Glenn Closeová: Léta jsem se cítila jako outsider

O čem film je? Přelidnění planety a hladomor v roce 2073 donutí světové vlády zavést politiku jednoho dítěte. Sedm jednovaječných sester je tím uvrženo do ilegality a donuceno skrývat se před Úřadem pro přidělování dětí. V jeho čele stojí ředitelka Nicolette Caymanová, která v zemi zavedla přísný systém plánování porodnosti.

„Nicolette, kterou hraji, je ambiciózní politička s touhou po kontrole a moci. Úporně se drží svých ideálů a věří, že zákon o jednom dítěti je jediným možným způsobem, jak omezit růst světové populace a udržet lidskou rasu při životě," přibližuje roli Glenn Closeová.

„Přesto ji nepovažuji za padoucha. Vidím ji jako ženu, která si v mládí prožila děsivé trauma, když v období nedostatku jídla přišla o sourozence, protože rodina se rozhodla, že nechá přežít jen ji. Proto se neúprosně snaží zachránit planetu pro budoucí generace. Není tedy klasická záporačka. Když si vezmete Cruellu de Vil ze 101 dalmatinů, která opravdu ztělesňuje zlo, víte, že nikdo horší než ona neexistuje. Pozice Nicolette je však daleko složitější," vysvětluje herečka z prominentní rodiny z Greenwich ve státě Connecticut.

Closeová se do role vžila tak snadno potažmo i proto, že si sama z mládí přinesla velké trauma. V dětství žila mezi stoupenci kultu Morálního znovuvyzbrojení a v sedmi letech ji otec i s dalšími čtyřmi sourozenci odstěhoval do Švýcarska, kde mělo toto hnutí ústředí. Tam byla odstřižena od života, který znala předtím, když žili v Belgickém Kongu, kde otec pracoval jako chirurg a osobní lékař zairského prezidenta Mobuta.

„Pokud jste v autoritativní skupině, která vám diktuje, jak máte žít, jak odpovídat a jak se máte cítit, a to od sedmi do dvaadvaceti let, hluboce vás to zasáhne. Mě to například pronásledovalo ještě v době, kdy jsem v Hollywoodu sklízela první úspěchy. Měla jsem noční můry, že jsem někoho zradila, když dělám to, co chci," prozrazuje.

Po ukončení studia dramatického umění a antropologie na College of William and Mary ve Virginii se stala v New Yorku členkou Phoenix Theatre Company, díky kterému už v polovině 70. let debutovala na Broadwayi. Do Hollywoodu přišla později jako ostřílená divadelní herečka, ani tak to ale neměla jednoduché. První film totiž natočila až v pětatřiceti, což bylo pozdě na hlavní romantické role. Právě proto se Closeová vydala jiným směrem.

„Věděla jsem, že si už nikdy nezahraji Julii, tak jsem začala postavami, které diváci vnímají jako protivné nebo zlé či hříšné. Přesto jsem to riskla."

Alespoň pro představu některé z nich. Ať už to byla matka, která touží po dítěti, ale ne po muži, proto si za otce vybere umírajícího letce ve Světě podle Garpa (1982), obhájkyně a málem další oběť záludného vraha v dramatu o zločinu a vášni Zubaté ostří (1985), psychotická knižní editorka, která způsobí peklo a psychický teror ženatému právníkovi v Osudové přitažlivosti (1987), Ferula, nedoceněná sestra křehké Clary v Domě duchů (1993), vražedkyně psů v roli zvrhlé návrhářky ve 101 dalmatinech (1996), dominantní královna Eleonora v hereckém koncertě s Patrickem Stewartem v dramatu Lev v zimě (2003), mužská postava spolehlivého majordoma v Albertu Nobbsovi (2011) a řada dalších výrazných vedlejších rolí až po letošních 7 životů.

Za svou kariéru vyhrála třikrát Emmy, dvakrát Zlatý glóbus a k tomu byla na obě ceny ještě desetkrát nominovaná, třikrát získala Tony Award, šest nominací na Oscara a tři na Grammy. A co by obdivuhodné herečce udělalo radost po čtyřiceti aktivních letech v profesi?

„Léta jsem se cítila jako outsider, takže by to kvůli tomuto pocitu určitě byla oscarová soška. Je nejcennějším uznáním, které může herečka dostat, a protože se herectví věnuji tak dlouho, znamenalo by to pro mě opravdu strašně moc," říká na závěr sympatická Glenn Closeová.