Článek
Víc než já se nad tím nakonec pozastavoval můj syn, který se Jiříkovy maminky bez okolků zeptal: „A proč nemá Jiřík ve školce kartáček?“ Žena jenom sklopila oči a dělala, že neslyší. Čistil si zuby aspoň doma? Počet plomb tomu nenapovídá.
Dítě, které je na prohlídky u zubaře zvyklé od malička, při ošetření lépe spolupracuje.
Podle posledního průzkumu stomatologů však chlapcovi rodiče nepatří mezi výjimky, ale mezi celou jednu třetinu, která se o chrup svých dětí nestará. Výsledkem jsou kazy v pusách předškoláků.
Před vrtáním ho omámili
„Pokud děti nejsou zručné, ať jim rodiče čistí zuby klidně do desíti let,“ říká dentální hygienistka Martina Kulhánová, která se svými kolegyněmi šíří osvětu také ve školkách. Na vyprávění o zdravém a nemocném zubu se snaží dětem ukázat, jak by péče o chrup měla vypadat. „Řada dětí je zvyklá používat kartáček i pastu pro dospělé, protože jim dělá dobře vypadat starší. Musíme jim ale vysvětlit, že na malé zuby patří malý kartáček.“
Některým dětem se zkazí zuby už během prvních let života, když jim rodiče namáčejí dudlík do medu, přislazují kojenecké kaše a do lahve dávají ovocné šťávy plné cukru. Jde o takzvané medové zuby, které vypadají jako karamelové skořápky.
Chybná je představa mnoha rodičů, že mléčný zub stejně jednou vypadne, takže nevadí, když o něj člověk přijde předčasně. „Mléčné zuby jsou důležité, protože tvoří prostor pro stálý chrup,“ upozorňuje Martina Kulhánová.
Když chce dentální hygienistka Martina Kulhánová pacienty motivovat, dá jim někdy čichnout ke kartáčku, kterým jim předtím vyčistila zuby.
Péče o zuby je pro lidi citlivé téma a nikdo o něm nechce mluvit otevřeně. Stydí se i ti, kteří dělají maximum, a přece jim to nevychází. Otec pětiletého Jakuba má čisté svědomí a dodnes nechápe, jak se mohly synovi zkazit dva zuby.
„Starali jsme se už od prvního zoubku a omezovali sladké nápoje. Když se na kazy přišlo, museli jsme postupovat rychle, jenže syn křičel, plakal a bojoval, takže nebylo možné ho ošetřit,“ vzpomíná Jakubův otec na drama kolem vrtání.
Rodiče museli vyhledat speciální ordinaci, kde syna nechali vypít tlumicí látku. Už neměl sílu klást odpor a po zákroku cestou domů usnul. Podobným komplikacím můžou zabránit časté návštěvy u zubaře v době, kdy má dítě zuby zdravé. „Někdy v půl roce by si dítě mělo poprvé sednout do zubařského křesla a nechat lékaře, aby mu pomocí zrcátka prohlédl pusu. Pokud je první zážitek u zubaře bolest, tak si to dítě pamatuje do konce života,“ tvrdí Martina Kulhánová.
Nestaráte se, tak plaťte
Velkou debatu mezi pacienty vzbuzují návrhy, se kterými čas od času vystoupí Česká stomatologická komora. Její představitelé tvrdí, že lidé si za zkažené zuby můžou sami, a nejobyčejnější plomby by si proto měli platit ze svého. Naposled se zubaři ozvali před čtvrtkem a vypadá to, že politici je tentokrát vyslyší. Oproti minulým návrhům by se však placení týkalo pouze pacientů, kteří nechodí na preventivní prohlídky. Těch jsou v České republice v současné době přibližně dvě třetiny.
„Odborníky z celého světa je prokázáno, že správnou hygienou a stravovacími návyky dokáže pacient ovlivnit kazivost zubů až z devadesáti procent. Mýty o tom, že každé dítě znamená pro těhotnou ženu ztrátu jednoho zubu a že někteří pacienti mají kazy kvůli dědičnosti, se nepotvrzují. Pouze deset procent populace může mít se zuby problémy kvůli jiným závažným chorobám, jako je slabší sklovina, nedostatek slin (např. po ozařování) a v dřívějších dobách i užívání tetracyklinových antibiotik a nedostatku vitamínu D,“ argumentuje prezident České stomatologické komory Pavel Chrz.
„Ze zdravotního pojištění by se opravdu mělo hradit jenom to, co je zdravotním rizikem a pacientem přitom velmi málo ovlivnitelné. V případě plomb to navíc nejsou enormní částky a země, kde většinu zubní péče hradí pacient, například Švýcarsko, mají nejlepší výsledky na světě. Pro pacienta je to dostatečná motivace, aby se o zuby staral, protože následná léčba zubu nebo jeho ztráta se velmi prodraží,“ dodává Chrz.
Prezident České stomatologické komory Pavel Chrz je přesvědčen, že za zubní kazy si až z devadesáti procent můžeme sami.
Že výdaje za ošetření můžou vést pacienty k větší zodpovědnosti, potvrzuje i Martina Kulhánová, která má v péči dva pětaosmdesátileté manžele. Ve svém věku sice mají už několik zubních náhrad, ale většina jejich chrupu je původní a k tomu v perfektním stavu. „Nejspíš je to tím, že dlouho žili v USA a věděli, že když se o zuby nebudou starat, tak si léčbu budou muset zaplatit,“ říká dentální hygienistka s tím, že s případnými platbami u nás také souhlasí. „U někoho, kdo nebyl patnáct let u zubaře a má plnou pusu kazů, to je bez diskuse.“
Nemělo by se ale podobně přistupovat třeba i ke kuřákům, kteří si přivádějí mnohem vážnější nemoci, než jsou zkažené zuby? „Nic proti tomu, pokud někdo prokáže, že rakovina plic vzniká z devadesáti procent kouřením a ničím jiným,“ namítá prezident stomatologů Pavel Chrz.
Protézy v pětatřiceti
Šestadvacetiletý doktor medicíny se o zuby začal pravidelně starat až v pubertě, kdy už se mu v puse lesklo asi deset plomb. „V dětství mě k tomu rodiče nevedli a samotnému mi to došlo, až když jsem se začal víc zajímat o svůj zevnějšek. Nicméně kazy se menším tempem tvořily dál. Nejspíš mám slabší sklovinu, protože okraje předních zubů jsou průsvitné. Před rokem to dospělo k tomu, že mi odumřela půlka stoličky a vypadla,“ líčí své pokusy o lepší zubní hygienu mladý lékař. „Jsem si vědom jenom jedné věci, na které bych mohl zapracovat – přestat jíst sladké, anebo si po každém jídle čistit zuby.“
Práce dentální hygienistky spočívá mimo jiné v tom, že klientovi vysvětlí, jak si správně vyčistit zuby.
Zatímco někdo musí vynaložit obrovské úsilí, aby měl zdravé zuby, jiný desítky let nevezme kartáček do pusy a kazy nemá. „Slíbil jsem vnučce, že k jejím sedmým narozeninám zajdu po třiceti letech k zubaři,“ vypráví bývalý řidič z povolání, který byl celý život zvyklý na polní podmínky a hygienu nepřeháněl ani doma.
Z ordinace odešel se dvěma plombami a přesvědčením, že na čištění zubů nezáleží. Má patrně pevnou sklovinu a méně bakterií, které zubní kaz způsobují. Většina zanedbaných ale dopadá mnohem hůř.
„Přicházejí ke mně lidé, kteří mají nejenom zdevastovaný chrup, ale jsou zdevastovaní celí. Nejsou to žádní bezdomovci, jenom nedbají na svoje zdraví a v pětatřiceti čtyřiceti mají celkové protézy, což je z mého pohledu strašné. Někdy dokonce tvrdí, že si zuby čistí, ale já vidím, že mají dásně červené jako maliny, povlak, kam se podíváte a plno zubního kamene. Přitom někteří mají i vysokoškolské vzdělání,“ říká Pavel Chrz, který se v Poděbradech věnuje zubní chirurgii.
Nové zuby ze stavebního spoření
Martina Kulhánová je zase otřesena z mladých lidí s vysokým stupněm zánětlivého onemocnění dásní, tzv. parodontitidy, které se projevuje vikláním i jinak zdravých zubů a velkým krvácením. „Jeden pacient se dokonce probudil s krví na polštáři a jiný byl schopný si zub sám bezbolestně vytáhnout,“ popisuje dentální hygienistka nejkřiklavější případy zanedbané péče.
„Spousta mladých přitom nad tím nejdřív mávne rukou: No a co, tak budu mít klapačky. Pak ale zjišťují, že kvůli protéze, která je přes celé patro, už nikdy pořádně neucítí chuť jídla, nehledě na to, že se musejí znovu učit mluvit. Bez zubů to zkrátka není plnohodnotný život.“
Nejlépe se pracuje s rovně střiženým kartáčkem a malou hlavou.
Na druhou stranu ale přibývá pacientů, kteří jsou ochotni zaplatit si velmi kvalitní ošetření, včetně implantátů, třeba ze stavebního spoření nebo z rodinné sbírky. Kompletní chrup přijde nejméně na čtvrt miliónu korun, ale jak říká Pavel Chrz, stojí to za to. „Hlavně ve velkých městech přibývá lidí, kteří chtějí dobře vypadat a komfortně kousat, ale na venkově je mnohdy situace jiná.“
Bílá plomba vs. amalgám
Amalgámové plomby, které se vyrábějí ze slitiny rtuti, stříbra, mědi a cínu, zatím u nás v plné výši hradí zdravotní pojišťovny.
Zejména pro svůj přirozený vzhled jsou čím dál žádanější bílé, tzv. kompozitní (světlem tvrzené) výplně, za které však pacient musí vytáhnout z kapsy 400 až 1500 korun. Většinou jsou vyrobeny z umělé pryskyřice, někdy se používá i tzv. skloionomerní cement.
Na rozdíl od amalgámových plomb, které vydrží až čtvrt století, jsou bílé výplně méně odolné vůči kousacímu tlaku.
Několik rad
Ideální je čistit si zuby nejméně dvakrát denně a používat i mezizubní kartáček.
Bez ohledu na značku, kartáček by měl být měkčí a rovně střižený s malou hlavou a pasta s vysokým obsahem fluoridů.
Lidé by měli omezit přísun sladkostí včetně limonád.
Je dobré postarat se o to, aby se dětem, které se narodí se sterilní dutinou ústní, dostaly bakterie z úst dospělých do pusy co nejpozději.
Lidé při olíznutí dudlíku nebo lžíce předávají dítěti bakterii streptococcus mutans, která se nejvíc podílí na vzniku zubního kazu. V ústech ji má každý z nás v různém množství.
Když Martina Kulhánová neví, jak pacientovi taktně naznačit, že mu páchne z úst, dá mu čichnout k mezizubnímu kartáčku, kterým mu právě – s rouškou na svém obličeji – vyčistila zuby. Možná to je ten správný způsob, jak kromě plateb za plomby motivovat lidi, aby se o své zuby lépe starali. Že máme v porovnání se západní Evropou co dohánět, o tom je přesvědčený i Pavel Chrz. „Ve Švýcarsku má pacient v sedmdesáti minimum zubních náhrad, zatímco u nás se totéž dá říct o lidech, kteří jsou o dvacet let mladší.
