Vědí totiž, že jít s nimi do obchodu dá všem pořádně zabrat. Děti se obvykle začnou rychle nudit, snaží se všemožně strhnout pozornost na sebe a chtějí, aby jim rodiče něco koupili. Zlobí tak, že se rodiče ani nedokážou na nákup soustředit.

Objevují nový svět

Když nemáme komu svěřit dítě, abychom si v klidu nakoupili, pak alespoň ty menší pokud možno nebereme na velké nákupy do supermarketů. Při každodenním nákupu si rozšíří obzory, poučí se o tom, kde a jak si pořizujeme potraviny. Můžeme jim vysvětlit, odkud se do prodejny dostanou, poznají cenu peněz a pozorují nejen zboží, ale i prodavače při práci. Zejména předškolní děti rády sledují pultový prodej, kde vidí, jak se zboží váží a balí.

Občas je však nezbytné vzít malé dítě i na velký nákup. Je ale třeba počítat s tím, že se po čase začne nudit, zvláště když to trvá dlouho a musíme čekat u pokladny. Během této doby bychom jej měli vhodným způsobem zabavit. Povídáme si s ním třeba o tom, co se dá z nakoupených potravin uvařit, co připravíme k večeři. Pokud si ho totiž nebudeme všímat, začne na sebe upozorňovat či předvádět své nejhorší stránky.

Pasujme ho na pomocníka

Je lepší dítě do nakupování aktivně zapojit. Předem mu dáme konkrétní úkol, tím získá dojem, že se s ním počítá a že je naším pomocníkem. Můžeme ho například pověřit, aby nám připomenulo obstarání konkrétní věci. Bude si to pamatovat a včas na ni upozorní.

Můžeme také trénovat jeho postřeh. Nechme ho třeba vyhledávat určitý druh výrobku podle barevné etikety, najít konkrétní zboží podle obalu nebo třeba upozornit na všechny žluté předměty. Předškolák už může trénovat počítání. Když ho zaujmeme, nebude se nudit. Nedělejme si však velké iluze, vyžadováním pamlsku či hračky nás může kdykoli zaskočit.

Uplácení se nevyplácí

Vyhovět každému rozmaru dítěte se však nevyplácí. Když mu vyhovíme jen proto, abychom měli během nákupu klid, stane se pro něj vyžadování sladkostí či hraček stereotypem a bude si s nimi nejspíš spojovat každý nákup. Rychle totiž vycítí, že není příjemné odpírat dítěti něco na veřejnosti, proto bude své požadavky stupňovat a prosazovat je pláčem a křikem. Pokaždé mu nelze vyhovět. Je lepší, když případnou odměnu dostane doma v klidu a v pohodě.

Ustoupit dítěti, které se vzteká, a kvůli pohodlí mu raději něco koupit se rozhodně nemá. Za zlobení si přece nic nezaslouží.

Zkušenost, která se hodí

Obchodní centra jsou většinou vybaveny dětskými koutky, kde si děti hrají pod dozorem dospělého, aby si rodiče mohli v klidu bez nich nakoupit. Obecně ale platí, že svěřit malé dítě cizím lidem do neznámého prostředí je pro něj velkou zátěží a nepříjemným zážitkem, zvláště pokud je citlivější. Je mnohem užitečnější, když půjde s rodiči na nákup. Snažme se, aby to pro všechny bylo příjemné a pokud možno i zábavné. Společné nakupování může přispět k posilování sebevědomí dítěte, k pocitu sounáležitosti s rodinou, ke vzniku sociálních dovedností, trénování postřehu, zdravé dravosti a asertivity. Je také jednou z přirozených možností, kdy se učí sdílet povinnosti s dospělými.

Jak přežít společný nákup
* Snažme se dítě neodbývat a mluvit s ním.
* Předcházejme nudě, aktivujme ho drobnými úkoly (např. vyhledáváním konkrétního zboží). Nudící se děti víc zlobí.
* Učme ho nakupovat. Je třeba vysvětlit mu celý proces, který vede k získání nákupu, a cenu peněz.
* Neustupujme křiku, pláči jako prostředku k získání hračky či pamlsku. Dítě by si nemělo spojovat nakupování s uplácením.
* Jestliže si chce na nákup vzít oblíbenou hračku, vyhovme mu. Bude s ní sdílet své dojmy a možná jejím prostřednictvím zjistíme jeho skrytá přání.
* Sledováním prodávání a nakupování objevuje dítě nové možnosti a učí se při tom i potřebné sociální dovednosti.