Práce v kanceláři? Zkuste to jinak

Práce z domova má řadu podob a zájem o ni také můžeme mít z nejrůznějších důvodů. Někdo potřebuje pečovat o malé dítě či staré rodiče a nechce přerušit pracovní poměr. Jinému nevyhovuje pracovní doba od do. Třeba si raději čas organizuje sám. Nebo je noční pták, takže se přes den trápí, zato v noci je z něj úderník. Někomu vyhovuje klid a ticho, jiný raději prosedí dny po kavárnách s notebookem mezi kávou a zaručeně domácí buchtou.

Je jasné, že většinu profesí zatím z domova vykonávat nelze. Zemědělec těžko nahradí pole kobercem v obýváku a chirurg operační sál koupelnou. Ale takový IT specialista, auditor, účetní nebo i sociální pracovník může alespoň část svého pracovního týdne strávit doma.

Podle nejnovějších výzkumů stráví psaním nejrůznějších textů a zpráv větší polovina klasických kancelářských profesí až 80 procent pracovní činnosti. Je nutné je psát v úřadě? A co teprve zástupci profesí, kde je třeba něco vymýšlet, kreativně připravovat?

Samozřejmě tzv. home office neboli práce z domova a její různé varianty nejsou pro každého. Takto pracovat může jen člověk s pevnou vůlí, organizačními schopnostmi a notnou dávkou sebedisciplíny. V tom případě jsou ale benefity zaručeny jak pracovníkovi, tak zaměstnavateli. Pár nejzřejmějších výhod možná, doufejme, přesvědčí i nejzarytější odpůrce.

I když právě lidé pracující doma jsou podezíráni z nezřízeného poflakování, skutečnost je opačná. Efektivita jejich pracovního výkonu bývá až o polovinu vyšší než jejich kolegů na pracovištích. Proč?

Neštěbetají s kolegy, nezdržují se u kávovarů či v kuřáckých místnostech, netrmácejí se dlouhými chodbami po pochůzkách. Důvodů, kdy se v práci nepracuje, je mnoho, a tak se reálný čas vyplněný prací často smrskne jen na pár hodin. A to nezmiňujeme další obvyklé kancelářské aktivity jako četba bulváru, vyhledávání zboží na slevových portálech nebo hraní mariáše on-line.

To domácky založený úderník moc dobře ví, že úkoly musí stihnout včas a ve vysoké kvalitě. Jinak nestihne uvařit, vyzvednout děti, obstarat nemohoucí rodiče nebo si vyrazit na nákupy. Je sám sobě šéfem, přísným a spravedlivým.

Potvrzuje to i studie zadaná významným zaměstnavatelem v německém Dortmundu. Srovnávala dosažené výsledky vybraných profesí u pracovníků pobývajících v kanceláři, doma a v tzv. open space, tedy v obří sdílené kanceláři bez příček, kde pohromadě pracují i desítky lidí.

Nejhůře dle očekávání dopadli právě chudáci bez soukromí. Ač nejlépe a nejvíce kontrolovaní, vykonali nejméně. Nejlépe na tom byli ti, kteří mohli pracovat doma. Nekontroloval je nikdo – kromě nich samých.

Možnost přidat svému nepostradatelnému zaměstnanci nějakou tu korunu jistě radostně přivítá každý altruistický zaměstnavatel. A takoví jsou samozřejmě téměř všichni! Že ten váš k nim nepatří? Potom mu šetrně sdělte, že v Americe už dávno vědí, kolik lze ušetřit na nákladech, pokud zaměstnanec pracuje v režimu home office. Jedná se o neuvěřitelnou částku 10 000 dolarů ročně (cca 225 tisíc korun) na jednoho jediného zaměstnance.

I kdybychom toto číslo převedli na naše poměry, a ještě ho hodně ponížili, i tak bude úspora obrovská. Zaměstnavatel ušetří za energie (topení, svícení), vodu, mycí prostředky, pracovní pomůcky či příspěvky na stravu. Uspoří i za nábor a proškolování nových zaměstnanců, protože ti stávající už práci nemusejí opouštět (např. z důvodu péče o malé dítě).

O ušetřené náklady se může podělit se zaměstnancem. I když už pouhou možnost pracovat z domova považuje 80 procent zaměstnanců za jeden z největších a nejzásadnějších benefitů. Ale nač být zbytečně skromný, že…

U statistik můžeme ještě chvíli zůstat. Více než 40 procent lidí pracujících z domova u sebe pozoruje vyšší kreativitu, lepší náladu, a dokonce i zlepšení zdravotního stavu. Také proč ne! Člověk nemusí trpět v kostýmu, nikdo na něho nekýchá, a ještě může upíjet lahodný nápoj čistě dle svého výběru. Je přece doma! Nebo s notebookem u rybníka…

Bylo by dost přehnané tvrdit, že pracovat z domova chtějí pouze zarytí ekologové, aby uchránili naši zdevastovanou planetu před nadměrnými emisemi. Na druhou stranu by asi nebylo správné tuto výhodu nezmínit.

Pokud nemusí zaměstnanec dojíždět denně do práce, ušetří v průměru nejen cca 90 minut svého času denně, ale také sníží objem emisí o neuvěřitelných 60 389 kg CO2 ročně, což uspoří tolik uhlíku, jako když auto ujede 240 000 km! To už je pořádný důvod zůstat doma či na chalupě a netrmácet se do kanceláře.

A proč jsou tedy čeští zaměstnavatelé k práci z domova tak, řekněme, rezervovaní? Výzkum jisté pražské agentury zveřejnil pořadí nejčastějších odpovědí.

Na prvním místě této smutné hitparády zvítězila nejabsurdnější a bohužel nejtypičtější odpověď. Tedy – nedostatečná kontrola nad pracovníkem. Žádný ze zaměstnavatelů si neuvědomil, že kvalita a objem vykonané práce jsou tou nejkvalitnější kontrolou.

Na druhém místě byly organizační důvody a neschopnost skloubit práci z domova s prací ostatních, kteří pobývají na pracovišti. A třetí odpověď rovněž nikoho nepřekvapila. Proč někomu umožňovat pohodlí, vždyť by mu ostatní záviděli! Co dodat!

Jak již bylo naznačeno, zlepšení zdravotního stavu u sebe pozorují téměř všichni zaměstnanci pracující z domova nebo v nějakém volnějším režimu. Nejedná se o nic světoborného. Nemá je kdo nakazit chřipkou, mohou si dát nohy do zvýšené polohy, a tudíž se jim tolik netvoří křečové žíly, nebo si zacvičit a pracovat v pohodlném oblečení. Mají možnost pravidelně a zdravě jíst.

Mohou větrat, a proto netrpí nemocemi způsobenými klimatizací. Nemusí se přetvařovat ani ovládat, jsou ušetřeni každodenního stresu spojeného s řízením vozidla nebo dojížděním MHD. Tak bychom mohli pokračovat dlouho a každý si jistě svoje velké plus najde.

Podle tři roky staré studie provedené lékařskou fakultou v americkém Bostonu trpí lidé pracující doma o třetinu méně migrénami a mají nižší tlak než stejně staří zaměstnanci ve stejné pozici, ale pracující na pracovišti.

Trochu překvapivě mají ti doma i lepší zrak, a dokonce i sluch! Lepší zrak je vysvětlován absencí umělého osvětlení ze zářivek, lepší sluch je předmětem zkoumání. Můžeme jen domýšlet, zda to není v pravdivosti přísloví, že ticho léčí.

Abychom jen nechválili – i vytoužený home office může obnášet nemalá úskalí. Jak již bylo zmíněno, vyžaduje sebedisciplínu a řád, což občas bývá problém. Jak odolat lákavému pozvání kamarádky na kousek řeči, obzvlášť když je člověk stále tak sám? Jak si odepřít reprízu milovaného seriálu, který jsme včera zmeškali?

A jak odolat šlofíčku, když jsme se už mnoho nocí kvůli plačícímu miminku nevyspali? A co když do té kavárny, ve které tráví slečna celá dopoledne, náhle začal chodit mladý muž, se kterým se tak dobře povídá? Lákadel, čím nahradit často ubíjející a nezáživnou dřinu, může být víc než mnoho. Klidně i nevytřená podlaha, neuvařený oběd nebo absence dárků pro naše blízké.

Dalším negativem práce doma je, světe div se, lednička! A také spíž a další úložné prostory na potraviny. V práci bývá mlskům vyhrazen šuplík nebo kousek skříňky. Doma jsou k dispozici zásoby i na měsíc. Je těžké odolat, zvlášť když se nedaří a starosti se rojí v hlavě jako pominuté. Odměna v podobě čokolády, šunčičky či preclíku je tak, ale tak lákavá!

Třetím nejčastěji zmiňovaným negativem práce z domova je ztráta kontaktu s přáteli. Ti se často rekrutují z kolegů, a tak je logické, že doma si mnoho přátel nenajdeme. Shrnuto: prokrastinace (oddalování pracovních úkolů), nezřízené mlsání spojené s nárůstem hmotnosti a pocit osamělosti jsou nejčastěji uváděnými negativy spojenými s prací z domova. Mezi dalšími můžeme třeba najít i psychické problémy v podobě nejrůznějších typů sociálních fobií nebo ztrátu chuti o sebe pečovat.

Přes všechna negativa je ale zejména v době stále vyspělejších počítačových technologií zřejmé, že možnost pracovat z domova je trend. A nezastaví ho ani ti nejrigidnější zaměstnavatelé bránící všemu novému. Dle výzkumu ombudsmanky Anny Šabatové má největší problém s touto víc než dvacet let starou „novinkou“ státní správa.

Zatímco komerční sféra se přizpůsobuje požadavkům zaměstnanců a na oplátku získává loajální a výkonné pracovníky, ve státních úřadech často o něčem takovém nechtějí ani slyšet. I když, čest výjimkám. Tak snad až přestanou být moderní klotové rukávy!