Řada jich přichází se svými problémy k Mgr. Monice Stehlíkové MBA, odbornici na terapii ACT (Terapie přijetí a odevzdání) a lektorce mindfulness. Zaměřuje se na pomoc dospělým i dětem. Nechce se přitom spokojit jen s tím, že zlepší jejich situaci. Chce i to, aby přestali vnímat své výjimečné schopnosti jako prokletí a snažili se je využívat jako dar. V té míře, ve které to dokážou.

Jenom aby bylo jasno: podprůměrný inteligenční kvocient (IQ) se pohybuje mezi 70 až 85 body, průměrný v hodnotách 85–115, nadprůměrný 115–130, vysoce nadprůměrný 130 a výš. Řeknete si, s čím tihle lidi můžou zápasit. Zkusme si to aspoň naznačit na příběhu chlapce, kterému psychologové změřili IQ 136.

Jsi fakt nějaký divný

Třináctiletého Jakuba děsila představa, že zas musí do školy. Trpěl depresemi a úzkostnými stavy. Měl strach z šikany, kterou tam zažíval. Některé z dětí mu vysypávaly obsah tašky nebo penálu na zem, šlapaly po svačině, dávaly hřebíky do bot a psaly urážlivé sms zprávy. Říkaly mu, že je divný. Útočily na něj, protože byl jiný.

To u mimořádně nadaných dětí není žádná vzácnost. Zajímají je jiné věci a hodnoty, navíc myslí a vnímají svět trochu jinak než ostatní lidé. Když musí řešit běžné úkoly, často se ptají a ujišťují se, jestli po nich někdo chce opravdu něco tak jednoduchého. Ale daleko častěji tomu zadání upřímně nerozumí. Potřebují věci podat a vysvětlit jiným způsobem (viz rámeček vpravo). Bez toho jim to ve škole nemusí jít. Úplně zbytečně si pak připadají hloupí a neschopní.

Tyto pocity měl i Jakub. Rád maluje, čte beletrii a zajímá se o filozofii. Z jeho velmi vyspělých obrazů čiší, jak dokáže neuvěřitelně citlivě vnímat emoce a myšlenky druhých, stejně jako atmosféru v okolí. Ve škole má však problémy. Často se nedokáže soustředit a vnímat přenášenou látku. Špatně zvládá i hlučné a agresivní chování spolužáků.

Místo prášků porozumění

Návštěva u psychiatra a prášky Jakubovi pomohly jen částečně. Přitlumily jeho potíže, ale nevyřešily je. Jakub se stále cítil hrozně. Když přišel k Monice Stehlíkové, trpěl těžkou existenciální depresí. Svět mu připadal krutý, zlý a život mu nedával žádný smysl. Neměl chuť žít.

Monika Stehlíková si s ním povídala a společně zkusili některé techniky ACT. Také mu nabídla, že může chodit na kurz mindfulness pro dospělé. Metoda mindfulness pomáhá lidem například v tom, aby se zklidnili a získali určitý nadhled nad tím, co právě prožívají. Zároveň snižuje stres, obavy a úzkost. A také umožňuje utříbit si myšlenky, uvědomit si, kým člověk je a co od života chce.

Když Jakub přišel na kurz poprvé, byl smutný, málomluvný a schoulený do sebe. Na nikoho se nepodíval, koukal jenom do země. Představa, že by tu měl mluvit o sobě a o svých problémech, ho téměř děsila. Chtěl utéct. Po pár týdnech mluvil se všemi a o všem. Ostatní překvapila jeho nečekaná otevřenost. „Dokonce se začal usmívat,“ říká Monika Stehlíková.

Buduje ztracené sebevědomí

Jakubovi však zdaleka nepomohla jenom mindfulness. Pomohl mu také individuální studijní plán. A to, že v rámci léčby na psychiatrii zatím nemusí chodit do školy. S pár spolužáky ze třídy a s novým kamarádem, který má také vysoké IQ, je stále v kontaktu. Monika ho požádala, aby zkusil popsat to, co od dětství zažíval a jak vidí celý svůj život. Jako kdyby psal knihu.

Jakub souhlasil. Bude to pro něj určitá terapie a hlavně potěšení. Psaní je stejně jako malování jeho velká vášeň. Navíc zjistí, v čem je výjimečný. Uvědomí si svou hodnotu a posílí si své sebevědomí.

Dnes už je Jakubův stav mnohem lepší. Netrpí tolik úzkostmi a depresemi, léky bere ve výrazně menších dávkách. „Udělal za ten rok veliký posun,“ říká Monika Stehlíková. „Začal si dokonce vážit sebe sama. Ještě není úplně vyhráno, ale už je to na dobré cestě. Myslím si, že dnes by většinu těch situací, které ho ještě nedávno tak traumatizovaly, prožíval a zvládal lépe. Je si víc jistý sám sebou.“

Ne všichni vysoce nadaní lidé musí mít pochopitelně potíže. Někteří se dovedou vyrovnat se svými vlastnostmi úspěšně. Dokážou pak těžit ze svých schopností, a to nejen ke svému prospěchu. Je ale důležité, aby okolí chápalo, čím takoví lidé mohou někdy ve společnosti procházet.

Citliví i emotivní

Velmi inteligentní lidé nemají jen výjimečné schopnosti, ale někteří jsou také v mnoha ohledech citlivější. Třeba pokud jde o zvuky, vůně, hmatové vjemy apod. Při pohledu na fotku nebo obraz dokážou za kratší dobu zaznamenat a zapamatovat si víc věcí. Vnímají také zvuky, které normální lidé vnímat nedovedou atd. To všechno jsou přednosti, ale někdy a v některých situacích to můžou být i hendikepy. Víc si třeba užijí hudbu, ale normální hluk jim snáz může připadat jako nesnesitelný rámus. Bývají pro ně typické i další rysy:

  • Velká citovost. Na lidi a události reagují intenzívněji než ostatní. Příjemné a nepříjemné pocity se u nich navíc častěji střídají, jako na houpačce.
  • Empatie. Díky zesílenému prožívání svých pocitů dokážou lépe vnímat i to, co cítí druzí lidé. Co je trápí a z čeho mají radost.
  • Křehké sebevědomí. Jsou to perfekcionisté, mají na sebe velké nároky a trpí tím, když tyto nároky nenaplňují.
  • Smysl pro spravedlnost. Mají však také smysl pro mravnost a rovnost. Jejich absenci špatně snášejí. Myslí hodně na druhé, berou na ně ohledy, a to až tak, že mohou někdy úplně zapomenout na sebe.