Cibulák a mnoho dalších porcelánových výrobků se vyrábí v porcelánce v Dubí, jejíž historie je opravdu úctyhodná. Sahá až do roku 1864, kdy se podnikatel Anton Tschinkel rozhodl v Dubí otevřít továrnu, která vyráběla ozdobnou keramiku. Ale nejen tu.

Na Světové výstavě v Paříži v roce 1878 měla mimořádný úspěch porcelánová jídelní souprava. Poté, co firma bodovala na dalších výstavách, bylo rozhodnuto, že budoucnost sortimentu je především v porcelánu a průhledných glazurách.

Granátové jablko tehdejším Evropanům silně připomínalo cibuli.

Cibulákový vzor spatřil světlo světa v první polovině 18. století. Tehdy malíř porcelánu Johann David Kretschmar vymyslel novinku inspirovanou Asií. Tento dekor byl a je dodnes kompozičně dokonale vyváženou kombinací několika rostlinných motivů – japonských broskví, pivoněk, aster, bambusového kmene a granátového jablka. Právě granátové jablko tehdejším Evropanům silně připomínalo cibuli.

Cibulák bez cibulí

Porcelán s touto tematikou se stal velmi rychle populárním a označení cibulák mu zůstalo. A jak s úsměvem říká Vladimír Feix, generální ředitel společnosti Český porcelán, a. s., která cibulák a další porcelán v Dubí stále úspěšně vyrábí, „jde o jeden z legendárních omylů lidstva, které se vžily natolik, že je běžně používá každý, aniž mají s realitou cokoli společného. Žádná cibule totiž ve vzoru není a nebyla.“

152letou tradici má porcelánka, má ji cibulák a dá se říci, že tradici drží i Vladimír Feix. V porcelánce v Dubí pracuje totiž již 69 let a z toho je 47 jejím ředitelem. Současný generální ředitel do továrny v Dubí poprvé přijel 1. září 1947, nastoupil zde do učení a už nikdy neodešel.

Začínal opravdu od píky a vyzkoušel si vše. Postupně se vzdělával a stoupal. „Nejsem ten typ, který by vystudoval vysokou školu a pak šel do práce. Bral jsem to postupně. Vyučil jsem se, když jsem chtěl být mistr, musel jsem mít průmyslovku. Tak jsem dvouletou vystudoval. Když jsem chtěl být dílovedoucím, musel jsem mít čtyřletou. Pak mi řekli, že mě udělají ředitelem, a musel jsem mít Institut ministerstva průmyslu,” vysvětluje Vladimír Feix.

Lidé vás berou, když o vás vědí, že jste odborník.generální ředitel Vladimír Feix

„A když mě převeleli do Karlových Varů na generální ředitelství a řekli, že budu odborným ředitelem, vystudoval jsem vysokou školu,“ dodává.

I proto, že je jedním z nich, ho jeho podřízení vždy brali. Podle něj je to tím, že byl mistrem na všech odděleních. „Lidé vás berou, když o vás vědí, že jste odborník. To vám hrozně pomáhá,“ říká k tomu.

FOTO: Petr Hloušek, Právo

Osudový cibulák

Vzpomíná, že před nástupem na vojnu byl mistrem ve výrobně cibuláku. „Když jsem šel na vojnu, zavřeli dílnu na dva a půl roku, a když jsem se vrátil, zase ji otevřeli. Zavřeli ji opravdu kvůli mně, protože jim chyběl mistr.“ Znal totiž přesnou technologii, učil se ji od německých zaměstnanců, kteří po válce ještě v továrně pracovali. V té době docházelo k zvláštním situacím. „Třeba jsme slyšeli, jak jeden z mistrů volá: Kde je Elsie? Šla na odsun…“

Každopádně on i ostatní se všechno dobře naučili, a nejen že vyrábějí osvědčené kusy, ale stále vymýšlejí nové. Vladimír Feix říká, že se mu stává, že se v noci probudí a v hlavě mu raší nový nápad. Když jedná se zákazníky, reaguje na jejich přání. Také se dívá kolem sebe, aby věděl, co chybí na trhu. A nejen to. Když jeho zaměstnanci mají nápady na inovaci, mohou je vyzkoušet a ještě dostanou odměnu.

Společnost Český porcelán zaměstnává 260 lidí, čtyřicet procent z nich je ještě vyučených v učilišti, které továrna měla. Ti však stárnou a postupně odcházejí do důchodu. Protože je v dnešní době těžké najít vyučené odborníky, snaží se porcelánka domlouvat se školami. Je také členem Asociace sklářského a keramického průmyslu, která se rozhodla situaci řešit.

FOTO: Petr Hloušek, Právo

Zájemcům se všeobecným vzděláním poskytne to odborné, které ukončí odbornou maturitou. „Dřív jsme dělali výběrová řízení a zkoušky, jestli zájemce například umí malovat. Dnes se nepřihlásí nikdo,“ konstatuje Vladimír Feix.

Přitom lákavá by mohla být zajímavá práce i úspěšnost firmy, která je jedinou českou porcelánkou, která neprošla insolvencí a od samého počátku má stejné vrcholové vedení a orgány. Už více než deset let se firma Český porcelán, a. s., plně samofinancuje. Z toho má nejlepší pocit Vladimír Feix.

„Zejména pro zahraniční zákazníky je to důležitá vizitka. První, co jsem po roce 1989 udělal, bylo, že jsem oznámil, že se u nás nic nezměnilo a všechno pokračuje dál. Někteří zákazníci se přijeli podívat,“ říká. Dodává, že byl stejně dlouhou dobu ředitelem za socialismu, jako teď. „Nejsem stará struktura, ani nová, jsem prostřední,“ říká s úsměvem.

Specialitou je, že když se vám doma rozbije podšálek, hrneček nebo třeba víčko od čajové konvice, můžete si jej samostatně dokoupit.

Tradice je nejlepší vizitkou

Fakt, že drží kontinuitu, je pro zahraniční klientelu dobrou vizitkou. Společnost své výrobky (nejen cibulákové) vyváží do 22 zemí, z nichž hlavními odběrateli jsou Korea, Japonsko a Německo. Po cibuláku touží především v Japonsku a Koreji.

Porcelánka v Dubí nabízí 700 jeho výrobků. Namátkou můžeme vyjmenovat jídelní či kávové soupravy, různé hrnečky, misky, příbory, ale třeba i hodiny a vánoční ozdoby. Specialitou je, že když se vám doma rozbije podšálek, hrneček nebo třeba víčko od čajové konvice, můžete si jej samostatně dokoupit. Dokonce, i když se jedná o výrobek starý třeba šedesát let.

Nejlepší je nakupovat v některé z podnikových prodejen. Tam totiž máte jistotu, že jde o pravý cibulák. Ověřit si to můžete na dně výrobku, kde je značka porcelánky. A pokud je uprostřed D (jako Dubí), můžete být klidní. Jedná se o originál.

FOTO: Petr Hloušek, Právo

A proč je právě cibulák stále tak populární? Podle Vladimíra Feixe byl původně zhotoven pro měšťany. „Neměli panství, ale chtěli mít také velké tabule pro hosty,“ vysvětluje. „Tenkrát v Míšni začali přemýšlet a udělali soupravu tak širokou, aby do určité míry napodobovala servírování na zámku. A tak měly měšťanské rodiny parádní pokoje, kde měly cibulák.

Parádní pokoje už dnes nejsou, snad v Rusku. Ale tam zase cibulák v oblibě moc není, protože měli velkou továrnu Gžel, která malovala všechno modře, takže co je v Rusku modré, to je gžel,“ říká.

Vladimír Feix sice doma nemá parádní pokoj, ale cibulák ano. Rád vaří, a proto vymýšlí nové věci do kuchyně. Samozřejmě cibulákové. „To je dotvoření vaší profese. Děláte něco pro něco, tak to něco musíte znát,“ konstatuje s úsměvem.