Hlavní obsah

Herec Denny Ratajský: Kroj nevnímám jako přežitek, cítím se v něm dobře

Právo, Lucie Jandová

Jako kluk býval Denny Ratajský živé dítě. Rodiče hledali, kde by mohl vybít svou energii, až zkusil step. Byl v něm dobrý. Pak ho přitáhlo herectví, ale tanci a pohybu se věnuje i nadále v muzikálech. A jednou za tři roky obléká kroj svého rodného Slovácka a účastní se v něm tradiční jízdy králů.

Foto: Jan Handrejch, Právo

"Ctím tradice, připadá mi to správné,“ tvrdí osmatřicetiletý herec.

Článek

Čekala bych, že v rodišti - Uherském Hradišti budete jako kluk tančit lidové tance. A vy jste se vrhl na step. Jak to?

Sice jsem vyrůstal v Brně, ale jsem slovácký patriot a k svému rodnému kraji mám stále silné vazby. Celá moje rodina si pořídila kroje, včetně ženy a dětí. Pravidelně jednou za tři roky chodíme v krojovaném průvodu při jízdě králů u nás v Hluku.

Jako dítě jsem byl živější, a tak mě rodiče přihlásili na různé sporty, aby usměrnili moji energii, jak se teď říká neboli abych se vyřádil, jak se říkalo tehdy. Chodil jsem i na fotbal a docela mi to šlo. Jenže je to týmová hra a já chtěl hrát sám za sebe. Tak jsem zkusil tanec.

Ten se ale tančí s partnerkou, ne?

Prošel jsem různé druhy, od společenských tanců až po balet. Zjistil jsem, že individuální činnost mi vyhovuje nejlíp. Pak jsem se dal na step a u toho už zůstal. Bylo mi asi devět a fakt jsem dřel, čtyřikrát týdně dvě hodiny. Byl jsem v něm docela dobrý.

Foto: archív Hudebního divadla Karlín

Jako Joey v muzikálu Sestra v akci.

Proč jste toho nechal?

Ještě nedávno jsem učil step na konzervatoři, ale vzhledem k množství práce nemám čas se mu věnovat naplno.

Zvládl byste ještě výkon v botách s plíšky?

To jistě ano.

Spousta lidí by se dnes v kroji spíš styděla, vy si ho ale pravidelně oblékáte, proč?

Protože to vnímám jako úžasnou tradici. Jsem k ní veden z rodiny a připadá mi normální ji ctít. V podobném duchu se snažím vést i své děti, i když z Prahy je to těžší. Kroj nevnímám jako přežitek, cítím se v něm dobře a jednou za tři roky ho na sebe při jízdě králů rád obléknu.

Foto: Viktor Kronbauer

Rivala Mozarta (Ondřej Brousek), skladatele Salieriho, ztvárnil ve hře Amadeus Divadla na Vinohradech.

Pořídit si kroj není levná záležitost, že?

To není. Vyjde na desetitisíce. Navíc jeho údržba, o kterou se stará moje mamka, je velmi náročná. Svým rodičům vděčím za mnohé! V dnešní době to už nemá ani kdo šít, takovou záležitost musíte objednat i rok dopředu.

Vaše žena je taky z Hluku?

Ne, ze Zlína. Trochu jsem ji do toho dění u nás navezl. Nebránila se.

A teď mi prozraďte, jak to, že se jako Moravák jmenujete Denny.

To taky souvisí se stepováním. Otec mi dělal manažera a pochopil, že v zahraničí, kam jsem často jezdil na soutěže, by bylo lepší, abych měl mezinárodní jméno. Původní, Zdeněk, se moc dobře nevyslovovalo. Takže mé jméno teď zní Zdeněk Denny Ratajský, což mám i úředně zaneseno v občance.

Foto: Viktor Kronbauer

V roli Knoflíkáře v inscenaci Peer Gynt Divadla na Vinohradech. V pozadí Ondřej Brousek.

Vaše příjmení má také svůj význam.

Ve staročeštině rataj znamená oráč, rolník. Je fakt, že jako malý kluk jsem o prázdninách chodil často na pole sbírat okurky nebo brambory.

Vystudoval jste herectví na JAMU. Kam jste zamířil po studiích?

Na rok a půl do divadla v Ostravě. Pak jsem odešel do Prahy, do Divadla Na Fidlovačce, no a teď působím na Vinohradech. Pořád jsem úzce spjat i s Městským divadlem v Brně, kde jsem v průběhu let často dělal i choreografii a hostoval. Mám k němu vřelý vztah, protože jsem tam při studiích poprvé přičichl k divadlu.

Hádám, že vaše choreografické projekty souvisejí taky se stepem.

Především se stepem. Choreografii jsem nevystudoval, ale vědělo se, že se věnuju tanci, a tak mi začaly chodit nabídky, které s tím souvisely.

Foto: Jana Pertáková

V Čarodějkách ze Salemu hraje kněze (druhý zleva), spolu s ním vystupují Igor Bareš, Jana Kotrbatá a Jaroslav Satoranský.

Říkáte, že máte vztah k Brnu, ale žijete v Praze. Mnoho lidí z Moravy na Pražáky nadává. Vy ne?

K Praze rozhodně nepřátelský vztah nemám, ale je pravda, že na Moravu vyloženě utíkám. Vážím si toho, že můžu pracovat v Praze, každému se to nepoštěstí, a já si vždy přál tu být. Kořeny mám ale tam. Su chlapec z Moravy a určitě se tam jednou vrátím.

Zmínil jste vaše angažmá na Fidlovačce. Tam měla velký úspěch komedie Eva tropí hlouposti, kde jste s Marií Doležalovou vystupoval v hlavní roli. Jak se vám hrálo v téhle kultovní komedii?

Mám ji moc rád. Krátce před její premiérou jsme nazkoušeli také Hostinec u kamenného stolu, což je z podobného období. Mám jej ve velké oblibě. Dobře se v něm cítím a mám pocit, že mi i sluší. Je to pěkná doba, bezelstná a čistá. Nijak zvlášť jsem ale filmová zpracování těchto knih nestudoval, a to záměrně. Nechtěl jsem, aby mě třeba pan Nový ovlivnil. Představení Eva tropí hlouposti má za sebou snad dvě stě repríz a pořád se hraje.

Foto: archív Divadla Na Fidlovačce

Jako Michal vystupuje spolu s Marií Doležalovou v úspěšném představení v Divadle Na Fidlovačce Eva tropí hlouposti.

Dostal jste podobně výraznou roli na Vinohradech, kde působíte teď?

Tam jsem hrál třeba Salieriho, ale je to smutné, neboť hra Amadeus měla nedávno derniéru. Film jsem viděl stokrát, nešlo ho nevidět. Ale k Salierimu jsem přistoupil po svém.

Musím poznamenat, že tu roli jsem převzal po vynikajícím Jirkovi Dvořákovi, takže to nebylo lehké, zvlášť když jako záskok jsem měl jen minimum času na zkoušení. Obdivuju herce, kteří chodí roli nastudovat například do psychiatrické léčebny, aby poznali lidi a prostředí. Já to tak nemám. Roli si tvaruju v sobě. Z aktuálního repertoáru bych zmínil krásnou roli Johna Halea v Čarodějkách ze Salemu.

Je pro vás důležitý kostým?

Samozřejmě, dost si na něm zakládám. Ne že bych byl seladon či narcis, ale rád se oblékám podle různých příležitostí. Hodí mě to do jiného pocitu.

Vystupujete od mala před lidmi, trpíte trémou?

Zrovna nedávno jsme si o tom povídali s dcerou. Stěžovala si, že je nervózní z plaveckých závodů. Prozradil jsem jí, že já jsem nervózní pořád, před každým vystoupením, i v třiceti osmi letech. Je to ale zdravá nervozita a souvisí se zodpovědností. Při menší roli je slabší, ale stejně mě ten stres někdy štve.

Jste k vidění i v muzikálech v Karlíně nebo na Broadwayi. Tančíte rád?

Rozhodně ano. Na jevišti obzvlášť a jsem moc rád za tyto příležitosti. Pokud mám volno, vypnu. Úplně. Nejvíc si odpočinu u televize, kdy všechno vypustím a jen tak ležím.

Foto: archív TV Nova

Jedna z prvních scén, kterou jako požárník točil v seriálu Ulice, byla záchrana malého chlapce ze stromu.

V seriálu Ulice hrajete hasiče. Splnil jste si klukovský sen?

Jasně, každý malý kluk si přeje být hasičem nebo popelářem, ne? Pro mě to bylo splnění snu i výborná zkušenost. Ale vůbec hasičům nezávidím! Jsem rád, že si na ně jenom hraju.

Musel jste točit i nějaké nebezpečné scény?

Hned zpočátku jsem zachraňoval ze stromu kluka. S mým strachem z výšek! Ale nedalo se nic dělat. Jako kominík v muzikálu Mary Poppins chodím na jevišti Městského divadla Brno několik metrů nad zemí a hlavou dolů. Snažím se s tím ale pracovat, a dokonce jsem přede dvěma lety skočil padákem, abych ho překonal.

Pomohlo to?

Ne!

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám