Hlavní obsah

Poplatky ve zdravotnictví: Jaké je to bez nich

Právo, Jiří Sotona

Třicet korun. Částka, kterou jsme platili v ordinacích lékařů a v lékárnách při vyzvedávání léků na recept, je půl roku minulostí. Stokorunu za pobyt v nemocnici nevydáváme rozhodnutím Ústavního soudu už od loňska. Ze symbolu českého zdravotnictví posledních let zůstalo jen 90 korun za ošetření na pohotovosti. Jak oslovené osobnosti hodnotí půlroční praxi bez placení?

Foto: ČTK

Ilustrační foto

Článek

Pavel Antonín, poslanec, primář

Pacientům je určitě bez poplatků lépe, ale myslím si, že jeden z nich smysl měl - ten za hospitalizaci. Pacienti ho nejlépe tolerovali a uvědomovali si, že k něčemu je. Že to je příspěvek na stravu, na péči, kterou dostávají a která není medicínská. Ten bych jako jediný býval ponechal, ale holt se zrušilo všechno. Když to navíc proběhlo cestou Ústavního soudu, tak nebylo o čem diskutovat. S pacienty už to neprobírám, berou to jako vyřešenou záležitost.

Foto: Jan Handrejch, Právo

Poslanec za ČSSD Pavel Antonín.

Jsem přesvědčený, že ani zamýšlený regulační efekt neměl smysl. Je to stejné, jako když lidé říkají, že když zdraží benzín nebo cigarety o dvě koruny, přestanou jezdit autem a kouřit. Realita je taková, že to stejně všichni dělají dál.

Vít Šlechta, praktický lékař pro dospělé

Poplatky ve zdravotnictví byly vybírány po dobu sedmi let a za tu dobu si na ně pacienti zvykli. Zrušení pro většinu z nich neznamená úlevu, spíše to vneslo zmatek do zavedené zvyklosti. Částka 30 Kč je skutečně symbolická a splňovala regulační význam. Po zrušení poplatků opět vzrostly fronty tam, kde je pacienti snášejí nejhůře - v čekárnách.

Foto: Jan Handrejch, Právo

Vít Šlechta

Fakt, že poplatky byly konstruovány jako příjem zdravotnického zařízení, vedl po jejich zrušení k narušení finanční rovnováhy všech ordinací. Stát tuto povinnost sice přenesl na pojišťovny, ale ty je chtějí většinou hradit s ročním zpožděním. Dominový efekt se tedy dá očekávat ještě v příštích letech, kdy se zdravotní pojišťovny dostanou do negativní platební bilance.

Regulační poplatky rozhodně naplňovaly svůj regulační a stabilizační význam a jejich zrušení považuji za populistické gesto s krátkodobým politickým profitem.

Josef Zíma, zpěvák

Myslím si, že důchodcům je bez nich rozhodně lépe. Nedokážu posoudit, jestli byly pro zdravotnictví tak nutné. I když to byly drobné částky, při velkém počtu plátců to nakonec nějaké peníze byly, ale nevím, jestli to zdravotnictví tolik pomohlo. Dokud fungovaly, zaplatil jsem je, když to bylo potřeba. Naštěstí na tom nejsem tak jako někteří moji stejně staří spoluobčané, kteří musejí počítat s každým halířem. U nich byly poplatky znát, zvlášť když berou víc léků.

Foto: Milan Malíček, Právo

Josef Zíma

Jana Doleželová, majitelka lékáren, miss ČR

Ze své pozice si dovolím hodnotit pouze regulační poplatky v lékárnách. Spousta lékárníků zrušení poplatků vítá, protože jejich vybírání mělo negativní dopad na vnímání lékárenské profese veřejností. Ovšem na druhou stranu je jejich zrušení výrazným zásahem do ekonomiky lékáren, zejména na malých městech či na venkově, kde může mít fatální důsledek pro danou provozovnu. Je to dáno tím, že ceny léků klesají, přičemž lékárníci jsou závislí právě na marži. Stávající forma odměny za výkon je totiž příliš nezachrání.

Poplatky v lékárnách nesplnily svůj účel. V očích veřejnosti vzbuzovaly emoce, ačkoliv poplatky u lékaře tolik nevole nevyvolaly. Staly se tak spíše marketingovým nástrojem. Některé krajské lékárny totiž nabízely svým klientům kompenzaci. Ostatní lékárny pak stály před volbou - buď přistoupit ke kompenzaci poplatku, nebo se smířit s částečným odlivem klientů. Mnohem lepší volbou než zavedení regulačních poplatků by bylo soustředit se na pevné a předvídatelné doplatky na léky.

Luboš Olejár, prezident Svazu pacientů ČR

Těm, co je měli platit, je určitě lépe. Od začátku to bylo Julínkem, Cikrtem a Šnajdrem vedené s cílem ušetřit peníze veřejnému systému. To znamená, aby stát nemusel dávat víc peněz za státní pojištěnce. Ale kde to jsme? Aby ti, co chodili do práce, nebo ti, co jsou nemocní, platili víc? To je nespravedlivé. Že se kvůli poplatkům lidé dostávali do exekucí, to jsme spadli hluboko pod úroveň evropského kulturního prostředí.

Foto: ČTK

Luboš Olejár

Navíc byly v rozporu s ústavním pořádkem. Zavedeny byly podvodně jako regulační, přestože nic neregulovaly. Naopak lékaři toho zneužívali, zvali si pacienty na kontroly a chtěli po nich poplatek, protože systém to umožňoval. Pokud si lékaři stěžují, že mají výpadek ve financích, tak lžou. Všechno mají kompenzované pojišťovnami. Možná že najednou zjistili, že ty peníze nemají v kapse na utrácení, ale chodí jim to vyúčtováním od pojišťoven a samozřejmě se handrkují o některé výkony, což není tak pohodlné.

Reklama

Související témata:

Související články

Výběr článků

Načítám