Hlavní obsah

Psí móda, to je věda

Právo, Markéta Mitrofanovová

Neznám větší potupu pro našeho bišona než ho navlíknout do oblečku a tvářit se, že jdeme ven. Pes, který jinak před procházkou radostně štěká, švihá ocáskem ze strany na stranu, a kdyby mu to tělesné dispozice dovolily, sám by si snad i nasadil obojek a vodítko, je najednou zralý zalézt do nejtemnějšího kouta. A hlavně se v tom, co má na sobě, nikomu neukazovat.

Foto: archív Olgy Hlaváčové

Do mrazu by se podle veterináře měla oblékat především malá plemena žijící ve vytopených domácnostech.

Článek

Jenže jak jsem zjistila, nejsem zdaleka jediná, kdo nemá doma rozeného psího manekýna. „Devadesát procent lidí přichází s tím, že jejich pes nechce nosit obleček. Jakmile ho ale na zahradě vyzkoušíme, zvíře začne běhat a zákazník se diví,“ říká Olga Hlaváčová (58) z Řepiště na Frýdecko-Místecku, která se coby vyučená švadlena před více než patnácti lety vrhla na modely pro čtyřnohé společníky.

Jakmile se jí zeptáte, zda má dostatek práce, pomalu ani neví, jakými slovy vyjádřit, že jí má až nad hlavu. „Už na to skoro nestačím,“ usmívá se sympatická bruneta. V zemi, kde psa vlastní průměrně každá druhá domácnost a výdaje na jejich potřeby se v ČR pohybují kolem šesti miliard korun za rok, se není čemu divit.

Ale zpátky k paní Olze. Když byl na přelomu tisíciletí český trh zahlcen textilem z dovozu, ztratila odbyt pro dámské a dětské oblečení, které tehdy vyráběla. Už kvůli tomu, že měla špičkově zařízenou dílnu, se však odmítla šití vzdát, jen si musela najít jinou klientelu.

„Po těch letech už zapomínám, že mými zákazníky nejsou lidé, ale psi,“ připouští žena, jež svými produkty zásobuje celou republiku. Pokud není ve svém oboru jediná, je rozhodně jednou z mála.

Začalo to mikinou

Prvním kusem, který vytvořila, byla mikina ušitá ze starého oblečení. „Náš dalmatin býval každou zimu tak vyhublý, že jsem mu mohla počítat žebra. Přestože měl dostatek žrádla a péče, stala se z něho vždycky na nějakou dobu troska. Tak jsem ho zkusila obléct,“ vysvětluje, co bylo na úplném začátku jejího podnikání.

„Tím, že všechnu energii z jídla nemusel investovat do toho, aby se zahřál, se brzy zaoblil, a narostly mu i svaly.“

Jenže aby pes obleček akceptoval, je nutné splnit zásadní předpoklad: model mu musí padnout tak, aby se zvíře mohlo volně hýbat, což v případě mnoha kousků z obchodů, nad jejichž designem často až oči přecházejí, dost dobře nejde.

„To je taky hlavní důvod, proč mě lidi vyhledávají. K čemu je vám krásný obleček, když v něm pak musíte pejska nosit?“ podotýká Olga Hlaváčová a se smíchem zavzpomíná na vlastní chybu, kterou přičítá tehdejší nezkušenosti.

Foto: Soňa Suchancová

Olga Hlaváčová začala šít na psy v době, kdy přestával být zájem o její dámskou a dětskou módu.

„V jednom z prvních oblečků, který jsem ušila na zakázku, pes dokázal jenom stát. Nemohl natáhnout ani přední, ani zadní nohy. S jeho paničkou jsme se sice náramně pobavily, ale práci jsem musela předělat.“

Léta jí trvalo, než si vybudovala databázi střihů, nad nimiž, jak přiznává, kolikrát i brečela. A když jí prošel rukama dost velký počet psů nejrůznějších postav, aby si mohla říct, že už ví, jak na to, troufla si zboží šít i na dálku a posílat ho klientům s možností výměny.

Nestačí být jen švadlena

„Zatímco člověk má pět velikostí, u psů je to minimálně stejný počet pro každé plemeno,“ vysvětluje, v čem kromě rozdílné anatomie je šití na psy jiné než na lidi. A to zmiňuje jenom odbornou stránku. Komunikace vyžaduje v tomto případě možná ještě o něco víc zkušeností, a především porozumění zvířecí duši. „Musíte si umět poradit i se psy, kteří jsou kousaví nebo na sebe nenechají sáhnout.“

Vzhledem k tomu, že vždycky doma nějakého čtyřnožce měla, a podle čínského zvěrokruhu je dokonce narozena ve znamení Psa, je snad její kvalifikace dostačující.

„Člověk je musí mít rád, protože dělat něco bez srdce, to nikdy nedopadne dobře,“ má jasno Olga Hlaváčová, která se specializuje na outdoorové oblečení, především na šusťákové pláštěnky v zimní či jarní variantě, do nichž si zvíře schová i celé nohy, samozřejmě kromě pacek.

K mání jsou ale i moderní materiály jako softshell a fleece. Ceny se pohybují od necelých dvou set korun za mikiny až po částky převyšující 1200 za větší kombinézy na objednávku. Když je zájem, vyhoví paní Olga také touhám po extravagantnějších modelech, ale o těch má často pochybnosti, zda se v nich pes bude cítit dobře.

„Bez zpětné vazby od zákazníků bych se nikdy tak daleko nedostala. Když u nich vidím třeba šest let starý obleček, který ještě slouží, moc mě to potěší,“ říká dáma, kterou by chtěl mít nejspíš kdejaký pejskař při ruce.

Rozmar, nebo nutnost?

Lenka Šeflová, která se přes dvacet let živí stříháním psů a celý život je chová, vzpomíná na polovinu 70. let minulého století, kdy jste oblečeného psa u nás spatřili pouze ojediněle, takže u kolemjdoucích budil úsměvy na tvářích.

„V Dejvicích jsem znala jednu chovatelku, která měla dceru v Anglii, odkud si vozila střihy na psy a podle nich šila. Měla jsem od ní dvě špičkové kombinézy na pudly, které perfektně seděly.“

Foto: archív Olgy Hlaváčové

V případě outdoorového oblečení šitého na míru je větší šance, že se v něm zvíře bude cítit komfortně.

Připouští, že někdy majitelé oblékají své miláčky zbytečně, to když je venku třeba deset stupňů nad nulou.

„Stalo se to módní záležitostí do takové míry, že když má panička červenou péřovku s kožešinkou, tak pes ji musí mít taky, i kdyby bylo teplo,“ podotýká s úsměvem. Ví, o čem mluví. I někteří zákazníci se u ní po Vánocích objevují v podobných modelech, které jim přinesl Ježíšek. Za důležité však považuje hlavně to, aby pes nepromokl. A když už se to stane, tak je třeba ho co nejdřív utřít. „Suchý mráz zas tolik nevadí, horší je déšť a vítr,“ dodává Lenka Šeflová.

Marcel Friček z Veterinární kliniky Hradec Králové doporučuje oblékat psy, kteří žijí ve vytopených domácnostech a jen několikrát denně se jdou vyvenčit, když teplota klesne pod minus pět stupňů. Zvlášť to platí u malých krátkosrstých plemen, jako jsou čivava, pražský krysařík nebo mops, a u psů náchylných k problémům se zády, což jsou hlavně jezevčíci a francouzští buldočci.

„U větších plemen s hustou srstí je vhodné chránit svalovinu v okolí páteře před prochladnutím v případě, že má zvíře například artrózu nebo podobné zdravotní problémy.“

Botičky nesnese každý

Kromě oblečků se v obchodech vyskytují i botičky, k jejichž běžnému nošení však veterinář nevidí důvod.

„Ve vysokých mrazech se dají použít jako prevence omrzlin, ale osobně preferuji spíš mazání paciček krémy na bázi oleje. I zánětům kůže způsobeným posypovou solí ve městech se dá zabránit jinak než nazutím botiček. Po návratu z procházky stačí packy důkladně omýt,“ nabádá Marcel Friček.

Foto: archív Olgy Hlaváčové

Mezi zákazníky je největší zájem o kombinézy, do nichž si pes oblékne i téměř celé nohy.

Botičky doporučuje jako ochranu před mechanickým poškozením především zvířatům s kožními problémy.

„Bohužel zdaleka ne každý pacient nošení bot toleruje,“ dodává odborník. Pokud někdo vnímá oblékání psů především jako módní záležitost, hrozí, že napáchá víc škody než užitku. Svému mazlíčkovi může přivodit kupříkladu úpal, který dokáže psa ohrozit na životě.

„Ponecháváním mokrých oblečků na kůži zase zvýšíte riziko vzniku zapařenin a následně dalších kožních potíží. Nehledě na to, že v zimě, zvlášť u malých plemen, můžou mokré oblečky způsobit prochladnutí,“ doplňuje veterinář.

A jak jsme otázku, zda oblékat, či neoblékat, vyřešili s naším hrdým bišonem? Když jsme ho jednou při venčení v minus sedmnácti stupních museli přivést domů téměř násilím, jak si v mraze liboval, aniž by to na něm zanechalo zdravotní následky, oblékání jsme odložili na neurčito. Párkrát do roka použijeme nanejvýš igelitovou pláštěnku. Ale to už musí opravdu hodně pršet!

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám