Jen namátkou modely Samarevy v posledních měsících ozdobily prestižní přehlídky v Praze, Londýně, Maastrichtu a Budapešti. Dostaly se do nejednoho prestižního časopisu, včetně italské mutace slavného Vogue.

Na začátku kariéry originální umělkyně byl přitom obvyklý povzdech ženy: „Nemám co na sebe.“

Vystudovala jste UMPRUM. Napadlo vás někdy, že vás budou živit právě klobouky?

No to ani náhodou! Začala jsem s nimi někdy v roce 2014, když jsem školu končila. Někdy v té době jsem také v obchodech hledala vhodný klobouk na běžné nošení. Neuspěla jsem. Buď mi neseděly, nebo neladily k mému oblečení.

Králičí srst je léty osvědčený, nesmírně kvalitní, dobře opracovatelný materiál.

Nakonec rozhodla právě vysoká škola, konkrétně diplomka. Vystřídala jsem pro ni zprvu dvě témata, ale nešla nějak dopracovávat dál. Až mě napadlo spojit s ní svá neúspěšná pátrání. První model tak vznikal v klidu, dlouhé měsíce. I díky němu jsem dostudovala.

Jak dlouho děláte jeden klobouk teď?

Výroba mi trvá zhruba den. Samozřejmě záleží na daném kusu, konkrétní kolekci, jestli už ho mám takzvaně v ruce. Jiným případem jsou věci na zakázku.

Má-li někdo zvláštní přání, musím-li vymýšlet zcela nový tvar, potřebuji na práci až kolem dvou měsíců. Počítám do toho nápad líhnoucí se v mé hlavě, jeho rozpracování, nezbytné zkoušky se zákazníkem…

Pláž.....

Pláž.....

FOTO: Team Peter Stigter

Vaše kousky jsou krásné, nositelné. Nicméně výstřední. Kdo je váš nejčastější zákazník?

Je to kus od kusu. Obecně se dá říci, že jde o umělecky zaměřené lidi. Mají rádi design, hudbu, malují... Vybírají si z mých hotových kolekcí, z nabízených barev. Já jim pak upravuji jen velikost klobouku, aby jim dobře seděl.

Oni ostatně už často přicházejí s jasnou představou, co chtějí. Vyhlídnutý model viděli na přehlídce, v časopise. Pracuju ovšem také pro módní návrháře, kteří hledají originální pokrývky hlav na vlastní přehlídky. S nimi dílčí kousky konzultuji, bavíme se o tom, jak mají přesně vypadat, ladíme vše do celku s oblečením...

Čím obvykle návštěva vaší dílny začíná?

Zjišťováním toho, jakou má dotyčný nebo dotyčná velikost hlavy, což dnes ví málokdo. Tradice nošení pokrývky hlavy se kdesi vytratila. Ano, nosívají se kšiltovky. Jenže ty mají vzadu posuvnou pásku, můžete si jejich velikost volně upravovat.

Naopak u klobouků je nezbytné, aby seděly přesně. Když si zapíšu zjištěné údaje, začínáme se u práce na objednávku domlouvat s klientem na konkrétní barvě, tvaru. Musí mu přeci slušet. Každý může nosit klobouk, vážně.

Prozradíte mi, kolik je kupujícímu v průměru let?

To bylo pro mě překvapení. Původně jsem si myslela, že budou chodit všechny věkové kategorie, muži i ženy. Vytvářím totiž univerzální modely, nikde není dané, zda se hodí mladým, starým, dámám, pánům. Jsou ale extravagantnější, takže si je nakonec pořizují spíše ženy. Jsou v módě jednoduše odváženější. A jejich věk? Od 22 let nahoru.

Kutna.....

Kutna.....

FOTO: Team Peter Stigter

Kolik si musejí našetřit, aby si váš klobouk koupily?

Od čtyř do sedmi tisíc korun.

To není málo, jak dlouho jim vydrží?

Je to podobné jako s oblečením. Když se o něj budete starat, můžete ho mít na celý život. Musíte ovšem myslet na to, aby se vám nezašpinil, často nezmokl... Péči bych přirovnala k ošetřování hedvábí. Oblečení z něj také nesmíte natrhnout, míříte s ním sem tam do čistírny.

Mé klobouky jsou dělané z podobně kvalitního materiálu, králičí srsti.

Prosím?

Z králičí srsti, slyšíte dobře. Je to léty osvědčený, nesmírně kvalitní, dobře opracovatelný materiál. Vyšel mi nějak přirozeně hned ze začátku. Mé první klobouky totiž napodobovaly lidské účesy. A tahle přírodní surovina se dobře tvaruje, strukturou se tehdy blížila nejvíc k danému nápadu. Ale nedržím se jí striktně.

Další mé kolekce jsou jiné. Experimentuji v nich mimo jiné s provazy. Teď připravuji projekt založený na práci s papírem.

Klobouk ve tvaru dýně....

Klobouk ve tvaru dýně....

FOTO: Team Peter Stigter

Jenže tohle už se asi nemůže běžně nosit, ne?

Samozřejmě půjde spíše o artový objekt. Ještě se nad ním zamýšlím, experimentuji. Ono ani ty mé klobouky z provazů by vám v chladnu moc neposloužily. Je to doplněk, šperk, má estetickou funkci.

Přes poměrně krátkou kariéru jste za tvorbu posbírala hned několik cen. Máte po jejich udělení posléze víc zakázek?

Stává se mi to v případě, když předvádím v zahraničí. Následně na facebook a instagram přibývají dotazy typu: Kolik ten a ten model stojí? Dá se volně koupit? Poslat poštou tam a tam?

Teď možná troufalý dotaz, ale vy máte na to, abyste si zaplatila cestu na velkou módní akci v cizině? Vím, že jen zápisné na ně je hodně vysoké.

Mé kariéře v tomto směru pomohla v minulosti Česká centra, která platívají vybraným lidem z ČR možnost vyjet do světa a ukázat tam svou práci. Uhradí dotyčnému pobyt, letenku, zápisné… Prostě nezbytné náklady spojené s cestou.

Poštěstilo se mi, že mě takto dvakrát za sebou vybrali do Holandska. Byla jsem podobně i v Londýně. Ostatně cizinci jezdívají stejně také k nám.

Okr.....

Okr.....

FOTO: Team Peter Stigter

Předvedete někde své modely během podzimu?

Budu se poprvé prezentovat na pražském říjnovém Desingbloku. V říjnu pojedu také do Budapešti na tamní MercedesBenz Fashion Week Central Europe. Loni jsem vyhrála cenu Vyšehradské čtyřky – Gombold újra! – v kategorii doplněk roku. Cesta do Maďarska je jakási odměna.

Jak klobouky do světa vypravujete? Vkládáte je třeba do klasických kulatých krabic?

Ty jsou hezké, že? Jenže pro mě dost nevyhovující. Kulaté klobouky nedělám. Lepší je pro ně proto obdélníkový tvar obalu. Když putují do světa, nebo si je ode mě koupíte, vložím pokrývku hlavy do originální tašky s pevnými hranami, aby se nezničila. Nesmí se uvnitř moc hýbat, aby se nezdeformovala.

Modelujete klobouky na míru. Dá se podobná práce zvládnout na módní přehlídky?

To rozhodně ne. Modelky a modely mi totiž přidělí jednotlivé fashion weeky. Já tak musím být hodně opatrná, aby klobouky dobře seděly. Je to téměř detektivka.

V údajích, které vám posílají před akcí, jsou sice tělesné míry předvádějících, ale ne ty o velikosti hlavy. Často proto prosím organizátory dodatečným emailem, aby mi je poslali, případně přiložili aspoň fotku modela či modelky. Podle ní se snažím odhadovat, jaká pokrývka by jim seděla.

FOTO: Team Peter Stigter

Mluvila jste o nutné péči o podobný kus. Dá se vše na velké módní akci pohlídat?

Já přímo dohlížím na to, aby nebyli lidé k mým věcem neopatrní! Sice nevypadají, ale jsou hodně křehké. Stačí drobně poničit jejich tvar a mizí vyznění celku.

Navíc, někdo v zákulisí u přípravy přehlídky stejně musí být. Buď jsem to já, nebo daný návrhář, prostě ten, který přesně ví, jak má pokrývka správně na hlavě sedět.