Eva se narodila 7. května 1919 jako poslední z pěti nemanželských dětí chudé švadleny a bohatého statkáře Juana Duarteho. Její otec nebyl žádný svatoušek. Evinu matku sice pravidelně navštěvoval a byl údajně otcem všech jejích dětí, zároveň ale ve stejné době kotvil v právoplatném manželském svazku s jinou, společensky přiměřenější ženou.

Když v roce 1926 zemřel při autonehodě, účastnily se pohřbu obě paralelní rodiny. Ta, z níž pocházela malá Evita (jak se Evě zdrobněle říkalo), šla ovšem v pohřebním průvodu zcela vzadu, až za ostatními příbuznými. Okamžik bolesti a ponížení se v té době sedmileté Evě stal životním motorem pohánějícím ji na cílevědomé cestě za štěstím.

V patnácti letech odjela z nudného venkova do Buenos Aires s jasným a odvážným cílem – stát se herečkou. Pobývala v laciných penzionech a zpočátku bezúspěšně obcházela divadelní společnosti. Později dostávala role nejnižší kategorie, čemuž také odpovídalo bídné platové ohodnocení.

Říkalo se, že kvůli získání práce neváhala využít vlivných mužů a předností svého těla. V dobách její největší slávy dokonce kolovaly fámy, že se ve svých hereckých začátcích přiživovala prostitucí.

Láska na první pohled

Zlom nastal v devatenácti letech, kdy se jí podařilo proniknout mezi rozhlasové herce, díky čemuž se její finanční situace postupně zlepšovala. V roce 1941 přišla první větší role ve filmu. Eva si konečně mohla pronajmout byt v dobré čtvrti. A hlavně – začít se seznamovat s významnými osobnostmi nejen ze sféry kulturní, ale i politické.

Na charitativní akci ji jeden známý představil muži, jenž její život od základu změnil – ambicióznímu generálu Perónovi. Z akce už podle některých tvrzení odcházeli společně, okouzleni jeden druhým. Krátce po seznámení pózovali pro fotografy a o rok později se vzali.

Otázka je, kdo komu v kariéře více pomohl. Juan Domingo Perón oznámil svou kandidaturu na prezidenta v listopadu 1945. Jeho manželka, mladá, charismatická herečka, navíc díky rozhlasové a filmové zkušenosti schopná a ochotná promlouvat k davům, se stala přirozenou součástí jeho předvolební kampaně.

Po prvních promluvách k dělníkům v továrnách následovaly Eviny emotivní projevy na tribunách.

Boty pro chudé zdarma

Perón ve volbách zvítězil a Evě se tím otevřely dveře k vlastní, mimořádně uspokojující práci. Po schůzkách s vysokými představiteli odborů se rozhodla začít s charitou. A také s budováním image miláčka chudého argentinského lidu.

Ráda oblékala drahé róby a zdobila se šperky.

Ráda oblékala drahé róby a zdobila se šperky.

FOTO: Profimedia.cz

Krátce poté, co se ujala role první dámy, nechala například vyrobit 900 tisíc párů bot a poté je rozeslala do nejchudších oblastí Argentiny. V té samé době vyšel v americkém magazínu Newsweek článek o Evitě jako o nejvýznamnější ženě Latinské Ameriky.

Nemajetní obyvatelé Argentiny, jimž přezdívala descamisados (otrhanci), jí začali psát dopisy, v nichž popisovali svou tíživou situaci. Eva se jejich prosbám snažila vyhovět v maximální možné míře.

Její pracovní doba začínala brzy ráno a končila v pozdních nočních hodinách – tak o ní aspoň referovala média v čele s provládním listem La Democracia, který vlastnila.

Na dopisy chudých odpovídala do pozdních nočních hodin. Prosbám se snažila vyhovět.

Na dopisy chudých odpovídala do pozdních nočních hodin. Prosbám se snažila vyhovět.

FOTO: Profimedia.cz

O dva roky později spustila činnost své vlastní nadace, jejímž prostřednictvím zakládala nemocnice, vzdělávala zdravotní sestry a poskytovala péči sirotkům.

Nákladné, extravagantní róby a šperky, které byly původně nedílnou součástí Eviny prezentace, se k práci v nadaci příliš nehodily, a tak je postupně odkládala. Její oděv začal připomínat spíše strohou, černou uniformu.

Můžeme jen hádat, do jaké míry byla charitativní činnost otázkou dobrého srdce a do jaké míry promyšlenou kampaní podporující profašistický režim vyššími vrstvami nenáviděného prezidenta Peróna, pověstného problematickým ukrýváním nacistů v Argentině.

Poprvé v letadle

Legendární se stala Evina cesta po Evropě naplánovaná na léto 1947. Její itinerář zahrnoval Španělsko, Itálii, Francii, Portugalsko a Švýcarsko. Eva do té doby, až na jednu výjimku, nenavštívila cizí zemi a ještě nikdy neletěla letadlem.

Součástí delegace byli nejen členové prezidentské kanceláře a novináři, ale i kadeřník a stylista. Vypraveno bylo i druhé, menší letadlo přepravující okázalou garderobu.

Ráda oblékala drahé róby a zdobila se šperky. Na sklonku života je ale vyměnila za jednoduché černé šaty.

Ráda oblékala drahé róby a zdobila se šperky. Na sklonku života je ale vyměnila za jednoduché černé šaty.

FOTO: Profimedia.cz

První zastávkou se stalo spřátelené fašistické Španělsko generála Francisca Franca. V Madridu na Evitu údajně čekaly tři miliony jásajících lidí.

Pozitivně naladěný dav dokázala odměnit – lidem obklopujícím její vůz okázale rozhazovala bankovky. V ostatních zemích se jí už tak pozitivního ohlasu nedostalo. V Itálii zaznívala mezi komunisty demonstrujícími přímo pod jejími okny protifašistická hesla.

Z Evropy se Eva vrátila zesláblá prvními příznaky propukající nemoci. Přesto ještě stihla prosadit volební právo pro ženy a založit ženskou odnož perónistické politické strany, jejíž vůdkyní se stala. Její členky záhy pronikly i do parlamentu a senátu.

Modlitby za uzdravení

Zatímco Evitina popularita stoupala a jednu chvíli se zdálo, že by se mohla stát viceprezidentkou, její zdraví chřadlo. V roce 1950 při jednom ze svých projevů dokonce omdlela.

Kvůli neustávajícím bolestem nemohla několik týdnů opustit lůžko, zatímco lékaři prováděli různá vyšetření. V pondělí 24. září 1950 sdělili Perónovi diagnózu první dámy – rakovinu dělohy v pokročilém stadiu.

Několik dní nato se v Buenos Aires zorganizovaly pochody za uzdravení Evity a do prezidentské rezidence bylo doručeno obrovské množství květin. Před nemocnicí údajně stálo dvacet tisíc lidí, přičemž někteří tam v modlitbách prodlévali po celou dobu její hospitalizace.

Zemřela v pouhých třiatřiceti letech. Její pohřeb byl velkolepý.

Zemřela v pouhých třiatřiceti letech. Její pohřeb byl velkolepý.

FOTO: Profimedia.cz

Ačkoli byla Eva v nemocnici, kterou její nadace postavila, operovat ji přijel věhlasný chirurg z newyorské kliniky Georg Pack. Bylo již ale příliš pozdě – rakovina metastázovala do okolních orgánů a nepomohla ani v té době přelomová technika ozařování nádorových buněk.

Dne 18. července upadla Eva Perónová do kómatu a 26. července roku 1952 zemřela. Bylo jí pouhých 33 let. Krátce předtím ještě stihla napsat závěť v duchu svých životních zásad a hodnot – všechny její šperky měly být rozdány mezi chudé.

Může se vám hodit na Zboží.cz:
Evita - Juan Braun