Názory známých osobností na adopce dětí homosexuálními páry

Myslím, že dnes je to už trochu nadbytečný problém k řešení. Podle dnešní legislativy si může o osvojení dítěte požádat třeba i žena, která žije sama, ale nemá stejnou šanci získat dítě jako heterosexuální rodina. Já osobně si nemyslím, že by páry stejného pohlaví měly být při adopci na stejné úrovni jako rodina, kterou stále považujeme za tradiční.

Měly by mít postavení jako osamělá matka, která také někdy dítě dostane. Uvědomte si, že nemá šanci poskytnout mu úplnou rodinu. Jak byste vlastně rodiče stejného pohlaví při adopci označili? Jako rodič jedna, rodič dvě. Přijde mi to trochu absurdní.

Ano, registrované páry by měly mít stejnou možnost adopce jako například manželské páry, které spolu nemohou počít dítě. Jsou totiž ve stejné situaci. V tuto chvíli se ale ve sněmovně bude hlasovat o adopcích biologického dítěte partnera či partnerky.

Jde tedy o děti, které již v lesbické či gay rodině vyrůstají a fakticky dva rodiče mají. Bohužel jim stát neumožňuje mít oba rodiče i oficiálně, v rodném listu. Stát tedy tyto děti znevýhodňuje.

Pro homosexuální páry, kde si jeden z rodičů dítě přivede s sebou, by měla platit stejná legislativa jako pro heterosexuální páry. Pokud má dítě v rodném listu jen jednoho rodiče, druhá osoba, která ho vychovává (a je s biologickým rodičem v manželství nebo registrovaném partnerství), by měla mít možnost ho adoptovat.

V případě, že v rodném listě druhý rodič figuruje, musí s adopcí souhlasit. To je postup běžný v praxi heterosexuálních rodičů a podle mě není důvod, proč by to mělo být u „teplých“ párů jiné.

Co se týká adopce dítěte z ústavu, tak by se měly vždy na první místo stavět zájmy dítěte. V některém případě bude pro dítě nejlepší rodina heterosexuální, v jiném zase homosexuální. Je to velmi individuální. To je stejné jako se ptát, jestli by se neměla dávat přednost párům z venkova, nebo vysokoškolákům.

Je dobré si uvědomit, že děti z dětských domovů mají už velký handicap díky tomu, co prožily ve svých původních rodinách. Myslím, že model rodiny otec a matka je nenahraditelný, a to při adopci preferujeme. V dnešní době čeká na adopci například i řada samožadatelek.

Nicméně vezměte si, že tradiční páry čekají na to, aby mohly adoptovat dítě, dva a půl až tři roky. Spousta funkčních rodin nemůže mít děti, a pokud si o adopci zažádají, musí projít poměrně dlouhým procesem.

Žadatelé musí mít lékařské dobrozdání, musí potvrdit, že jejich ekonomická situace je dostačující na to, aby se postarali o dítě. Musí podstoupit hloubkové testy osobnosti a pohovory s psychologem. Ten zjišťuje, jestli je rodina stabilní, jak řeší problémové situace a tak dále. Také probíhá šetření sociálních pracovníků, kteří například zajdou za sousedy a ptají se, jaká je to rodina…

Každý máme jedno srdce, dvě ruce, jeden mozek a jeden život. Ať už je člověk černej, nebo bílej, tak jsme všichni lidi. A z vlastní zkušenosti vím, o čem mluvím. A proto bychom měli mít všichni též stejná práva.

Proto podporuju kampaň Stejná rodina, která má za cíl právně uznat neheterosexuální rodiny a dát jim stejná práva, jako mají tradiční rodiny. Podporuji je, protože každý by měl mít právo na to, co ho udělá šťastným bez ohledu na jeho orientaci.

Homosexuálové jsou určitě stejně dobří rodiče jako ti heterosexuální. Tam bych neřešil, kdo je kdo a jaké orientace, ale co tomu dítěti dokážou jako rodiče nabídnout, nehledě na orientaci.

Já osobně bych dítě zatím nechtěl adoptovat, spíš bych využil možnost náhradní matky. Ta je pro mě zatím nejvíce přijatelnou možností.

Na tuto otázku neumím říci jednoznačné ano ani jednoznačné ne. Osobně si myslím, že je pro dítě mnohem přirozenější, pokud vyrůstá ve fungující homosexuální rodině než v ústavní péči.

Jako matka vidím velké pozitivum v rodičovské lásce, v klidném rodinném prostředí, ve stabilním zázemí a pocitu bezpečí. Všechny tyto podmínky mohou slušné homosexuální páry dítěti poskytnout. Nevím ale, zda existuji nějaké průzkumy, které by z psychologického hlediska mapovaly dopad výchovy rodiči stejného pohlaví na dítě samotné.

Když nad tímto problémem přemýšlím, tak rozhodně není černobílý. Rodina s partnery stejného pohlaví asi není ideální, ale na druhou stranu na tom, aby vychovávali dítě, není ani nic špatného.

Dítě by hlavně mělo vyrůstat v prostředí, které je především příjemné, bezpečné a motivační. Je to důležité pro jeho psychiku a vývoj. Otázkou je, kdo je a kdo není schopen takové prostředí dítěti poskytnout. Často toho nejsou schopni ani rodiče v jejich vlastních tradičních rodinách.

Děti také potřebují vzory. Pokud žije dítě se dvěma ženami, tak mu chybí otcovský vzor. Hodně dětí ale také vyrůstá v neúplných rodinách, kde také chybí muž. Pokud matka přivede někoho nového, nemusí to být harmonické.

Nejsem odborníkem na to, jak jsou homosexuální rodiny schopny vychovávat děti, nicméně ty heterosexuální toho často schopny nejsou.

Rozhodně jsem pro to, aby páry stejného pohlaví mohly adoptovat děti, pokud jsou to dva lidé, kteří jsou rozumní. Znám případy ze svého okolí, kde to funguje. I když se samozřejmě hodně lidí diví, když dítě vychovávají třeba dva chlapi.

Divím se, že se nad tím, aby si gayové a lesby mohli osvojovat děti, váhá. V dětských domovech je to jako být pořád na táboře. Nakonec tam nemáte nikoho k sobě. Myslím, že děti by s touto možností souhlasily.

Na adopci se sice čeká dlouho, ale každý chce v podstatě bílé, zdravé miminko. Pokud si třeba vezmete starší dítě a nechcete ho adoptovat, ale vzít si ho do pěstounské péče, dostanete ho za dva tři měsíce. My jsme si také dceru Sáru vzali do pěstounské péče.

Může se Vám hodit na službě Zboží.cz: