Hlavní obsah
Při přebírání milánského stříbra Foto: archív Simony Hruškové

Designérka Simona Hrušková: Dávám přednost navrhování toho, co je lidem dostupné

Její výrobky jsou jednoduché, funkční, a k tomu ještě krásné. O tom, že jsou i výjimečné, svědčí řada cen, které za ně designérka Simona Hrušková posbírala. Naposledy to bylo stříbro v Miláně na A’Design award.

Při přebírání milánského stříbra Foto: archív Simony Hruškové
Designérka Simona Hrušková: Dávám přednost navrhování toho, co je lidem dostupné

K designu to Simonu táhlo odmalička. I když to nejprve vypadalo na jedno z klasických holčičích přání – stát se módní návrhářkou. „Hodně a ráda jsem kreslila, tvořila a pořád jsem navrhovala nějaké šaty,“ říká Simona Hrušková. K tomu si také často přestavovala pokoj, jak říká, hezky si ho vyhnízďovala.

Při rozhodování, kam na střední školu, nejprve vyhrál oděvní design. Pro Simoniny rodiče bylo vzdělání důležité a chtěli, aby měla vysokou školu. „Asi zafungovalo podvědomí a šla jsem na technické lyceum, po kterém jsem chtěla zkusit architekturu. Ale nakonec jsem se design rozhodla studovat na Západočeské univerzitě v Plzni. Magisterské studium jsem už studovala v Praze na Vysoké škole uměleckoprůmyslové,“ říká Simona Hrušková.

Ocenění jsou pro mě ujištěním, že to, na čem jsem pracovala, jsem udělala dobře

Alchymistický přístup

V rámci magisterského studia odjela na jeden semestr do kanadského Vancouveru. „Studovala jsem tam produktový a průmyslový design. Vrátila jsem se k textilu, baví mě pracovat s látkami, ale i dřevem a tam jsem měla možnost si ho zpracovávat,“ vzpomíná.

Simona Hrušková

Foto: archív Simony Hruškové

Nejvíc ji asi nadchlo inspirativní prostředí studentů i profesorů, kteří mají jiný přístup než u nás. „Ne že by byli víc tvůrčí, spíš alchymističtí. Myslím si, že Češi jsou hodně šikovní na design a mají nápady, jsou hodně vnímaví na tvarosloví. V cizině je tvarosloví až hodně za funkčností. V Kanadě byla právě ta prioritou. Říkali nám, že tvar musí vycházet z funkce a musí dávat smysl.”

„Součástí procesu byla také velmi podstatná rešerše, které jsme se věnovali hodiny a hodiny. Rozebírali jsme cílovou skupinu vznikajícího produktu do posledního detailu. Nyní už se na to u nás také začíná klást důraz. Dříve naše rešerše spočívala spíše ve zmapování trhu a tím to více méně končilo. V praxi jsem se pak se slovem design často setkala pouze pod hlavičkou líbivé věci.,To je designové – To je hezké‘“.

Jako příklad uvádí zadání, podle kterého měli navrhnout skládací židli. „Prioritou bylo zamyslet se nad novými mechanismy, které ještě nejsou používané, a důvodem, proč tomu tak je. Nutilo nás to přemýšlet nad rámec zadání. To bylo moc fajn, ale zároveň hodně náročné.“

Stolní ventilátor INE – v jednoduchosti je krása.

Foto: archív Simony Hruškové

Mezinárodní ceny

Ještě jako studentka měla to štěstí, že začala spolupracovat s firmou HALLA, která se specializuje na svítidla. „Měli jsme zadání vymyslet nějaká svítidla. Všichni jsme na tom pracovali sami za sebe a oni si vybrali vítězné návrhy, které chtěli zrealizovat. Jeden z nich byl můj a začala naše spolupráce. Po škole se mi ozvali s další nabídkou. Prošla jsem výběrovým řízením, které klaplo, zase se jim to líbilo. Tak vznikl půlroční projekt a práce, která byla moc příjemná, bylo tam asi pět designérů a každý si navrhoval vlastní svítidlo a HALLA to z hlediska techniky, technologie subvertovala,“ říká Simona Hrušková.

Tato spolupráce jí jako čerstvé absolventce velmi pomohla, protože si mohla v praxi vyzkoušet, jestli funguje, co se naučila, a její nápady jsou přijímané.
A navíc za své svítidlo BENT, navržené pro tuto firmu, designérka získala několik prestižních mezinárodních ocenění. Od iF Design award, German Design award až po A’Design award.

Oceněné svítidlo BENT

Foto: archív firmy HALLA

„Ocenění jsou pro mě ujištěním, že to, na čem jsem pracovala, jsem udělala dobře. Je to určitě hodně příjemné, když si vaší práce všimnou zkušení designéři a ocení ji. Kolikrát člověk na něčem dlouho pracuje, je do toho ponořený, nemá odstup a spoustu věcí už ani nevidí, nevnímá. V takové chvíli mohou přijít pochyby, zda je na správné cestě. Zpětná vazba v podobě ocenění, spokojenosti uživatelů vždycky dokáže nakopnout zpátky,“ říká k tomu.

Výsledkem náročného přemýšlení je praktická skládací židle.

Foto: archív Simony Hruškové

V jednoduchosti je krása

Designérka je ráda, když může být u výroby jí navržených věcí. „Stává se totiž, že když na to člověk nedohlíží, sedí u počítače nebo u skici, některé věci mu nemusí dojít. A když není u realizace, může se stát, že vznikne paskvil.“

A i proto, že si chce všechno sama osahat, nevyhýbala se žádné práci, která se jí naskytla. „Navrhovala jsem třeba křišťálové lustry, u jedné firmy jsem dokonce pracovala v dílně, kde jsem brousila formičky, do kterých se vakuovalo, laminovala jsem střechu od kabiny auta. Je dobré, když designér vidí, jak se to dělá, protože když pak navrhuje, má realističtější představu o tom, jak co vzniká,“ říká.

Ačkoli křišťálové lustry, které Simona navrhla, jsou nádherné, přiznává, že nebyly úplně jejím stylem. „Mám ráda hodně jednoduché věci. Proto pro mě lustry byly velkou výzvou a do některých interiérů se opravdu hodí. Obecně ale dávám přednost navrhování toho, co je lidem dostupné,“ vysvětluje.

Honosný lustr byl pro designérku velkou výzvou.

Foto: archív firmy Clartes Bohemia

A protože, jak říká, má pořád pocit, že se má u firem ještě hodně co učit, přijala u Ikea místo designérky. „Dělám pro ně spíš výstavní interiéry, takové ty inspirativní pokoje. Navrhuji pro danou cílovou a věkovou skupinu. Musím přemýšlet nad využitím každého místečka. Zmapovat si prostor, aby nebyl zahlcený, aby každá věc, od kartáčku na zuby, měla své jasné místo. Musím umět pracovat s prostorem vzdušně,“ říká.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků