan (2015) a Máří Magdalény má v Hollywoodu dveře dokořán.

„Po ztvárnění tolika zcela odlišných rolí si připadám lehce schizofrenní. Z každého natáčení jsem si ale odnesla spoustu zkušeností, díky tomu se ze mě stává stále lepší herečka,“ pyšní se v práci i v soukromí nad míru spokojená Rooney Mara.