Článek
Vedle popových hvězd, sportovců a herců tvoří youtubeři novou skupinu idolů pro mladé a jejich popularita stále roste.
Youtubeři po celém světě dokážou hodiny rozebírat všemožná témata od kosmetiky, počítačových her, psů, počasí, barvy ponožek, vaření knedlíků až třeba po politiku. A právě posledně z výše jmenovaných se odlišuje.
Pardubický rodák Karel Kovář alias Kovy (21) je pravděpodobně jediný český autor videí na YouTube, který se neštítí dospěláckých témat a snaží se posouvat svou tvorbu do chytře komponovaných gagů. Dokonce jako jediný tuzemský zástupce tohoto, řekněme tvůrčího proudu mohl před pár týdny tváří v tvář zpovídat předsedu Evropské komise Jeana-Claudea Junckera.
Karel Kovář alias Kovy je českou hvězdou YouTube.
Poslední dobou je Kovy na roztrhání. Domluvit si s ním rozhovor znamená čekat na potvrzený termín hodně dlouho. Kromě natáčení videí studuje na Univerzitě Karlově, jezdí po světě, propaguje nový dokumentární film Nejsledovanější a nejnověji chystá svou lehce biografickou knihu s titulem Ovšem.
Po několika měsících se setkáváme v jedné zastrčené pražské kavárně. Kovy působí přátelsky a distingovaně, i když se do jeho jemného projevu občas vloudí jeho alter ego s typicky youtuberovskými gesty tváře nebo máváním rukou pro vypíchnutí myšlenky.
Převlékání do kostýmů
Kromě úspěšných politických a veřejnoprávních videí (například o nekalých prodejcích) patří mezi nejpopulárnější scénky ty, v nichž se převléká do kostýmů.
„Mám rád rozmanitost rolí, různé pozice. Občas udělám parodii na písničku, tipy na cestování nebo volební speciál. A docela mě baví převlékat se za babičky,“ chce pokračovat, ale já se trochu vyděšeně ptám, proč zrovna staré ženy.
„Bydleli jsme s rodiči ve vícegeneračním domě, takže mě dlouho vychovávala babička s dědou. Asi to na mně zanechalo pozitivní následky. Úplně ji vidím, jak mi vždycky vyprávěla o slevách v Kauflandu,“ vysvětluje svou na první pohled obskurní zálibu.
Kovy je šprýmař, často a rád se převléká do kostýmů.
Z volnočasového koníčku se postupně vyklubala profese na plný úvazek: „V tuhle chvíli se tím uživím, i když si dokážu představit mnohem lépe placené joby. Jenže mě tohle stále baví. Nemám dramaturga, nikoho, kdo by mi do toho kecal. Ocitám se tak v lukrativní pozici, že si můžu dělat, co chci. Profesně svobodným bych chtěl zůstat co nejdéle, i když je mi jasné, že takový luxus nebude trvat věčně,“ zahledí se na chvíli do budoucnosti.
Týdně vydá obvykle jedno video. Celý týden pro něj sbírá inspiraci a kolem pátku už píše scénář. Pak začne natáčení a netrpělivé čekání na reakce odběratelů.
„Víc než jedno, aby mělo svou kvalitu, nezvládnu. Většinou pracuju doma. Dřív v malém pokojíčku v Pardubicích, teď v pražské garsonce nebo ve větším bytě v Pardubicích. Je to můj prostor a mí fanoušci tak mají pocit, že tam se mnou sedí a já s nimi mluvím. Ostatně YouTube je založený na konceptu kamarádství. Takže těch kamarádů nakonec máte statisíce a denně je potkáváte na ulici.“
Setkání s Junckerem
Internetových fanoušků má přes 600 000, podle Kovyho spíše dívek a slečen, ovšem počet jeho skutečných, opravdových přátel se vejde do počtu prstů na rukou.
„Právě kvůli tomu, že mě stále někdo na ulici, v kavárně nebo baru poznává, se občas rád zašiju do zahraničí. Začíná mi chybět má anonymita. Někdy je mi pozornost lidí nepříjemná,“ poukazuje na jednu z odvrácených tváří popularity student marketingové komunikace a PR.
Nedávno si vyzkoušel na vlastní kůži, jaké to je postavit se významnému politikovi. S dalšími dvěma evropskými kolegy měl možnost položit v přímém přenosu několik otázek Jeanu-Claudu Junckerovi.
Během rozhovoru s předsedou Evropské komise Jeanem-Claudem Junckerem.
„Napsali mi z televize Euronews, pokrývající většinu administrativy Evropské unie, že by mě chtěli zahrnout do projektu, v němž by youtubeři zpovídali předsedu Evropské komise. Tak skvělou nabídku jsem nemohl odmítnout. Měl jsem absolutní svobodu ve výběru otázek, jen jsme s moderátorkou ladili, abychom se my tři moc neopakovali,“ popisuje, jak se dostal k unikátní příležitosti, kterou by mu mohl závidět lecjaký politický žurnalista z masových médií.
„Byla to zajímavá zkušenost. Juncker zpočátku působil, že mě nebere moc vážně, ale postupně se zase vtělil do role politika. Nejvíc mě překvapila jeho reakce na otázku o pravidelném přesouvání jednání z Bruselu do francouzského Štrasburku. Moje otázka souvisela s jeho předchozím projevem ke stavu Unie. Mluvil v něm o klíčové roli Evropy v řešení klimatických změn. A tenhle přesun celého ansámblu nejen že stojí spoustu peněz, ale také produkuje ohromné množství oxidu uhličitého a odpadu,“ vrací se ke svému životnímu zážitku a mě zajímá, jak mu Juncker odpověděl.
„Klasicky - že je to historicky dané. Opáčil jsem, že tohle není úplně dostatečná omluva, aby daňoví poplatníci dávali tolik peněz. Dodal, že i oni jsou vázáni historickými konsekvencemi. Jinými slovy naznačil, že mu je názor nějakých obyčejných lidí jedno. Jeho peníze to koneckonců nejsou,“ trochu se rozhořčí k eurounijní praxi takzvaného létajícího cirkusu.
Nejsem rebel
Ptám se jednadvacetiletého videoblogera bez výraznějších novinářských zkušeností, jestli necítil nervozitu před šesti kamerami a desítkami lidí ve štábu, když on si obvykle před jednou kamerou vystačí sám.
„Ne. Juncker není polobůh, kterého bych se měl bát. Chvíli jsem uvažoval, že se ho zeptám na jeho nejoblíbenější video na YouTube,“ poukazuje trochu v legraci na jedno velice populární s asi třemi milióny zhlédnutími, kde onen klíčový představitel EU opilý vítá další evropské lídry.
K politice se údajně propracoval přirozeně: „Od malička jsem konzumoval zprávy. A kdyby v mém klučičím věku byl YouTube tak velký jako dnes, nahrál bych tam všechny svoje dětské filmy. Naštěstí nebyl, tak skončily v rodinném archívu. Byl jsem kreativní dítě, běhal jsem s kazeťákem nebo kamerou. Později jsem začal sledovat americké talkshow, v nichž moderátoři v úvodním monologu mluví o něčem vážném, ale podávají to zábavnou formou. Snažil jsem se tohle přenést do českých reálií,“ přibližuje své začátky.
Natáčení se většinou odehrává u něj doma.
První takové udělal v reakci na slovenského kontroverzního politika Mariána Kotlebu, jenž slavil úspěch u slovenských prvovoličů. „Natočil jsem video s názvem Politika a tehdy jsem zjistil, jak to vypadá, když se youtuber pustí do politiky. Obdržel jsem mnoho negativních, ale i řadu pozitivních reakcí. A propíchl jsem tak bublinu směrem nahoru, kdy se moje sledovatelská základna rozšířila o starší lidi a rodiče mých fanoušků,“ zmiňuje.
Díky youtuberským akcím, kam jezdí převážně malé děti v doprovodu rodičů, vzniká všeobecná představa, že české vlogery, jak se těmto internetovým autorům také říká, sledují jen děti.
„Ze svých dat vím, že to není úplně pravda. Sleduje mě spousta příznivců kolem 15, 18 a 20 let, plus ročníky našich rodičů. Je to ale tichá skupina nekomentující žádné příspěvky. Obecně je problém v tom, že nevzniká dost obsahu na kanálech YouTube pro starší diváky,“ míní a přiznává, že s ohledem na mladší fanoušky cítí mnohem větší zodpovědnost o čem mluvit a kdy už raději mlčet. Nikdy by například nešel za hranici porušování zákona za účelem vyššího počtu zhlédnutí.
„Nechci jít špatným příkladem a kazit mládež. Bylo by to velice nezodpovědné. Nejsem žádný rebel,“ zdůrazňuje.
Stále na síti
Dostáváme se ještě ke stále diskutovanější problematice, do jaké míry regulovat takzvaný influencer marketing, tedy placenou roli youtuberů, propagujících přes své videopříspěvky jednou zahraniční zájezd nebo jazykovou školu, podruhé boty, oblečení nebo kosmetiku, aniž by o tom někdy své diváky zpravili. „Spolupráce se značkami musí mít hranice. V ideálním případně by měl být spokojený divák, youtuber i klient, jenže docílit toho je docela složité, protože naše videa nejsou reklama Horsta Fuchse na hrnce.“
Před nedávnými volbami sám zakusil, jak lákavé a zároveň zrádné některé nabídky mohou být: „Dostal jsem hodně zajímavých příležitostí. Všechny jsem odmítl. Chtěli mi za vyjádření podpory zaplatit s dodatkem, že výše odměny není problém. Tohle ale není můj styl.“
Kovyho internetové aktivity zavdávají podezření, že musí být workoholikem, nonstop takzvaně visícím na síti. Neustále odpovídá na reakce pod videi, na příspěvky na všech svých sociálních sítích, komentuje ostatní. Spíte vůbec někdy, ptám se.
„Kdybych nespal, tak moc nefunguju. I když poslední dobou jsem připojený možná víc, než bych chtěl. Nejlepší zpětnou vazbu mi dává moje rodina. Rodiče mě velmi podporují, jsou i bezvadní kritici. Vracím se za nimi do Pardubic často. Dávám si tam detoxikační dny, kdy jsem minimálně on-line, ale úplně bez internetu se mi nepodařilo být tak dva roky. I když jdu do lesů, večer se kouknu, co se stalo. Smutné co?“ Nevím, jestli smutné, odvětím, ale vyčerpávající určitě.
Objevil se i v novém českém dokumentu Nejsledovanější, který se natáčel i v Londýně.
Zajímalo mě také, jakou prorokuje současnému fenoménu natáčení videí budoucnost? „Za pět let může být ještě větším, ta křivka stále roste. Jenže chybí víc osobností s obsahem pro dospělé, sdílení emocí přes kameru není ale pro generaci mých rodičů přirozené. Na to musíte mít náturu,“ myslí si.
Kovy zastává několik rolí: je hercem, režisérem, scenáristou, střihačem, osvětlovačem, zvukařem, manažerem i propagátorem. Nejvíce ho baví psát si scénáře. Kam se posune dál?
„Nevím. Uvidím, co bude mít perspektivu, ale chtěl bych experimentovat a zkusit dělat videa o kontroverznějších a tabu tématech," odhaluje na závěr své plány.
Pak se zvedne a jde do školy. Má ji za rohem. Za pár minut mu začíná přednáška o psychologii v marketingu.
Může se vám hodit na službě Zboží.cz: