Asi nikoho nepřekvapí, že jednou z největších prvorepublikových hvězd, která se s ochotou podílela na reklamě, byl komik Vlasta Burian. Dalo by se říct, že v tom uměl chodit. Dovedně propagoval své divadlo v bulletinu, který pravidelně vydával a s nímž mu pomáhali odborníci, například fotograf Jaroslav Balzar.

V časopise našli diváci nejen informace o provozu a programu divadla, ale Burian tam publikoval různé vtipy a historky. Jako milovník sportu také sestavil vlastní fotbalovou jedenáctku, s níž hrál zápasy po celé republice. Zvyšovaly mu popularitu a přinášely nemalý zisk.

S klavírem i u Škodovky

Vlasta Burian neodmítl snad žádnou nabídku na reklamu, a tak si zahrál na konzumenta či majitele nejrůznějších výrobků.

Propagoval zubní pastu Thymolin stejně jako Meinlovu kávu, o níž prohlašoval, že je jeho elixírem a bez ní by nebyl Vlastou Burianem.

Vlasta Burian nabízel piana, rádia i zubní pastu.

Vlasta Burian nabízel piana, rádia i zubní pastu.

FOTO: archív autorky

Je vyfocený u piána Petrof s dovětkem, že je přece vášnivým hudebníkem, i u rozhlasového přijímače Big Benu. Jako řidiče ho využívala mladoboleslavská Škodovka, kterou ale propagovala i herečka Olga Scheinpflugová.

Zřejmě za to mohl její partner, spisovatel Karel Čapek, jenž pro ni ve 30. letech zakoupil vůz Škoda Popular. Je dost možné, že již během koupě došlo k dohodě, že se herečka s vozem nafotí, a firma jim na oplátku „udělá cenu“.

Olga Scheinpflugová jako módní ikona

Olga Scheinpflugová jako módní ikona

FOTO: archív autorky

Olga Scheinpflugová patřila k předním divadelním herečkám a na jevišti i v soukromí nosila elegantní klobouky. Není divu, že ji oslovovaly modistky s nabídkou na propagaci jejich výrobků.

Jako veřejně známá módní ikona mohla mít vliv na to, u koho si budou dámy pořizovat klobouky, bez nichž se tenkrát ani nemohlo vyjít na ulici.

Mladí filmaři u Bati

Zlínská obuvnická firma Baťa začala již na konci 20. let využívat pro svou propagaci nové médium - film. Až do roku 1935 si své filmové projekty nechala vyrábět na zakázku v pražských ateliérech. Pak se ale J. A. Baťa rozhodl, že si vybuduje vlastní ateliéry. Zaměstnal v nich mladé talentované filmaře, jako byli režiséři Elmar Klos nebo Otakar Vávra, kameramani Alexandr Hackenschmied a Jan Lukas či producent Ladislav Kolda.

Zrodily se tak desítky reklamních filmů, v nichž účinkovali přední herci z Prahy i ze Zlína. Opět před kamerou nemohl chybět Vlasta Burian, ale také Hana Vítová, Jiřina Štěpničková, Raoul Schránil, Theodor Pištěk či mladinký Karel Höger. Hudbu k reklamním snímkům skládali Jiří Šust i Zdeněk Liška, bez jejichž melodií se později neobešel takřka žádný hraný film.

Nejčastěji se točené reklamy týkaly obuvi, ale i dalších baťovských výrobků - punčoch a ponožek, gumových a nafukovacích hraček, podlahových krytin Zlinolit a pneumatik.

Nataša Gollová na pedikúře ve Zlíně

Nataša Gollová na pedikúře ve Zlíně

FOTO: archív autorky

Baťa využíval k reklamě i různé kulturní příležitosti. Když se na počátku druhé světové války opakovaně vždy v létě konal festival Filmové žně, předváděly se naše největší hvězdy v baťovských střevíčkách.

Nataša Gollová si navíc nechala udělat pedikúru u Františka Kocourka, zakladatele pedikúry v Baťových závodech, a samozřejmě se z toho objevily snímky ve všech společenských časopisech.

I o pedikúře pojednává nejeden reklamní film, protože tuto službu zákazníkům nabízely všechny větší prodejny Baťa stejně jako možnost dát si opravit boty nebo punčochy.

Tango o cikorce

Když před časem vydal Radioservis CD Pojď jen blíž, uvidíš…, překvapil posluchače množstvím originálních nahrávek humorných písniček, kupletů, scének a popěvků, které v sobě skrývají nějaký reklamní obsah. U některých výrobek prozrazoval už název - například Sana-fox, nazpívaný Karlem Hruškou v roce 1931.

Ferenc Futurista s dcerou se fotil pro aerovku.

Ferenc Futurista s dcerou se fotil pro aerovku.

FOTO: archív autorky

Nahrávku si u gramofonové společnosti Ultraphon objednala firma vyrábějící známý ztužený potravinářský tuk a rovnou v českém i německém znění. Také o oblíbené cikorce bylo nazpíváno tango a populární zpěvák Jára Pospíšil si zase s radostí a jistě za pěkný honorář zazpíval písničku Ta naše Teta o širokém sortimentu někdejšího obchodního domu v Jungmannově ulici.

Firmy často cílily na malé děti. Proto ke svým výrobkům přikládaly třeba ilustrovaný dvojlist s pohádkou nebo různé obrázky, které chtěly děti sbírat, a nutily pak maminky třeba k nákupu prášku do pečiva od firmy Oetker.

Poválečný útlum

Těsně po válce se zdálo, že reklamě po hubených letech protektorátu opět nastanou zlaté časy. Vznikla kancelář Rapid, která nabízela nejen produkci samotné reklamy, ale i její zprostředkování v médiích, a objevovaly se nové prostředky.

Snad největším hitem tehdy byla možnost inzerovat v letadlech ČSA, kde bylo možné snadno oslovit zahraniční klienty. Objevovaly se samozřejmě i reklamy v tramvajích a autobusech, obnovila se i chodící reklama, která se stala příjemným zdrojem výdělku především pro studenty nebo nezaměstnané.

Adina Mandlová propagovala klobouky.

Adina Mandlová propagovala klobouky.

FOTO: archív autorky

Po Únoru 1948 se však reklama utlumila na minimum, což souviselo nejen se změnou politického režimu, ale i se špatnou hospodářskou situací v zemi. Přesto se našly světlé výjimky.

Díky publicistovi Ondřeji Suchému, který našel kdesi na staré půdě kopii propagačního filmu na cestovní vkladní knížky z roku 1955, dnes už víme, že i v 50. letech se natáčely propagační filmy, i když měly spíš osvětový charakter. Nalezený film s názvem Moje žena Penelopa je inspirovaný Homérovou Odysseou a v režii Eduarda Hofmana jej namluvil Jan Werich.

Nástup pana Vajíčka

V roce 1967 se stal malý zázrak. Reklama, která se už nějakou dobu prodírala na televizní obrazovky, dostala svou ikonu: pana Vajíčka. Animátor Eduard Hofman figurku vejčitého tvaru, oznamující televizní tipy, vytvořil na zakázku jako předěl mezi standardním vysíláním a reklamním blokem.

Pro pana Vajíčka, k němuž později přibyla i paní Vajíčková, se vymýšlely nejrůznější krátké scénky. Byly většinou mnohem zajímavější než reklama, kterou uváděly. Reklama samotná se většinou řídila podle zásob. Pokud nějaký výrobek přebýval, honem se na něj vyrobila reklama.

Pan Vajíčko se stal legendou.

Pan Vajíčko se stal legendou.

FOTO: archív autorky

Pamětníci si jistě vybaví, že se v šotech objevovaly různé zdravotní a osvětové rady typu Řekněte své ženě, zeleninu denně!, Mléko ničím nenahradíš nebo Zdraví sílu najdeš v sýru. Reklamu tehdy měly na starost pouze státní organizace - Merkur pro vnitřní trh a Rapid pro zahraničí.

V 80. letech pro Rapid pracovali přední umělci: texty psali Jiří Suchý, František Nepil, zpěvák Pavel Bobek, jako režiséři tu pracovali Juraj Jakubisko, Ján Roháč či Jan Špáta.

Reklama byla také jedním z prvních odvětví, do nějž hned po listopadu 1989 vtrhly agentury ze zahraničí.