Článek
„Věříme, že i ti, kdo žijí na ulici, jsou schopni, a hlavně ochotni tvrdě pracovat. Potřebují jen pomocnou ruku a dostatečnou motivaci. My jim to nabízíme,“ říká jedna z iniciátorek projektu netradiční kavárny VeloBloud Zsófia Folková (27).
Rodačka ze slovenského Štúrova žije v Praze sedm let. Brzy dokončí studia na právnické fakultě. A proč se s dalšími pěti přáteli rozhodla pomáhat právě bezdomovcům?
„Jde o velice ohroženou sociální skupinu. Žijí v extrémně těžkých podmínkách, pro většinu lidí jsou společensky doslova neviditelní. Cyklokavárnou bychom chtěli ukázat, že mezi jejich světem a světem kvalitních služeb nemusí být zeď,“ tvrdí. Právě normálnost je pro projekt důležitá. Kavárenský vozík, připomínající pojízdné zmrzlinárny, není nijak výrazně označen.
„Zákazník přece nemusí vědět, že jde o charitu. Nabízíme výbornou kávu a skvělou obsluhu!“ pokračuje Zsófia.
První je Darja
Mobilní podnik zahájil zkušební provoz v loňském červenci na pražské modřanské cyklostezce. „První zaměstnankyni, Darju, nám vybrala Armáda spásy. Je transgender žena podstupující změnu pohlaví. Na ulici to pro ni bylo zvlášť tvrdé,“ přibližuje iniciátorka projektu.
S vozíkem vyrážejí nadšenci také po Česku. Převážejí ho v přívěsu za autem. Voňavé kelímky pak nabízejí pravidelně na festivalech či trzích. Kupující zaplatí za espreso zhruba 37 korun, za kapučíno 47 Kč. Kdo nemá rád kofein, může zvolit domácí limonádu nebo si pochutnat na luxusní belgické čokoládě ruční výroby.
Bloudící kavárna funguje až do doby, kdy venkovní teploty klesnou pod minus pět stupňů Celsia. Pak je prostě na postávání za pultem zima. Výdaje na její chod jsou relativně nízké. Velká část ze zisku tak může jít dál, pomáhá dalším lidem bez domova.
„Chtěli bychom mít přes týden v Praze stálé tržní místo, aby VeloBloud mohl stát někde legálně, o víkendu by cestoval po republice. Je to ale složité. Tržní místo nám musí udělit živnostenský odbor na magistrátu, který tak činí jednou ročně,“ postěžuje si Zsófia na svazující byrokracii.
První zaměstnankyní VeloBloudu se před rokem stala Darja.
Vypočítává namátkou, že s přáteli museli před spuštěním projektu oběhnout hned několik pražských městských úřadů, jednat s komunálními politiky a magistrátem, založit si živnost, vyřešit hygienická omezení pro mobilní provozovny, proniknout do základů účetnictví…
Unavující procedura ji zatím neodradila. U srdce všechny hřeje především skutečnost, že loňské tržby umožnily Darje přežít právě končící zimu, aniž by musela řešit, kde složí hlavu.
Pětapadesát káv denně
Systém hodinového odměňování za kavárenským vozíkem by se ovšem měl brzy změnit. „Plat prodejců se bude skládat ze dvou částí. První dostanou na ruku a budou s ní moci libovolně nakládat. Druhou polovinu jimi vygenerovaného zisku bude představovat určité spoření. To zůstane u organizace – přispěje k zajištění práce pro další dvě osoby v nouzi, tedy poslouží ke koupi nového kola a vybavení, pokryje školení a podobně. Později se spoření může zrušit úplně a dostane se k zaměstnanci formou bonusu nebo se využije pro spoření na jeho bydlení,“ vysvětluje Zsófia Folková.
Dodává, že VeloBloud zatím parkuje v garáži. S příchodem hezkých dnů se vydá opět do ulic. Při přípravě kávy by se u něj měli v týdnu postupně střídat tři lidé bez domova plus jeden kvalifikovaný barman.
K tomu, aby se organizaci vrátila alespoň vstupní investice, je třeba v následujících měsících prodat nejméně 55 káv denně. Na to, aby nápoje bylo možné připravit po technické stránce, dohlíží mužská část šestičlenného týmu dobrovolníků.
Při sestavování vozidla mysleli na nejmenší detaily. Například používaný kávovar funguje, kvůli lepšímu pohybu cyklostánku, na plynovou bombu, nikoli na elektřinu. Její zdroj ale ve vozíku nechybí, neboť ji potřebuje ke svému chodu špičkový kávomlýnek. Není proto divu, že jeden kus VeloBloudu stál, i přes řadu slev, zhruba půl miliónu korun. Jeho obsluha jej dokáže šlapáním do pedálů lehce převézt, zvládne se přemístit asi o čtyři kilometry.
Dáte si dobré espreso? Netradiční kafírna putuje po republice. Nejčastěji ji potkáte v Praze.
„Pak to už hodně bolí,“ směje se Zsófia. Zdůrazňuje, že s přáteli nekonají „čistou“ charitu. Chtějí, aby se lidé bez domova dostali z marasmu i svým přičiněním, prací. Neoficiální mluvčí týmu na závěr shrnuje, že mají i záložní plán, kdyby jim Praha pro letošek nevyšla vstříc se stálým místem.
„Vytipovali jsme si ještě Kutnou Horu, kde na nás byli hodně milí. Musíme ale doladit, kde se případně ubytovat…“
S projektem by rádi zamířili i do ciziny, konkrétně do Maďarska. Ze zakládající šestice VeloBloudu je maďarština rodným jazykem hned čtyř z nich, zbylí dva jsou Češi.
„Jsem slovenská Maďarka. Studovala jsem gymnázium v Budapešti. Vysokou dokončuju v Praze, proto pomáhám právě v Praze. Dobro přece nemá hranice,“ usměje se Zsófia Folková.