Bojují se spoustou nejrůznějších potíží. Neumějí si zorganizovat svůj čas, na schůzky přicházejí pozdě, jsou netrpěliví, impulzívní a dělají ukvapená rozhodnutí, která mají negativní dopad na jejich život. Neustále je trápí jakýsi vnitřní neklid, mívají zrychlený, ne vždy uspořádaný způsob myšlení a před realitou často utíkají do snění nebo nevnímají, co jim říkají druzí. Také neustále něco zapomínají a ztrácejí, zkrátka mívají spoustu potíží při studiu, v práci i v soukromí.

Ale nemuseli by je mít, rozhodně ne v takové míře, kdyby se o ADHD zajímali. A pokud u sebe zpozorují příznaky této poruchy, tak by si rozhodně měli nechat určit diagnózu a měli by se léčit. Ta léčba nespočívá jen v pilulkách, ale v komplexním přístupu. Tedy psychoterapii, medikaci a úpravě životního stylu i prostředí.

Dědičnost může za 70 procent případů

Podle statistik Světové zdravotnické organizace (WHO) je v populacích různých zemí světa dvě až pět procent dospělých s ADHD. Spousta lidí je považuje za lajdáky, nevýkonné, nespolehlivé a nezralé lidi, od kterých můžete čekat jenom potíže. Nevědí, že postižení za své hendikepy většinou nemůžou.

Dřív se ADHD brala jako vývojová vada mozku, ze které většina dětí vyroste. Dnes je jasné, že jde o poruchu danou ze sedmdesáti procent dědičně. A spousta lidí z ní nevyroste. Potřebují odbornou pomoc.

Co všechno narušuje?

  • vztahy, v práci i v soukromí, hůř si například hledají přátele; 
  • výkony, pokud jde o studium, dosažené vzdělání, kvalifikaci, uplatnění v práci nebo kariérní postup;
  • pojetí sebe sama, jsou citově a psychicky méně vyrovnanými osobnostmi, mívají i nižší sebevědomí, kvůli častým chybám nebo opakovaným neúspěchům si méně věří a obávají se, že zas něco pokazí, proto častěji trpí poruchami nálad a dalšími psychickými potížemi

Mají mnohem větší sklon k závislostem

Postiženým přitom nekomplikuje život jen impulzivita, ale i horší sebeovládání. Třeba popudlivost a výbuchy vzteku u nich nejsou ničím výjimečným. To nevede jenom k problémům ve vztahu k jiným lidem, ale třeba také na silnicích. Často tam reagují netrpělivě, jezdí rychle a riskantně, ale jsou i nepozorní.

Bývají také náchylnější k nadměrnému pití alkoholu nebo užívání dalších návykových látek, k hazardním hrám a vůbec patologickému hráčství. Je ovšem mezi nimi i vyšší procento lidí s poruchami příjmu potravy (přejídání, anorexie, bulimie apod.).

Zvýšená impulzivita je rovněž může víc svádět k sexuálně rizikovému chování, třeba k častější promiskuitě.

Lidi s ADHD trápí tyto potíže s různou intenzitou a v různých kombinacích.
Proto je pro ně důležitá přesná diagnóza a individuální přístup lékaře.

Co říkají vědecké studie

To, že lidé s ADHD mají v životě víc problémů, není jenom zkušenost doktorů, ke kterým chodí. I epidemiologické studie potvrzují, že pacienti s ADHD mají větší počet úrazů, jsou častými účastníky dopravních nehod, dosahují nižšího vzdělání, než by odpovídalo jejich schopnostem, snáz přijdou o zaměstnání a častěji se například i rozvádějí. Kvůli své tendenci méně dodržovat zákazy nebo vžitá pravidla mají vyšší sklon k asociálnímu chování.

Víc se u nich vyskytují rovněž psychiatrické problémy, jako je třeba deprese, úzkostné stavy, poruchy osobnosti a podobně. Odborníci uvádějí, že u nich dochází k tomuto jevu až v 75 % případů. Není vůbec výjimečné, že tyto potíže překryjí potíže s ADHD. Poruchu pak u nich nikdo nehledá, a tedy ani nediagnostikuje.

V čem selhávají a v čem můžou vynikat

Myslím, že ve výčtu problémů lidí s ADHD není nutné pokračovat. Už z uvedeného je jasné, proč má smysl, aby si postižený člověk nechal nemoc diagnostikovat a léčil se. Jeho problémy se totiž mohou podstatně zlepšit a s nimi i jeho životní situace.

Pokud na sobě nemocní zapracují, začnou daleko lépe využívat své schopnosti. Lékaři například vědí, že často selhávají při monotónní práci náročné na přesnost a systematičnost. Ale naopak mohou excelovat v kreativních a nesystematických činnostech. Třeba jako novináři, počítačoví odborníci, v akčních zaměstnáních, ale také v uměleckých profesích i ve sportu.

Kde hledat pomoc

U malých dětí není tak složité diagnostikovat ADHD, a to většinou v pedagogicko-psychologických poradnách. Je však potřeba, aby rodiče zašli s dítětem k psychiatrovi. Ten zjistí, jak rozsáhlá nebo modifikovaná u dítěte je a jaké z léčebných prostředků u něj má smysl nasadit a jaké ne.

Dospělý by měl také zajít k psychiatrovi, což bývá pro některé lidi problém, protože si nepřipadají jako blázni. A měl by za ním zajít cíleně s tím, že u sebe pozoruje příznaky ADHD. Ať už se jedná o poruchu pozornosti s hyperaktivitou, nebo jen o poruchu impulzivnosti, anebo potíže smíšené. Jejich příznaky najdete popsané v rámečcích.

Užitečná diagnóza už v dětství

ADHD se nejčastěji vyskytuje u dětí, u 40 až 60 % z nich přetrvá do dospělosti. Ale pozor, spousta dětí bývá nepozorných, neposedných nebo se chovají impulzívně. To neznamená, že mají ADHD. Při stanovení této diagnózy musí být jasné, že dítě trpí určitým počtem příznaků této poruchy, a to po dlouhou dobu, navíc v nejrůznějším prostředí. Proto je potřeba, aby diagnózu stanovil dětský psychiatr. Když člověk ví, že má poruchu už od dětství, může jí snáz čelit i v dospělosti.

Příznaky nepozornosti

Postižený člověk má často následující problémy:

  • Hůř soustřeďuje pozornost na práci nebo na hru, často těká z věci na věc.
  • Nedokáže věnovat bližší pozornost detailům, a protože se na ně obtížněji zaměřuje, často dělá chyby.
  • Má potíže s tím, aby dlouhodobě udržel pozornost při stereotypně se opakujících úkonech.
  • Často nedodržuje sdělené pokyny a nedovede dokončit úkol, který má udělat, nebo práci, do které se pustil.

  • Dělá mu těžkosti racionálně si zorganizovat svou práci.
  • Nezvládá dobře úkoly, které vyžadují delší duševní úsilí.
  • Ztrácí nejrůznější věci, včetně těch, které potřebuje pro svou práci.

  • Jeho pozornost od práce snadno odvádějí různé vnější podněty.
  • Během všedních činností zapomíná na různé kroky, které s nimi souvisejí, nebo na další věci, které ten den musí zvládnout.
  • Když na něj mluvíte přímo, máte pocit, že neposlouchá, protože se zasnil nebo soustředil na něco jiného.

Příznaky impulzivnosti

Pro lidi s ADHD je typické následující:

  • Hrají si s rukama nebo s nohama, případně se neposedně vrtí.
  • Nevydrží dlouho sedět na jednom místě, práci u psacího stolu pod různými záminkami přerušují.
  • Pocity neklidu nebo roztěkanosti často řeší nejrůznějšími tělesnými aktivitami.
  • Mívají potíže klidně nebo potichu se bavit nebo se tímto způsobem věnovat nejrůznějším koníčkům.
  • Mívají sklon být neustále v pohybu, jako kdyby fungovali na nějaký malý reaktivní motor.
  • Často nadměrně mluví.
  • Skáčou lidem do řeči nebo vyhrkávají odpověď ještě předtím, než jejich partner dokončí otázku.

  • Čekat dlouho na červenou, ve frontě nebo až přijdou na řadu, je pro ně problém.
  • Často vyrušují druhé nebo jim skáčou do řeči.