„Je to příjemný pocit, když prostě nasednete do vlaku a za dvě hodiny jste na místě,“ libuje si Javier Antar v cestování po Česku a zavzpomíná na raná léta své kariéry, kdy během jednoho roku odletěl z Argentiny do Irska, pak Evropy, Hongkongu, Kanady, Japonska a několika dalších zemí.

Na všech těchto místech se zformovaly komunity vyznávající tanec, který původně vznikl v argentinských přístavech na konci 19. století, podle mnoha jeho milovníků se nepřestal vyvíjet až do dneška. Nutno ještě podotknout, že nepatří do standardů, má jiná pravidla držení těla i pohybů.

Talentovaná Češka

„První roky jsem si tenhle styl života užíval, ale nakonec mě rychle unavil,“ tvrdí Javier. Manželský pár se nedávno shodl na tom, že by po šesti letech společného fungování rád pracoval se svými žáky dlouhodobě a viděl jejich vývoj. „Pokud jste na cestách, pořádáte workshopy, ale při nich nemůžete jít do hloubky,“ doplňuje Patricie.

Rodačka z Karlových Varů se pohybu věnovala už odmala, prošla si nejrůznějšími styly i kariérou profesionální tanečnice a pohybovým divadlem. Tango objevila před dvanácti lety ve Španělsku.

„Studovala jsem v Barceloně herectví a tanec, ale v té době jsem trochu zanevřela na standard a pořád jsem hledala a zkoušela něco nového. Argentinské tango pro mě bylo nejdřív koníček, nicméně postupně převládlo nad vším ostatním.“

Patricie, která se v té době jmenovala Poráková, jezdila do Argentiny a své nové vášni úplně propadla.

„Trénovala jsem dvanáct, nebo spíš dvacet hodin denně. Pamatuju si, že i jako nemocná jsem stejně nemohla a nechtěla přestat.“

Taneční lekce manželů Antarových v pražské škole Tangonexion.

Taneční lekce manželů Antarových v pražské škole Tangonexion

FOTO: archív Patricie a Javiera Antar

Svého současného manžela nicméně potkala v Praze. „V té době jsem ještě spolupracovala s pohybovým divadlem Farma v jeskyni, ale už jsem učila a pomáhala organizovat taneční akce,“ vysvětluje.

„Já jsem tehdy bydlel v Berlíně a přátelé mi nabídli, jestli bych s nimi zajel na víkend do Prahy na festival,“ doplňuje manželku Javier Antar s tím, že si s Češkou nejdřív zatancoval. „Viděl jsem, že je velmi talentovaná.“ Pár se dal rychle dohromady a začal společně nejen trénovat, ale i žít. Vzali se letos na jaře po šesti letech vztahu.

Festivaly po celém světě

Samozřejmě mi nedá se nezeptat, jak moc jsou mezi nimi znát kulturní rozdíly. A jestli je to problém na cestách a při setkáních s lidmi z celého světa. „Dřív jsem si všímal rozdílů, ale postupem času zjišťuju, že jsou jen na povrchu, ale nakonec jsme si všichni podobní,“ pokračuje Javier.

„Možná je to i tím, že se pohybujeme mezi specifickou komunitou,“ doplňuje Patricie a zmiňuje, že jde vlastně o jednu obrovskou skupinu lidí, která je sice rozesetá po celém světě, ale i díky stejnému zájmu je zároveň vzájemně propojená.

Lidé jsou zvyklí setkávat se na festivalech v Evropě, Americe i v Asii. Po celém světě se také pořádají večery, na kterých je obvyklé, že se k tandě (bloku čtyř skladeb) vyzvou úplní začátečníci. I u nás existuje několik škol a malá komunita se postupně rozšiřuje. Milongy - taneční setkání - se v Praze pořádají každý den, krom toho je možné si na ně zajít třeba v Brně, Plzni nebo v Ostravě.

„Se školou Tangonexion do Čech přinášíme současný styl, který se učí také v Argentině. Zároveň se zaměřujeme na improvizaci. Tango je založené i na vzájemné komunikaci páru a jeho propojení, což bychom chtěli ukazovat našim studentům i novým zájemcům,“ nastiňuje Javier Antar, který si mezi profesionálními tanečníky v tango komunitě již vydobyl jméno.

Patricie a Javier - profesio -nální taneční pár - do Čech při -nesli současný styl argentinského tanga.

Patricie a Javier - profesionální taneční pár - do Čech přinesli současný styl argentinského tanga.

FOTO: Claudia Schmidtová

„Navíc se studenty plánujeme zájezdy do Argentiny, abychom jim ukázali, jak svět tanga opravdu vypadá. Chtěli bychom být branou mezi českou a celosvětovou komunitou.“

Javier Antar tomuto tanci propadl už před dvaceti lety. „Začal jsem brát lekce, vystřídal několik učitelů a postupně se mu začal věnovat naplno, časem jsem si vytvořil svůj vlastní styl.“ Prý je důkazem, že tančit může každý.

„Nikdy bych do sebe neřekl, že si zvolím tuhle cestu. Studoval jsem technickou školu a následně architekturu, kariéru tanečníka jsem rozhodně neplánoval,“ vzpomíná na mládí v Buenos Aires.