Hlavní obsah
Tomčíková hájí bránu ryze pánského týmu Paneuropa Kings. V minulosti byla oporou slovenské ženské hokejové reprezentace. Foto: www.troufnisinajemnost.cz (2)

Hokej hrají pěkné baby, o ženách coby mužatkách nemůže být řeč

Její něžná tvář okolí snadno oklame. Neživí ji modeling, ale lední hokej. Šestadvacetiletá brankářka Zuzana Tomčíková teď válí za mužský tým Paneuropa Kings, bývala oporou ženské slovenské reprezentace. Na krku má vytetované logo olympiády ve Vancouveru.

Tomčíková hájí bránu ryze pánského týmu Paneuropa Kings. V minulosti byla oporou slovenské ženské hokejové reprezentace. Foto: www.troufnisinajemnost.cz (2)
Hokej hrají pěkné baby, o ženách coby mužatkách nemůže být řeč

„Pro mě není hokej mužský sport,“ říká krásná bruneta, rodačka ze slovenského Zvolena. Být středem zájmu si zvykla už ve sportovních začátcích. Na led ji přivedl bratr Martin.

„Chodil s kamarády hrávat hokejbal na školní dvůr naproti našemu domu, vždycky jsem se přidala. Později začal s hokejem, a i tam jsem šla v jeho šlépějích,“ vypráví. Do brány se tak poprvé postavila v devíti letech. V té době hrály v chlapeckých týmech na Slovensku snad jen dvě dívky. „Doma o nás už věděli, takže to všem přišlo normální. Když jsme ale jely na zápas do jiného města a lidé se nás ptali, co tam chceme, ze srandy jsme jim odpovídaly: Jsme akvabely!“ vzpomíná.

Olympiáda na krku

V ryze mužském sportu se prosadila. V roce 2010 si zahrála za slovenskou ženskou hokejovou reprezentaci na zimních olympijských hrách ve Vancouveru. V kvalifikačním turnaji byla u rekordu, kdy zdolaly Bulharsko astronomickým skóre 82:0.

Vzpomínky na olympiádu, kde její tým nakonec skončil osmý, řadí k těm nejsilnějším. „Mně se nejvíc líbil zahajovací ceremoniál, když všichni sportovci vešli do haly. Drželi jsme vlajku a mohli jsme reprezentovat svou zemi.
To byl nádherný pocit,“ ohlíží se. Aby na vše nezapomněla, nechala si na krk vytetovat vancouverské logo.

Naopak z olympijských statistik by asi ráda vymazala porážku Slovenek nula osmnáct od Kanady, kdy jí v zápase na bránu šlo neuvěřitelných 67 střel. Po něm se tak i při značném naštvání mohla vlastně radovat z toho, že těch puků pustila za svá záda málo…

Mezi nejlepšími

V roce 2011 své kvality potvrdila na mistrovství světa ve švýcarském Curychu, kde skvělými zákroky pomohla Slovenkám k 7. příčce. Stala se i nejužitečnější hráčkou turnaje a v hlasování novinářů byla zařazena do závěrečného All-star týmu.

„Nejsme mužatky,“ říká o hokejistkách. Ráda se pěkně obleče, denně se i líčí.

Pár měsíců nato byla u zisku bronzové medaile na zimní univerziádě v Turecku. V boji o třetí místo doslova vychytala Američanky, když ji překonala jen jedna střelkyně. Slovenky naopak tři góly daly a senzačně vyhrály.

Tomčíková v té době měla odtrénované roky přímo v srdci ledního hokeje, v Severní Americe. Od šestnácti žila na střídačku mezi ní a Evropou, kam se vracela za nejbližšími.

V cizině nejdříve zamířila na střední školu do Kanady. „Jely jsme tehdy tři holky a já se velmi těšila. Akorát adaptace na angličtinu byla složitější, bylo třeba hodně se toho naučit,“ vypráví s tím, že si vedle jazyka musela zvykat na život bez podpory rodičů, rychle se osamostatnit. Zvládla to se ctí.

Následovala léta na univerzitě v americké Minnesotě, kde si vybrala studium masmediální komunikace. Získala tam i přezdívku Z (v angličtině se vyslovuje Zí pozn. red.). „Je to první písmeno mého křestního jména. Zuzana či Zuzka se jim zdálo velmi dlouhé, zkrátili ho na Zí,“ vysvětluje.

S chlapy v kabině

Přes značné úspěchy mezi něžným pohlavím to Tomčíkovou v hokeji odmala táhlo na ledě mezi muže. Prý jí v tom pomáhal paradoxně i vzhled: „Když jsem byla mladší, vlastně jsem ani jako dívka nevypadala. Třeba v obchodě si mysleli, že jsem malý kluk.“

Sen „hrát s chlapy za chlapy“ si splnila hned několikrát. Teď je jedničkou jinak ryze pánského týmu Paneuropa Kings, který působí v česko-slovenské větvi Evropské univerzitní hokejové ligy. Zvyklá je proto i na situace, kdy se převlékají v jedné kabině. Na nějaký stud tam čas není a spoluhráči jsou ohleduplní. Když se začne svlékat ona, prostě se otočí či dívají jinam. Stejně s nadhledem bere i smrad zpocených těl po zápase. Prý k hokeji prostě patří.

Dodává, že jinak ráda hraje na domovském zimním stadiónu klubu v bratislavském Ružinově. Vedle věrného publika má i vlastní šatnu. „Nemusím si pak brát věci ani domů, nechávám je tam. Když hrajeme venku, tak jsem v šatně se spoluhráči. Nevadí mi to,“ shrnuje.

Krásky na ledě

I po letech odmítá označit hokej za drsný sport: „Tak je to vnímáno hlavně v Čechách a na Slovensku. V jiných zemích je zcela přirozené, že dívka přijde na stadión s výstrojí a jde na led.“

Zuzanu nerozčílí ani zažité představy hokejistek coby mužatek bez chlapů: „Hrávají ho také pěkné baby, podobně jako volejbal, který je zase víc označován za ženský sport.“ Dodává, že jí osobně koníček nevzal ani špetku z něžného já. Někdy jde dokonce na led namalovaná. Záleží na době tréninků. Jen kvůli nim se totiž neodličuje. Vypočítává i další své, typicky ženské záliby: kino, nakupování a kávička.

Až Tomčíková skončí aktivní kariéru, ráda by v oboru zůstala. Brzy ji na Panevropské vysoké škole čekají státnice a v budoucnosti by se jí líbilo profesní spojení hokeje a médií. Naopak lásky v hokejovém prostředí dávno nehledá. „Nějaké platonické byly kdysi v pubertě,“ připouští na závěr 176 centimetrů vysoká kráska s tím, že mistrovství světa v Praze si vychutná v klidu domova. Bude se totiž muset učit.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků